Kawasaki GPZ 500 (1995)

Tak jsem tedy po opravě vyrazil. Firemní akce s nefiremní moto. Cesta vedla z našeho rodného hnízda do Buchlovic pro neznalé je to u Uherského Hradiště, kopec který je ikonou pro místní bickery pro pěkný dlouhý kopec se spoustou zatáček, kamionů a pomníčků. Cíl Zikmundov penzion. Pořídil jsem si navigaci Navitel 550moto, cestou jsem si přikoupil v Kolíně oblek do deště a vyrazil Sázavským údolím přes Uhlířské Janovice, a pak ty všechna města na Sázavě, HavlBrod, Tišnov, Blansko, Vyškov, zkusil si co dělá moje Kawa na dálnici a dokroutil to po okreskách na Buchlov.
Cesta trvala i s těmi zastávkami 9hodin, jednou jsem se oblékal do pršipláště a jednou jsem ladil dobíjení Navitelu.
Moje dojmy? Moto je perfektní ale na dlouhé cestování je člověk až moc v pozici ležícího střelce a to má GPZ zvýšené řízení. Cesta měla okolo 460km, celkem jsem navrčel za dva dny 925km a tak když jsem po cestě nazpátek vypnul klíček před garáží houpalo se to se mnou jak kdybych měl 2 promile.
Moto je špatně chráněno před větrem a poryvy větru, což hrdinové zkousnou, já taky, ale tělo a hlavně kebule má časem dost.
Jízda v dešti otevřela další drobnou nevýhodu a to je podle mého velikost tedy šíře pneu. Zadní 130 mě párkrá lehce proškolila, ale to se mi stalo i na asfaltových záplatách co se zasypávají drtí. V tom vedru to bylo vespodu lehce tekuté - přitom na první pohled byly již staršího data a bez kamínků.
Měl jsem prostě pocit, že to vzdadu nedrží. V mokru se mi zase poroučela ze středového hrbolu co zbude po TIR.
Po cca 800km jízdy, když jsem zastavil na čůrpazu, jsem zjistil že mám volné pravé řídítko plynu. prostě se tím drncáním a stálým pohybem uvolnilo. Kawa má origo nářadí a tak stačilo dotáhnout imbus a bylo to ok.
Moje rychlost? na dálnici zkusmo v leže 185, ale ještě by šla dopředu. Nebyla chuť to trápit. Vítr byl značný a tlouklo to se mnou na všechny strany. Průměrná pak 65km/hod.
Moje pocity na závěr? učit se učit se a doladit zavírání a otvírání plynu v průjezdech zatáčkou, koukání do zatáček. Mám pocit že když dělám jedno nedělám druhý.
Kožený hadry mi moc nepomáhali v přesouvání těžiště - vysedání. Na druhou stranu vysoká tráva přes kterou není vidět + stav silnic, které jsem neznal mi to ani většinou nedovolili.
Nejhezčí úseky jízdy byly o Žďáru n.S - Tišnov Blansko a Vyškov. Posázaví je samostatná kapitola, krásná! ale vyčerpá.
Moto jede jako z praku, ale je nutné brát v úvahu stav a chování podvozku. Ten mi párkrát nastavil vztyčený prst.
Poslední kilometry jsem jel kudlu a přitom na konci zjistil že jsem grogy. A to je vztyčený prst číslo 2

Po pár dnech jsem moto opláchnul a zkontroloval. Zjistil jsem po výměně posunutou exentricky zadní pneu - nebyla v ose. Použili mi napůl prasklou aretační závlačku tak to jim posílám mračouna.