Honda CRF450L (2019)

Dlouho jsem přemýšlel co napsat. Testoval jsem motocykl, který je jeden z nejžádanějších a nejprodávanějších v Evropě v jeho nové edici. Prvně snad, že jsem pochopil, proč je tak žádaný a proč se tak dobře prodává. Jsou tu ale pro mě jistá „ALE“, ale, která ve mně nechávají rozpaky, nenaplněná očekávání……... Motocykl jsem nešel testovat náhodou, jistý červík hlodá a hlodá (asi to má každý), zda neprodat ty moje dvě holky (VFR 1200 F a CRF 450 L) a nekoupit jednu, zas novou, prošpikovanou elektronikou a všemi vymoženostmi dnešní doby, velkého univerzálu. Ze všech stran se na tento stroj valí jen chvála.
Ale postupně. Je naplánovaná cca hodinová projížďka na všech typech nových Afrik. Vzhledem k počasí (přestalo pršet ráno kolem osmé a vše je notně podmáčené) je terén vynechán. Cesta vede po silničkách v lesích okolo Lán a Křivoklátu, centrem je pak Zbiroh. Nejprve absolvujeme pár slov ohledně historie Afrik, a pak dále ke způsobu ovládání motocyklu – jeho elektroniky, jízdních režimů a všemožného nastavení od trakce, brzdy motoru ABS, podvozku, palivových map a ….. no jde z toho hlava kolem. Mašiny mají tovární nastavení, v podstatě jenom přepínáme palivové mapy. Důležitá věc, je nám vysvětleno, kde se to dá přepínat, neb ta změť tlačítek je dost chaotická a to jsem velmi slušný. První vybírám CRF 1100 L ATAS (Afrika twin adventure sports) s elektronickým podvozkem a manuálem bez rychlořazení. Barevné provedení černá metalíza + zlaté kola. Vyšvihnu se do sedla, jde to trochu ztuha, no na CRF 450 L se mi leze lépe. Při stání je váha stroje znát. Na nohou mám motokrosové boty, zjišťuji, že motorka je v oblasti stupaček širší, trochu zakopávám o stupačky. Startuji, motor jen přede, klapne jednička a vyjíždíme. První pocit není zrovna dobrý, motorka je taková trochu jiná na zatáčení. Po výjezdu od hotelu hned chytáme návěs, takže třetinu tratě absolvujeme za jeho závěsem rychlostí do 60 km/hod. To toho moc nevyzkouším a nepoznám. Motor běží jemně, podvozek se zdá normální, ale lechtám plyn, dva, tři, dva, tři. Co je však horší, moje motokrosová bota si netyká s pozicí řadičky a musím nepřirozeně vytáčet nohu, abych vůbec zařadil. Takže se soustředím na řazení. Zkouším mapy, ale vzhledem k tomu že se motor převaluje tak do 4000 ot. /min stejně nic nepoznám. Návěs nás opouští a mi zastavujeme. Dochází k první výměně strojů a já beru tentokrát CRF 1100 l AT (Afrika twin) s automatickou převodovkou. Mód „D“ vynechávám a dávám rovnou mód „S“ pozicí III. Celou dobu testování se snažím jet hned za instruktorem. Bohužel se přede mne dostává pán, co deset let na ničem nejezdil a trochu naši kolonu brzdí. Naštěstí náš vedoucí instruktor rychle pozná vo co jde a zastavuje skupinu. Domlouvá s pánem přesunutí nakonec kolony před uzavíracího instruktora. Tohle mají kluci zmáknuté. Super. Cesta je volná a mi začínáme zrychlovat, s vědomím, že je vozovka v lesích mokrá, některé zatáčky v první půlce suché a na výjezdu mokré. Začínám zjišťovat, že to menší CRF AT mi více vyhovuje, je opravdu štíhlejší a hlavně to plégo výrazně nižší. Už zase normálně koukám a přilba větrá. Jízda je velmi příjemná, pohodlná, vše tam, kde má být. Pozice sezení je prvotřídní, a sedlo až překvapivě pohodlné. Také pozice ve stupačkách je skvělá. Tady má Honda velkou podtrženou jedničku. Super. Motorka má mechanický podvozek, a zdá se mi dokonce lepší, plavnější a pohodlnější jak ten elektronický. Ale to je spíše z důvodu konečně že jedeme. Začínám rozeznávat druhy map. Jedu ale nakonec stále tu nejostřejší. Co mě však dostává asi nejvíce je ten „AUTOMAT“. Funguje prostě skvěle a dokonce velmi podobně tomu, jak já bych řadil. No občas bych byl rychlejší, ale musím uznat, že to fakt dobře funguje. Jenom se nesmí při stání vrkat plynem, to se pak dějí věci. Na poslední třetinu tratě fasuji opět malou AT s mechanickým podvozkem a rychlořazením. Trochu se otevírá prostor, vyjíždíme z lesů a silnice jsou místy už oschlé. Tempo se opět zvyšuje, já si začínám užívat velmi dobrých jízdních vlastností Afriky a jejího skvělého zatáčení. Rychlořazení funguje dobře, naprosto skvěle při vytáčení. Směrem dolů je super vždy, vždy krásný přesný meziplyn. Jízda končí. Afrika ve mně zanechává v celku dobrý dojem. Přestože jsme nezkoušeli terén, jednoznačně se jedná o velmi dobrého univerzála, s příkladnou jezdeckou pozicí pro pohodlný let krajinou a i pro pohyb v terénu, s agilním podvozkem, kde 21“ kolo není problémem. Co mě osobně vadí, je snad o něco vyšší váha, slabší výkon motoru, příliš vysoké plexy, a náročnější nasedání.
Resumé. Pokud bych neměl VFR a CRF 450 L, jednoznačně by to byla skvělá volba. Jenže CRF 450 L je v terénu přeci jen pro mé schopnosti (spíše neschopnosti) vhodnější, po změně kitu i s dobrým výkonem a pocitem jízdy na ostrém enduru. Na VFR pak Afrika ztrácí především na motoru. Prostě ten véčkový čtyřválec se sametovým chodem, výkonem 170 koní a hlavně krouťákem 129 nm je prostě sakra znát. Lehkost bytí. Navíc to VFR je i solidně pohodlné na cestách, systém kufrů perfektní a navíc pořád se s tím můžu popasovat s litrovýma supersportama. Záleží na kvalitě pilota. To VFR je fakt skvělý sporttourer. Ano nová Afrika je vynikající, ale pro mne prozatím nepotřebná, mám dvě holky více vyhraněné, které mi poskytují o něco větší zážitky z pilotáže.

Dovětek: Loni jsem testoval nové BMW GS 1250 R. Motorka mě velmi překvapila nejen jízdními vlastnostmi, ale především velmi silným motorem. Afrika v plné výbavě se dostává do cenových vod GS. Pokud uvážím, že bych stejně jezdil tak 85% asfalt, zbytek polní a lesní cesty, či šotolinu, najednou terénní výhody Afriky trochu blednou před silou a charakterem baworáckého motoru a jeho pohonu kardanem. Ale to si každý musí sám vyzkoušet.