Suzuki VS 1400 Intruder (1987)

Takže po pátečním bastlení regálů jsem konečně šáhl i na motorku. Dostrkal jsem jí do prostoru, abych kolem ní mohl pohodlně běhat a nic nepřekáželo pendlování s odmontovanýma dílama mezi mašinou a policema.

Původní zámysl byl, že odmontuju jen to nejnutnější, abych vyndal motor a rozebral ho. No to se trošku zvrhlo...
Ještě v sobotu ráno jsem prozkoumával různý internety a jůtůby a hledal rady a inspirace. Při tom jsem zakopl o inzerát jednoho garážníka, co se zabývá výhradně čtrnáctistovkama intruderama, že prej se mu válí v garáži několik motorů a eventuelně by je pustil do světa. Zanechal jsme mu vzkaz a během několika minut volal, že má motory čtyři a jeden z toho je pětikvalt s 28511km na budíku, v dobrém stavu, dokonce poslal video jak motor běží v motorce před rozebráním. Řekl jsme si, že za pokus to stojí a domluvil se s ním, že ho vezmu. Tím se mi trochu změnili plány a možná k lepšímu.
Jal jsme tedy rozebírat motorku dle návodu japonských soudruhů, anych co nejdříve vyndal motor. No, čekalo mě jedno překvápko za druhým. Po sundání sedla a nádrže jsem narazil na zbytky airboxů jejichž originální tvary podlehly jekotu flexy nějakého zhuleného kutila. Na karburátorech se hrdě tyčily otevřené filtry od K&N. Nic proti nim, když se o ně člověk stará, ale tyhle neslyšely tak 20 let oni o teorii praní filtrů...
Dalším překvápkem byl kabelový svazek. Na ježka zastřihlé kabely od blinkrů jsem čekal, ale proklemované spínače bočního stojánku a spojky teda ne. Spínač se rozpadl? Tak ho šlusnem drátem, omotáme izolačkou a jede se dál. Tomu říkám punkový řešení. Kabely které původně držely někde na zadním filtboxu jen tak volně plandaly v prostoru i s relátkama a pojitkovou skříňkou.
Další žůžo byly samozřejmě šrouby, které před 32 lety někdo v Japonsku utáhl a od té doby jim občas do závitů zatekla voda a tak došlo k fůzi. Stálo mě to pikslu WDčka a jednu dvě baterky do aku-rázového-šroubovadla.
Při pohledu na to, v jakém stavu to celkově všechno bylo a při představě, že druhej motor montuju do rámu abych ho vyzkoušel a pak to zase celý rozebral, abych to trochu zrenovoval, semoje nářadí snažilo potají opustit dílnu a emigrovat nejspíš až do Španělska, protože je zvyklé jen na to, že se s ním každý víkend pomalzlím, ale nechci po něm žádnou těžkou práci... Siesta mu totiž jde nejlíp. Takže změna plánu, bude se rozebírat úplně do šroubku. A jak se král Jan rozhodl, tak taky učinil a po celkových 16 hodinách aplikace WDčka, rázového šroubováku, sprostých slov a chvilkové asistence německých ozbrojených sil ve výslužbě se motorka dala naskládat do šesti plastových vaniček a dvou regálů z OBI. Proč to trvalo tak dlouho? Protože v nizozemí asi nikdy neslyšeli o promazáváni ložisek kyvné vidlice. Osa kyvky byla v ložiskách totálně zarezlá. Po hodině páčení se s kyvkou dalo už i volně hýbat, ale další dvě hodiny jsme střídavě bušili do osy, než se nám jí podařilo vytáhnout. Jo a byl jsem určitě první, kdo viděl pružiny z předních vidlic od složení v japonské fabrice.
Takže tak. Z rámu zbývá vyklepat zbytky ložisek kyvky a taky z krku řízení. pak začnu shánět někoho ochotného, kdo to opískuje a opráší mi to práškovou barvou. Ale to bude další kapitola. A nečekejte, že to půjde nějak rychle, myslím, že budu rád, když to zprovozním do jara.
Ještě než byl motor venku, sundal jsem ze zvědaosti levej kryt motoru, že ho zkusím protočit za matku na klikovce. V tu chvíli jsem tam objevil kus odlomeného železa, po jehož původu budu pátrat při rozborce.

Jo a možná se ptáte, proč se ta kapitola jmenuje až na kost? Není to ani tak proto, že jsem tu motorku ohlodal, tak říkajíc až na kost, ale proto, že jsem při vytloukání osy z kyvky čistě náhodou trefil kladivem svůj vlastní palec, kterej mi tam někdu musel podstrčit, protože já sám bych takovou pí..vinu neudělal a přibouchl jsem ho k rámu až kůže praskla a určitě byla i ta kost vidět, ale zatmnělo se mi před očima fakt na dlouho

• 

• 

• 

• 

  Copa to asi bude?

• 

• 

• 

• 

  Tak a je rozebráno...

• 

  ...motor je venku z rámu...

•