KTM LC4 640 (2003)

Univerzální Enduro pro všechno a na všechno. Pokud nejde o jízdu ve vysokých rychlostech na silnici.

Více fotografii

Výška jezdce: 185 cm

Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
KTM 625 SXC: Vlastně skvělá motorka, ale krátký servisní interval.
Honda XR 650 R: Stejný případ jako SXC.

První dojmy - Čekal sem že bude mohutnější. Přesto dost těžká.

Motorku bych doporučil pro - Pro člověka co chce univerzální dopravní prostředek jenž ho doveze kamkoliv.

Doplňky na motorce - Originální blástry
Kratší zadní blatník-pouze držák SPZ
Užitečná brašnička na zadní blatník
Plánuji ještě koncovku leovince od ní si slibuji sníženou otravnou cukavost a lepší zvuk.
Kryt motoru a hrazdičku na řidítka

Recenze

Prahnul jsem po užitkovém enduru. Můj první motocykl byla Yamaha DT 125R a na tento stroj vzpomínám s nostalgií. V té době mi bylo 15 a moc jsem nevěděl, co čekat. Mou jedinou zkušeností byl zatím Simson. S ním jsem jezdil po lese, a tak jsem věděl, že chci znovu enduro. Jak se tedy dá čekat, chtěl jsem jít dál a to v objemu, nikoli v počtu taktů. Jak moc jsem byl zklamaný, když jsem zjistil, že neexistuje nad 125 ccm žádné dostupné víceúčelové dvoudobé enduro! Vlastně jediná svého druhu - a pro mě osobně nejlepší motocykl na světě - je Yamaha DT 230 Lanza. Jediné, co se nabízelo jako pokrok se zachováním si víceúčelovosti, byla právě KTM LC4 640. Mé požadavky byly následující: Kapalinou chlazený 2t nad 200 ccm s kotoučovými brzdami (zkrátka žádný downgrade od DT). Zároveň stroj musel být krmený karburátorem a mít schopnost mechanického startu tzn. s nakopávačkou. Posléze jsem zjistil, že trh nic takového nenabízí, pokud nejde o ostrá endura. Slevil jsem tedy z požadavků a smířil se s regresivním čtyřdobým motorem. Ovšem ani tady nebyl výběr zrovna velký. Jediné co zbylo, s nějakým obstojným servisním intervalem a praktičností z toho pramenící, je tato LC4 nebo Yamaha XT, případně Yamaha TTR. Jenže vzduchem chlazený motor po vodníkovi - to nešlo. Jako by nestačilo, že to je čtyřtakt. Nu a tak jsem skončil s touhle zbíječkou v jedné stopě.

Na této motorce zatím moc najeto nemám, snad něco přes 500 km v terénu. Musím říct, že jsem ohromen důkladnou promyšleností tohoto stroje. Oproti strojům japonské a socialistické provenience, se kterými jsem měl zatím co do činění, je stroj zpracován opravdu precizně. Už z výroby má všechna ta vylepšení, co si vlastník japonského motocyklu musí většinou dodělat doma, například pancéřované hadičky brzd a dokonce i spojky - a ano, spojka je ovládaná hydraulicky. Na stroji této kategorie nevídaný luxus. Spojka se mi jednou po lehkém pádu na louce zavzdušnila.Její odvzdušnění a uvedení zpátky do funkce nakonec vyústilo ve výměnu celého hydraulického ústrojí (nevyšlo to zrovna levně). Už vím, že maguru znovu ne, ale uvidím, co teď vydrží. Dále má motorka již z výroby ventilátor chladiče, taky velmi dobré zařízení. Při nastartování si člověk jako první rozhodně všimne vibrací a zvuku vysokootáčkové mlátičky na obilí. Vibracemi je LC4 vlastně dost pověstná, ale není to takový horor, jak se všude popisuje.Dále mě zaujala velice tichá převodovka s jemně zapadajícími kvalty. Na to, jak motor vydává enormní mechanickou hlučnost, je to docela zvláštní kontrast. Při rozjezdu se mi po zkušenosti s DT 125 moc líbila traktorovitá síla a samozřejmost, s jakou se motocykl uvede do pohybu. Motor má sílu, která je podávaná velice vlažně. Překvapivě i oproti DT je LC4 motorově hodná. To platí ale pouze pro zařazenou jedničku. Při zařazení dalších rychlostních stupňů je motor neuvěřitelně protivný. Nesnese sebemenší podtočení a převodovka je příšerně dlouhá, potřebovala by šestku. Jediné, co snad lze ocenit, je mocný brzdný moment motoru.
Souhrnem, po motorové stránce jsem velice zklamaný. Platí to i pro neuvěřitelně krátký rejd.To je celé, co lze motocyklu vytknout. V Mattigohfenu se povedlo vytvořit naprosto jedinečný motocykl, jenž deklasuje ostatní v kategorii.
Podvozek, se kterým se nejde dostat na limit. S motorkou se dá jezdit absolutně všude, po libovolném povrchu stokilometrovou rychlostí. Je úžasně stabilní. Ovladatelnost je skvělá jak v sedle, tak i při jízdě ve stupačkách, která je však nutná jen v techničtějším terénu. Není s ní problém obstojně projet MX trať ve dvou (osobně vyzkoušeno), ale celkově ježdění se spolujezdcem není na nějaké velké výlety. Dojet někam se však dá.
Brzdy jsou na enduro fenomenální, možná až trochu moc silné.
Úložný prostor má motorka minimální, pouze krabičku se základním nářadím pod zadním blatníkem. Je možné dokupit nosič nebo brašničku na nářadí za sedačku. Lékárničku nebo doklady nikam moc umístit nejdou, leda tak do řečené brašničky.
Spotřeba je relativní podle povrchu. U mne je to obvykle kolem 6 litrů na sto kilometrů, což v kombinaci s 11 l nádrží dává obstojný dojezd.
Servis motorky je docela drahý, předepsaný olej předražený, přesto ho užívám. Při jeho výměně je nutné měnit dva olejové filtry nebývale komplikovaným způsobem. Interval 5000 km to není špatné, ovšem musí se také seřizovat ventily - to mi přijde dost nešťastné. Celkově servisní plán mi přijde přehnaně důkladný a nákladný. Častou poruchou jsou prý rolny v hlavě válce, s tím však nemám zkušenost.
Nejlépe se LC4 cítí na polní cestě. Zvládne prakticky cokoliv, je to motorka na všechno, jenom ne pro všechny. Cestování bude lepší na Adventure verzi. Přesto bych se nebál jet s ní na Ural i zpět.
Závěrem - je to povedený motocykl. Nejspíš si ho už nechám a časem pořídím k němu snad tu Lanzu.