Moto Morini 9 1/2 (2008)

X vrstev laku, nádherně tvarovaná nádrž pro nohy, masivní příhradový rám, ty krásné brýle. A ten super motor!

Více fotografii

Výška jezdce: 176 cm

První dojmy - Ta motorka je nádherná. Žádná fotka nevyjádří tu její skutečnou krásu!

Recenze

K této motorce je hodně málo informací, nenašel jsem nikde ani manuál. Přitom je to motorka hodná aspoň povšimnutí. Kvůli tomu jsem se rozhodl o napsat příspěvek dřív než na ní víc najezdím během prvního roku.
Pro ty z Vás, kteří nechtějí číst moje keci, tak si můžete stáhnout servisní manuál, který jsem umístil do katalogu na motorkari.cz, pokud jste těmi málo šťastlivci, kteří sedlají tento skvost.
Volba této motorky je evolucí mého vztahu k motorkám, takže jdu na to víc ze široka. Možná i kvůli tomu, že na českých stránkách téměř nenajdete zmínku a na celém světě těch informací je jako šafránu.
___
Tady budu přidávat zkušenosti s motorkou a její údržbou:

Tady budou případné úpravy, ale není jich moc potřeba:
…. zatím plánuju sundat plexi. Je opravdu funkční, ale nelíbí se mi. Pak nemám rád ty frézovaný páčky….
___

