Ducati Monster S4R (2005)

Charismatický monstřík, který mě dostane při každém nastartování, souznění šelestu suché spojky a hutný hluboký řev dvouválu je prostě harmonie pro mé uši :)

Výška jezdce: 185 cm

Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
Ducati Monster S2R 1000: S4R za stejné peníze mi přišla chlapáčtější :D
Ducati Monster 620: Nízký posez a bál jsem se, že mě menší výkon nebude po roce/dvou už bavit
Kawasaki ER 6N: krásná motorka, ale Ducati má prostě své nezaměnitelné charisma, které mě dostalo

První dojmy - První jízdy byly trochu otrkávací, přece jen výkonu má na rozdávání a já zase nejsem žádný ostřílený jezdec. Takže jsem se držel spíše vzadu při společných vyjíždkách. Jak se všude píše, můžu jen potvrdit, že pod 4 tis. otáček je dost ucukaný, město mu nesvědčí a na jedničku jezdíte víc, než by bylo zdrávo. Na druhé straně otáčkového spektra je to však opravdová příšera (Monster) krásný zátah, který se stane velmi návykový. Posez je pro mě (185 cm výška) úplně ideální a ovládací prvky jsou přehledné a lehce dostupné.

Motorku bych doporučil pro - Pro milovníky neotřelého designu a dvouválců

Doplňky na motorce - karbon, karbon a zase karbon - ani jsem netušil co vše lze na mašinu z karbonu pořídit a původní majitel byl v tomto směru trošku blázen, takže karbonových doplňků je na moto nespočet.
Celá motorka je laděná do černo-zlaté kombinace, takže to co není z karbonu je přinejhorším zlaté. CNC páčky, zlatý přítlačák spojky, koncovky řidítek.
Lazené výfuky WRP
tlumič řízení Ducati Performance

Recenze

Ducati, mě okouzlily ještě dřív, než jsem měl řidičák. Zvláště pak Monstery s nezaměnitelným příhradovým rámem a obnaženým motorem pro mě byla modla.
Než jsem se rozhoupal ke koupi, tak jsem si jednu sezonu užil na kamarádově Hondě CB 600F Hornet, takže mé porovnání bude hodně ovlivněno právě touhle zkušeností.

Když jsem se konečně dostal k tomu, že si koupím motorku, mé srdce jasně říkalo, že to musí být Monster, cenově dostupný se jevil Monster 620, který už nemá karburátor, ale vstřiky a na trhu jich bylo plno, ale přece jen se mi víc líbily novější monstry a zvláště pak ty s kyvkou jen na jedné straně. Takže jsem vlastně vybíral mezi S2R a S4R, což se ještě vlezlo do mé finanční situace. Ještě jsem sice zvažoval i ostatní značky, například Kawasaki Er 6N, ale Monster, je prostě tak jiný a pro mě okouzlující, že jsem byl vlastně už od začátku rozhodnutý.

Koupě:
Po prolezení všech možných inzerátů jsem vybral pár adeptů a jel se na ně podívat, no co to kecám, vlastně jsem dojel hned k prvnímu, který byl nejblíž, měl už pár doplňků a velmi pěknou cenu. S majitelem pohodová domluva, už měl doma druhou Ducati, takže té první, kterou měl přes 9 let se zbavoval - ideální adept. V inzerátu stálo "sednout a jet", takže jsem opravdu nečekal jak daleko může být realita vzdálena této frázi ... značky v depozitu a bez STK. Nutno podotknout, že původní majitel se zachoval velmi pohotově a udělal novou STK a vyzvedl značky z depositu do 3 dnů. Takže hurá s ní domů.
První větší jízda tedy byla asi 30 km, v podvečer, začátkem března -> dost zima na mašinu.






Dojmy s první velké projížďky:
První velmi teplý víkend koncem března jsem jí vzal na vetší vyjížďku, abych si ji trošku víc osedlal. Zde jsou mé zatím docela čerstvé dojmy, pokud to teda někoho zajímá a dočte tento román až sem.

Jednovál, dvouvál a čtyřvál na společné projíždce.






