BMW F 650 GS Dakar (2004)

Na výlet jsme jeli já (F650GS Dakar) s Michalem (F800GS Adv.), do Telče jsem jel po ose, tam jsme v sobotu 14.9. večer naložili motorky do plachtové dodávky a vyrazili na Vídeň, Budapešť (před ní jsme přespali v autě, jsou tam 2 provizorní lůžka) a Bělehrad a dále k městu Jagodina, kde jsme auto nechali v kempu http://www.campingruzavetrova.com/ a v pondělí ráno vyjeli konečně už na motorkách. Původní plán byl jet do Bulharska a Řecka k moři, ale zavolal Pepa (R1200GS Adv. LC), že může přijet dřív a tak jsme na něj počkali v Srbsku, kam měl z Jihlavy dorazit (1200km za jeden den). Aby nám čekání lépe utíkalo, zajeli jsme k jezeru Vlašina a pak lehkou šotolinkou s trochu těžším výjezdem a sjezdem na vrchol Besna Kobila (1922m) k vysílači. Po cestě nastala menší komplikace, protože Michalovi došel v jeho 25L nádrži benzín, naštěstí mám na Dakarovi kanystry (prázdné)… S Pepou jsme se potkali ve městě Bujanovač a po chvíli hledání nalezli kemp Enigma u města Vranje https://www.enigmacamping.com/. Najeto asi 360km, z toho terén cca 50km.

Další den (úterý) následoval přesun do Makedonie po dálnicích (v Srbsku i Makedonii se platí mýto, řádově jednotky EUR, všude lze platit kartou) k jezeru Mavrovo. Kvůli nižší hladině jsme mohli zajet i hezké offroadové vložky podél břehu, ikdyž tam bylo dost pískoviště a motorky se bořily. Voda nádherná, čistá a relativně teplá. Při výjezdu zpátky na silnici Michal umělecky odložil motorku – prý pro diváky (nikde ani noha)... Akorát si při tom drobet narazil kulky a jeho „jejejej“ nás bavilo dalších 20 kilásků. Objezd po východní straně jezera krásnou silničkou nám pokazili silničáři, kteří tam zrovna položili nový asfalt, který musel hodinu vytvrdnout a nechtěli nás na něj pustit. Takže zpátky a objeli jsme ho po západní straně až do vesnice Galichnik, kde je museum a kostel. Jako bonus jsme si dali krátký offroad nad sjezdovky, trochu se pokochat výhledy. Pak zpět na hlavní a podél jezera Debar k jezeru Ohrid, kde jsme sehnali ubytování v apartmánu Campingu Rino https://campingrino.com/ v obci Kalishta. Večeře, pivko a spát, když ještě předtím proběhla diskuze o boji proti systému s nějakým Čechem, který jel se svou Felicií na plyn a s maminkou po Balkánu. Ujeto necelých 380km, terén 10km.

Ve středu ráno snídaně a pak směr Albánie do města Librazhd, před kterým jsem bohužel zjistil závadu na Dakaru – začala mi klouzat spojka, při předjíždění na čtyřku (na jaře jsem vyměnil olej za Motul 5100 MA2, což byla asi chyba). Bylo mi jasný, že jí musím šetřit, jinak lamely v horách utavím. Na sever jsme odbočili už po šotolině kolem národního parku Kombëtar Shebenik-Jabllanicë. Vzali jsme to zkratkou podél hranic, takže nás po cestě kontrolovala společná hlídka Albánských a Makedonských policistů v Dacii Duster. Chtěli jen doklady, chvilku jsme popovídali a jeli si po svých. Cestou jsme předjížděli a pak dojeli partu Čechů (nová Africa, stará Africa, Transalp 700 a asi VStrom). Pak už přesun do města Lezhë, kde jsme 100m od moře našli ubytování v novém bytovém domě. Dali jsme 30E za 2 apartmány nějakému člověku, ten nám dal klíče a zmizel. Následovala koupačka v moři, procházka po promenádě, pár litrů vínka a spát. Ujeto 250km, z toho 50km terén (počítám do toho i šoto).

Čtvrtek 19.9. měl být zlatý hřeb programu – cesta z Prekalu do Théth. Nudný přesun 80km po hlavní přes Shkodër znamenal jen tankování (v Albánii je na většině pump problém platit kartou, chtějí jen hotovost) a pak kluci přepnuli mody na offroad (já to řekl pravý ruce) a vyrazili jsme vzhůru. Počasí se bohužel pokazilo a už po cestě začalo pršet, takže bylo jasný, že to bude s naloženýma motorkama trochu náročnější. Po prvním kilometru jsem myslel, že to vzdám a otočím. Povrch byl hodně šutrovanej, kameny ostrý, velký riziko defektu. V terénu jsem byl ze skupiny jasně nejslabší, takže mi kluci vždy ujeli až do ztráty kontaktu interkomu. Tím pádem jsem ještě ubral, protože zrakvit se a čekat desítky minut na pomoc se mi nechtělo. Po pár kilometrech se počasí na chvíli umoudřilo a v protisměru jsme potkali 2 Italy, jeden na GSu a druhý na Multistradě. To mi docela zvedlo náladu a začal jsem si věřit, že to půjde. Navíc mě napadlo trochu si pomoci a upustil jsem kola na tlak 1.5 atmosféry. V tu chvíli se chování motorky na hodně nerovným povrchu výrazně změnilo a už jsem začal aspoň trochu stíhat tempo. Pak se rozechcalo a do Théth jsme po 4 a půl hodinách dojeli pohromadě. Nešpekulovali jsme a vzali ubytování v prvním penzionu Villa Gurra hned u mostu https://thethi-guid...esthouse-vila-gurra/ za 30E za noc za pokoj pro 3 se snídaní (nic moc). Ujeto 130km, z toho 50km offroad.