Jak to moje hledání vlastně začalo
Mám rád naháče. Chtěl jsem klasickou motorku s dobrými jízdními vlastnostmi. Chtěl jsem dvouválec a nejlépe do V.
Když jsem přemýšlel o motorce, která by mi nejvíc vyhovovala, vlastně jsem si celou dobu představoval vlastnosti téhle Morini. Mám rád svižnou jízdu, mám rád silné motory, mám rád pohodlí a taky klasické motorky. Mohlo by se zdát, že takových motorek je hodně, co by mi sedli, ale není tomu tak.
Ke svižné jízdě taky mám rád zatáčky a v tu chvíli hodně klasických naháčů začne pokulhávat buď svoji těžkou, dlouhou nebo jinak podvozkově nedostatečnou stavbou.
Silné motory mám rád tak akorát tzn., že stále potřebuju mít pocit nadvlády nad motorkou a ne že ji byť na chvíli ztrácím. Některé velmi silné stroje mě nebavili buď kvůli tomu, že moje schopnosti dalece převyšovali nebo jsem možná nepochopil jejich charakter. Mám rád stroj, kde je velká síla, ale tu si dokážu nadávkovat jak chci. Mám rád motor, u kterého se nebojím zatáhnout a občas z něho vyždímat i 100%.
Pohodlí je pro mě celkem důležité. Zjistil jsem, že pokud se necítím pohodlně, začnu ještě víc pospíchat než bych měl. Dostávám sám sebe pod tlak a kvůli tomu to nemusí být až tak bezpečná jízda. Pokud jedu na 70%, tak mám situaci pod kontrolou a stíhám sledovat okolní provoz a tak reagovat ne řidiče, který tu kontrolu ztrácí. Pokud se začnu cítit nepohodlně, začnu z toho něco šidit a tím pádem riziko začne stoupat. Pohodlí řidiče je relativní věc. U mě je většina naháčů pohodlná, pokud nemá extrémně nízko řídítka a extrémně tvrdé sedlo. Nevyhovuje mi dlouhodobě zalehnout na motorce, protože jsem jezdil víc s běžnými řídítky. Ať na silnici, tak na enduru.
Klasický motorky se mi líbí, ale u hodně z nich mám problém s tím, že už v dnešní době nemusí stačit rychlému a divokému silničnímu provozu. Taky se mi přestali líbit všechny ty nucené retro styly, které jsem při jejich nástupu docela hltal. Mám rád motorku hlavně nahatou a v tom je asi ideál motorky pro mě. Klidně bych klasickou motorkou nazval i novou KTM 1290 Super Duke, i když je plná moderní elektroniky. Líbí se mi, jakákoliv nahatá motorka, která je osobitá, je taková jaká je a nehledá se někde mezi retro a moderními stroji, ale jde si prostě svoji cestou.
Než jsem si svoje preference uvědomil, zkoušel jsem všechny možné motorky. Byla to například stará Kawasaki KZ 440, Hayabusa, BMW R 1100 GS, Enduro Husqvarna FE 450 atd. Měl jsem některé motorky KTM půjčené na pár hodin nebo i dní a stejně jsem zkoušel různé BMW a Hondy. Anglické stroje mi nikdy nepřišli pod ruku, protože mi je prostě osud nikdy nezavál pod ruce. Zkoušel jsem různé Aprilie, ale třeba jsem nevyzkoušel staré původní Tuono v první verze. Taky jsem o něm uvažoval, ale nakonec nedostalo ani šanci. Novou V4 jsem testoval, ale asi to patří mezi ty už moc silné stroje a nad moje schopnosti.
Poslední 2 roky jsem se věnoval hlavně enduru, zkoušel jsem i trochu závodit a všechno mě to čím dál tím víc bavilo. I když jsem s motorkama začal pozdě a s endurem teprve nedávno, tak mě to bavilo hodně moc. Ale asi nějak stárnu a při tom trénování a rádo by zlepšování, jsem se začal čím dál víc bát. Dokonce se mi stávalo, že jsem se na trénink ani netěšil nebo těšil, ale nakonec tréninku ještě víc. V tu chvíli jsem si uvědomil, jak to pro mě ztrácí smysl. Chtěl jsem zase zažívat to velké těšení na to, až si sednu na motorku a začínal jsem si uvědomovat, že na enduru to už asi nebude.
Během těchhle 2 let jsem si na pár dní v Itálii půjčil Ducati Multistrada 950 S. Celým svým pojetím mě hodně bavila stejně jako před pár lety na testovačce Aprilia Caponord 1200. Já tyhle dvouválce prostě miluju. Asi jsem pro ně prostě stavěnej a baví mě víc než 4válce. Možná mě to zase časem přejde, ale takový období prostě teď mám. Na Multině mě vadilo pár věcí, jako je dost falešných neutrálů, ale celkově je S model skvělej bajk.
Čas od času jsem si všiml Morini. Vzhledem se mi líbí všechny jejich motorky, ale úplně nejvíc se mi líbí ta jejich technika. Ty materiály. Hodně lidí se mě snažilo ochránit od italských motorek, ale prostě se jim to nepodařilo. Rozbít se totiž může každá motorka. A je jedno, jestli je to Honda, BMW nebo Morini. Ale jedno je jisté. Je hodně málo motorek, které mě dostali jako Moto Morini. A teď především model 9 ?. Navíc si začínám myslet, že Morini je velmi kvalitní motorka po všech stránkách. Jsem sám zvědavý, co v budoucnu naplním do horní části o zkušenostech s motorkou a údržbou :)
První setkání s Moto Morini 9 ?
Ta motorka je nádherná. Žádná fotka nevyjádří tu její skutečnou krásu! Je na ní spousta krásných věcí, které už chválili jiní: X vrstev laku, nádherně tvarovaná nádrž pro nohy, masivní příhradový rám, ty krásné brýle. A ten super motor! Co mě ale nejvíc zaujalo a co jsem nečekal, jsou nádherná kola. Takové ráfky jsem ještě na žádné motorce neviděl. Sedačka je jak z jiného světa. Seděl jsem na různých pohodlných sedlech, ale tady je ten tvar dotažen k dokonalosti. Ten pevný a pohodlný materiál přetaženej parádní kůží co vždy podrží.