Jak už jsem výše uváděl a jako si asi všude jinde dočtete ohledně dvouválcových monstrů, jsou v nízkých otáčkách dost ucukané, takže popojíždění po městě je hlavně spojka, plyn a pořád řadit mezi jedničkou a dvojkou. Naopak při vysokých otáčkách jsem ze začátku často zapomínal řadit nahoru (na hornetovi nebyl problém řadit až v 12 tisících, tady omezovač zasáhne snad někde v 9,5 tis) a motor lítal v omezovači, při čemž se mi párkrát stalo, že se zadek začal dost nepříjemně vrtět, přičítám to zadní gumě, která začala prokluzovat (protože byla sice nejetá, ale 5 let stará - takže šla hned přezout)
Další věc, velmi omílaná u dvouválů jsou vibrace... ano, jsou docela znatelné, ale že by to bylo nějak nepříjemné mi teda nepřijde. Jediné co mi trošku vadí jsou ručičky rychlosti a otáčkoměru, které dost kmitají, zřejmě svá nejlepší léta už mají za sebou, ale ruku na srdce, kdo se dívá na budíky když jede na mašině :D rychlost odhadnete podle okolních vozidel a otáčky ( zvláště pak při laděném výfuku) nemáte šanci neslyšet a s vámi i půlka vesnice, když přes ní projíždíte :D
Posez mi příjde pohodlný, možná by to chtělo trošku víc progresivnější stoupání vzadu, o které by se prdel trošku zasekla a nejezdila dopředu a dozadu.
Podvozek je docela tuhý, což mi ale vyhovuje. Dá se nastavovat jak předek, tak zadek, ale zatím do toho nerýpu, sám nevím, jestli bych to nastavil lépe.
Sice jsem psal, jak krásný je zvuk linoucí se z výfuku, ale nepatřím zrovna mezi ty chuligány, kteří potřebují být za každou cenu slyšet a laděné výfuky na té mojí jsou slyšet možná až moc, musím nainstalovat vložné tlumiče a uvidím, jestli to aspoň trošku pomůže, jinak se asi poohlídnu po jiných. Né že by to vadilo až tak mě, ale když startujete na klidném náměstí plném lidí, kam jste přijeli na kávičku, tak v těch pohledech okolních lidí vycítíte ty myšlenky myslící si cosi o zakomplexovaném ubožákovi potřebující na sebe upozornit.






První porucha:
Právě na onom náměstí jsem měl taky první větší zádrhel s motorkou. Nastartuju, kopnu tam jedničku a chcípla, tak znova, a opět to samé. Stejná situace se stala ještě před koupí a byl jsem původním majitelem upozorněn že občas blbne senzor sklopení stojanu, hlásí že je pořád odklopený, ikdyž není a tím pádem se ani nerozjedete. Každopádně po x-tém odklopení a sklopení stojanu stále ne a ne senzor rozchodit. Takže jsem pokročil k polní opravě v podobě přemostění pomocí kancelářské sponky natvrdo strčené do konektoru vedoucímu k senzoru. Takže spíš jen taková malá patálie.

Každopádně abych tady jen nehanil, všechno mi více méně sedlo jako ulité a do tohohle monstříka jsem se prostě zamiloval a už se nemůžu dočkat bezpočet kilometrů strávených v jeho sedle.

Hned po první projížďce jsem raději přezul obě pneu za fungl nové a zavezl moto k servisákovi se specializací právě na Ducati, který mi byl doporučen původním majitelem aby mi seřídil ventilové vůle, kterých je na tomto desmoquattru opravdu hodně, vyměnil rozvody,l olej v předních vidlích a celkově seřídil.

Další info a zážitky z cest se budu snažit průběžně doplňovat.

Dojmy po roce s touhle motorkou
Za loňskou sezonu 2019 jsem najel 5000 km, z toho jsem absolvoval i cestu Ostrava - Praha a zpět po místňačkách a nespočet výprav na Červenohorské sedlo - Jesenické Mekky všech motorkářů. Takže můžu říct, že už jsme si na sebe docela zvykli.
Už jsem si zvykl i na jízdu po městě a motorka se dá udržet při jemném ovládání plynu i pod 3 tisíci otáček a to pak jen tak mírumilovně přede.
K motorce přibylo pár doplňků: nové zrcátka, blinkry, stupačky a nádobky na brzdovku. Samozřejmě, že vše v černo/zlaté kombinaci :D.
A taky jsem si pořídil novou kombinézu, po dlouhém vybírání padla nakonec volba na 4SR, protože co jiného k S4Rku taky pořídit, že :)
Teď už se na ní tím pádem proháním o poznání rychleji / (ne)bezpečněji / zábavněji (nehodící se škrtni).





K motorce jako takové asi nemám víc co bych vytknul, nebo vyzdvihnul oproti předchozí recenzi. S motorkou jsem velmi spokojen a snažím se jí dávat i plnohodnotný servis (před sezonou měněn olej, filtr + nová baterie a teď vybírám novou spojku i s košem, který už má docela vysekané zuby)