Ráno bylo chladné, ale už nepršelo. Přijela partička Čechů na čtyřkolkách, dali jsem jim pár informací o trase dolů a zase odjeli. Zvedla se mlha a vyrazili jsme nahoru. Cestou jsme předjížděli mikrobusy odvážející turisty (bylo jich tam i po sezóně požehnaně, je to zkrátka už profkláklá destinace). U křížku nám vylepšila náladu nějaká docela hezká soudružka, která se chtěla fotit na Michalovo motorce i v jeho helmě. Její o poznání ošklivější spolucestující zatím vystoupila zelená na kraj cesty a okamžitě se poblila… Těsně před vrcholem byla cesta zaterasená bagry, které jí rozšiřovaly a válec válcoval. Takže bohužel do dvou let bude i tato trasa asfaltová a bude konec.
Sjeli jsme po krásné SH21, na které není snad ani metr nepoškozených svodidel, do města Dedaj a pak ostře doprava na uzoučkou asfaltku, která se za Zagore a Kastrat mění v šotolinku a je to zkratka na úžasnou SH20. Na vyhlídce jsme samozřejmě potkali další Čechy na endurech (z Tábora), kteří se vraceli z Řecka. Pak se řítíme až na černohorskou hranici (s hnusným obědem v Tamarë). Na hranicích relativně bez potíží a jedeme do Černé Hory. Ubytování kde jsme spali minule míjíme a zkoušíme to bez úspěchu ve městě Andrejevica. Cestou dostane Michal flastr, fízl ho chytil s radarovou pistolí. Ani nebudu psát kolik kde jel a co platil (ale domluvil se na rozumném kompromisu). Aspoň tam vybereme peníze (v Č. Hoře se platí Eurama). Ubytování jsme našli v 4* hotelu Berane ve stejnojmenném městě. Cena 75E za apartmán pro 3 včetně snídaně. Večer jsme vyrazili do města se trochu pobavit a na večeři. Ujeto asi jen 200km, 30 offroad.

V sobotu ráno se naše cesty rozdělily. Kluci se rozhodli dát si ještě Kosovo a Bulharsko a já musel domů. V osm byla ukrutná zima, mrzlo a na motorce byla jinovatka. Asi 100km se to nelepšilo, ale pak se zvedla mlha a už bylo snesitelných 10 stupňů. Jel jsem nádhernou trasou přes národní park Durmitor a pak do Bosny, kde jsem hodinu vykysl na hranicích. Po předchozích zkušenostech jsem nepředjížděl frontu, protože nás minule celníci vyprudili a poslali na konec fronty. Takže jsem poslušně čekal a koukal po okolí. Původně jsem chtěl zajet ještě k Borovi do penzionu Pecka Visitorcenter v Bosně https://visitpecka.business.site/, ale nakonec měním plán a jedu do Slovanskeho Brodu v Chorvatsku, kde seženu ubytování v pokojíčku 2x3m. Ujeto 550km, jen silnice.

Neděle znamenala přesun domů, prvních cca 200km bylo 3-5 stupňů nad nulou, beru to po dálnici po severní straně Zagrebu sjíždím na Varaždin a Čakovec, pak přes kousek Slovinska do Maďarska a NP Örségi Nemzeti do Rakouska, najíždím na dálnici a zkratkou kolem Vídně přes Baden dál na Sankt Pölten a Zwettl domů. Přijel jsem ve 3 hodiny odpoledne a na uvítanou před garáží rozjel psí hovno. Ujeto 670km za osm a půl hodiny na jednoválcovém Dakaru.

Závěrem – Balkán je stále krásnej, ikdyž ho už turismus kazí. Nám nejbližší jsou Srbové, pak jsou príma i Černohorci (a navíc oba národy mají opravdu krásné holky a ženy). Moře v Albánii je čím jižněji, tím hezčí. Théthy budou do pár let ztracená profláklá atrakce pro vepře. Nikde jsme neměnili peníze na lokální měnu, všude šlo platit Eurem, jen je třeba si pohlídat kurz a ceny domluvit předem. Příště pojedu Kosovo, Bulharsko a Řecko.

Dakar se celkem osvědčil, závada byla jen prasklá žárovka v zadním světle, prasklá jedna z pružin centr stojanu, klouzající spojka naštěstí vydržela půlku cesty až domů v pohodě. V Rakousku jsem měl obavu z mého laďáku Cobra, který je fakt hlučný od půl plynu výš, ale v malých zatíženích je jako lví pšouk. Spotřeba nejmíň 3.9 a nejvíc 5.4 litru na sto se třemi kufry. Oceňuji sedlo Kahedo od TT, i po skoro sedmistech km jsem byl v pohodě a mohl jet dál. Gumy Continental TKC 80 parádní – až na výdrž zadní pneu (5 tisíc a je po ní). Na výletu jsem za 7 dní najel 2700km plus 1100km jeden den autem. Dakar má nyní najeto asi 60.000km.