Tahle motorka byla na rozdíl od Corsara dělána trochu víc pro běžný život. Takže máte k dispozici jen 105 koní v 8.000 otáčkách. Největší zážitek je ale krouťák, který je tady servírován tak skvěle, že Vás baví v celém spektru otáček. Franco Lambertini stavěl tento motor a tuším, že to byl jeho poslední. Zřejmě 48. nebo 49. motor v životě. Když jej začal stavět, věděl, že na maximálním výkonu nezáleží. Ten je totiž stejně až někde v maximálních otáčkách a ten je pro naháče v běžném režimu málo použitelný. Proto mu šlo o úplně jiné parametry, které tento motor dělají tak zábavným a také spolehlivým. V běžném provozu totiž neudržíte stále otáčky jak potřebujete a oni padají jako hrušky na podzim. Tady máte třeba jen 2.500 otáček a motor se sbírá s obrovskou chutí. On se vlastně nesbírá. On rovnou bajk vystřelí s takovou lehkostí, jako kdyby neměl ani těch 198 kg. A k tomu samozřejmě přičtěme jezdce a palivo. Těch udávaných 198 kg je totiž včetně všech náplní kromě paliva.
Co mě k tomu všemu ještě dostalo na kolena je výfuk. Původní majitel pořídil novou vatu a ukázal mi i namontovanou tlumivku. Ale k tomu přidal taky informaci, že se určitě jedná o nějaké samo-domo, protože ty sváry, nýty a ten pokus o vyražení CE je dost primitivní. Jenže ten zvuk byl neuvěřitelnej. Nádhernej chraplák s basovými dozvuky při drobném přidání plynu přecházející ve vytočenej chraplák po skutečném přidání plynu. Málo kterej snímač to umí vůbec zachytit do mikrofonu a ještě míň zařízení umí přehrát krásnou italskou melodii s názvem MASS. Tak se jmenuje ten vejfuk.
Co bylo dál?
Morini byla ve všem parádní až na gumy. Ve předu nějaké cestovní a hodně staré Dunlopy. Vzadu nějaká stará Pirelli z okruhovky, kterou daroval kámoš, protože boky byly sjeté a prostředek téměř netknutý. Dohromady to znamenalo slušné peklo hlavně do zatáček, protože si ty gumy naprosto nerozuměli mezi sebou, s motorkou a ani se silnicí. Takovej malej soukromej Babylon :)
To je jasný, že se musí objednat nový gumy a od koho jiného než od Pirelli. Diablo Rosso the 3rd.
Nejvíc mě trápil ten vejfuk. Bál jsem se, že budu muset pořídit původní nebo nějaký jiný homologovaný, protože rád jezdím do Alp nebo dále na jih a v Rakousku jsou čím dál tím víc přísný. Poslední dobou narůstá počet kontrol, a to ne jen tak ledajakých, které jsou přesně na místech, kde se dá jezdit nejlíp. Pojízdnou laboratoř, kterou místní policie má k dispozici, je neuvěřitelná!
Během pátrání po informacích o Moto Morini a hlavně typu 9 ? jsem narazil na značku MASS. Mám ji tedy vyraženou i na tom výfuku, ale nedával jsem jí na začátku žádnou váhu. Jedná se o malou firmu ze Sicílie, která ručně vyrábí titanové výfuky na míru různým značkám a typům. Tenhle můj výfuk není zřejmě celý od nich, ale zřejmě jen poslední půlka svodu a koncovka. Tato jejich část váží 1,4 kg a je schopná nahradit celou koncertní síň. Takže asi tak 200 v jednom :)
Do firmy MASS MOTO https://www.massmoto.it/ jsem poslal email s tím, že mám motorku a s asi jejich výfukem a že bych byl rád za certifikát pro rakouské policajty, pokud jej ještě k mé motorce nejdou. Fakt jsem nečekal, že se mi ozvou, ale měl jsem v mailu certifikát do 24 hodin a že jsou moc rádi za moji náklonost k jejich výrobku. Radostí jsem se choval jako malej kluk a hned dostal nápad, že oslovím i Moto Morini kvůli servisnímu manuálu pro 9 ?, který na celém světě jsem nemohl sehnat. Tímto bych chtěl vzdát hold společnosti MASS MOTO. Nejen že umí udělat prvotřídní výfuk s parádním vzhledem a klasickou kovařinou, ale Váží si dokonce zákazníků, který jim nic nezaplatili! Jsou to fakt srdcaři.
Moto Morini je malá rodinná firma. Nevím, co bude d budoucna, když je kopili Číňani, ale jejich Italská továrna zjevně funguje stále podle starých hodnot! Tuhle motorku postavili s nejlepších komponent, které umí Italové vymyslet a vyrobit. Z všelijakých webových stránek o Moto Morini, italských motorkách, historických motorkách a já už ani nevím jakých jiných motorkách, jsem se vždy dozvídal neuvěřitelně pěkné zkušenosti s touto malou fabrikou. Měli vždy jen velmi kladný přístup k majitelům strojů Morini a vycházeli jim vždy vstříc, jak jen to šlo. A to i v případech, kdy motorka byla už po záruce. Z holandských webových stránek jsem se dozvěděl, že při jejich návštěvě továrny Moto Morini jim bylo řečeno, že tištěné servisní manuály už všechny rozdali a další nemají. Říkal jsem si, že když MASS mi poslal certifikát na 10 let prodaný výfuk, tak proč by taková skvělá fabrika mi nevyšla vstříc s nějakým manuálem. Napsal jsem jim a do hodiny jsem dostal manuál v PDF pro můj typ motorky včetně srdečných pozdravů z fabriky!
Jestli motorky nám mají dělat radost, tak tahle mi udělala několika násobnou. Nejen krásným vzhledem, skvělými materiály a konstrukčními prvky, ale také lidmi, které je tvoří a kteří opravdu stojí o to, abychom si je užili a měli z nich radost, co nejvíc to jde a co nejdéle. Tohle není jenom business s motorkami, který už v dnešní době známe. Tohle je skutečná továrna na radost, poctivost a lásku ke strojům!

Dalo by se toho napsat ještě hodně, ale netuším, jestli to někdo až sem dočte. Bude asi málo fandů do Moto Morini, takže pokud se nás sejde víc a bude zájem, můžeme tady shromáždit více zajímavých a užitečných informací.