Nordkapp na Benelli?!!! Benelli TNT Sport EVO

Vlastník	WenCa
Vloženo	9.12.2018
Aktualizováno	14.12.2018
Zobrazeno	3 083x

Strašně dlouho jsem se skrz pracovní vytížení nedostal k psaní deníku, takže tady to je... Na základní škole, kde jsem slyšel o fjordech poprvé, jsem věděl, že se tam chci někdy podívat...

Protože se v práci podařilo domluvit si dovolenou na 3 týdny v kuse, tak kdy jindy, než teď? Příště už by se to nemuselo povést... Září se mi zdálo nejlepší, kolegové s rodinami už budou mít po dovolené a já se s nikým nebudu křížit. Turisti jsou už taky dávno doma a nemusel bych se s nikým níkde mačkat. A v neposlední řadě, v noci už je tma, takže šance vidět polární záři?!! Nebylo o čem...

Co by to bylo ale za trip, kdyby to nemělo pořádnej epickej cíl? Takže je to jasný, jedeme na Benelli až na Norkapp. Na poslední chvíli jsem kupoval filtr na vodu a benzínový vařič. Po vzoru kamaráda Jirky mi to připadá geniální nápad - nemusím řešit plyn do vařiče, prostě si hadičkou přetáhnu z nádrže. A naopak, když mi dojde palivo, stále mám skoro litr v záloze ve vařiči. Vše balím a chystám ve čtvrtek večer, abych v pátek jel do práce už napakován. Motorka stojí na nových Pirelli Angel, olej nový, řetěz namazán, vše ready? No snad jo.

V pátek přesně "na píchačky" skáču na motorku a valím za Petrem a společně už to valíme přes Německo až na sever Dánska - Hirtshals. Cestou bivakujeme poblíž Berlína a do Hirtshalsu přijíždíme v sobotu odpoledne. Ještě máme čas, tak nakupujeme a kocháme se. Je to docela maličká vesnice s obrovským přístavem. Večer najíždíme na trajekt, kurtujeme motorky k podlaze (kurty Vám v trajektu pujčí, ale kurtuje každý sám), a dáváme si šlofíka. Do Norska (Kristiansand) přijíždíme lehce po půlnoci a míříme cca 25km severně, kempujeme u vesničky Kile.

Další dny pokračujeme severně. Latefossen vodopád, Hardangerfjord nebo městečko Flam, do kterého vede historická železnice skrz hory. Potom nás navigace vede suprovou zkratkou. Na mapě to snad ani není vidět - z Ovre Ardal skrz hory, na silnici 55 ústí poblíž Fortun. Průjezd je zpoplatněn, ale stojí za to. Neskutečný výhledy, občas proletuje sníh, hory, jezera, super silnice. Je to dlouhej den, ale rozhodujeme se, že to dneska dáme ještě přes Dalsnibu až do Geirangeru.

Petr je na tom špatně s palivem. Máme naplánováno zastavit na poslední pumpě před průsmykem. Bohužel ji zrovna předělávají a musíme se kousek vracet. Petrovo Báwo ale jezdí i na vzduch, a tak moje železný zásoby ve vařiči nemusíme tahat. Stmívá se, ale vyjíždíme na Dalsnibu. Jsou tam 2°C, brrr, mrznu!!! Benelli to dává bez ztráty kytičky. Nahoře neskutečný, silnička je malinká jak nitka, klikatí se mezi šutrama dolů do Geirangeru, bomba. Stmívá se, frčíme dolů. Jsme pořádně zmrzlý, nesnažíme se ani najít místečko na kempování na divoko (což je v Norsku zcela legální), ale zajíždíme rovnou do prvního hezkýho kempu. Teším se na teplou sprchu.

Ráno epickej výhled na Geiranger fjord. a ještě lepší zatáčky nahoru. Jen si říkám, jak se sem lidi dostávají v zimě? Na obě strany serpentýny a strašný převýšení, takže asi lodí? Nevím, radši nebudu dlouho přemýšlet, ať nezačně sněžit

Valíme severně na Trollí stezku. Počasí se trochu kazí, ale víceméně jen mrholí a je mlha. Což je lepší než předpovídané sněžení. Nahoře sice mraky, ale brzy se rozpouštějí a máme suprovej výhled přes celý údolí. pecka. Silnice suprový, projížděme podmořským tunelem (nebo spíš podfjordským?) a pak už jen prší a prší a to až prakticky do Trondheimu, poblíž kterého kempujeme.

Počasí v Norsku se hodně rychle mění. Jak říkal Petr, za den se tu vymění všechny 4 roční období. Další zajímavost je prohibice. Pivo si v marketu koupíte, ale jen ve všední dny nejpozději do 20h. V sobotu do 18. V neděli máte smolíka. Tvrdej alkohol prý jen ve speciálních shopech, ale nesháněli jsme, nevíme...

Valíme severně, protínáme bránu do severního Norska. Všude značky upozorňuiící na losy (bohužel jsem žádnýho celou cestu nepotkal nebo bohudík?). Nekonečná silnice, všude stromy a nekonečný lesy. Hltáme kilometry. Spíme poblíž Mo I Rana. Následující den je hnusně, dáváme si oraz a čerpáme síly. Další den navštěvujeme závodní okruh s příznačným jménem Arctic Circle Raceway. Místní jsou v pohodě a nechávají nás, zvědavce, obkroužit a udělat foto. Chlápek mi ukazuje, že se máme vyfotit "tááámhle v tý zatáčce, jmenuje se Severní Pól". O něco později skutečně překračujeme polární kruh. Je kosa, krajina se mění na pláně, mizí stromy. Je kosa. Dnešní hltačka kilometrů končí v Bodo, odkud jedeme trajektem na Lofoty.

Ráno na Lofotách se s Petrem rozjíždíme, neboť on musí být zpět v ČR dřív než já. Jedu se typicky vyfotit ke značce vesnice se jménem "A" a pomalu pokračuji dál. Brzy zastavuju a dělám výšlap na Reinebringen. Pokud sem někdy pojedete, tak tohle nevynechejte! Sice mě z toho bolí kolena snad ještě teď, ale ten výhled je jak z pohádky. Užívám si jízdu po Lofotách a kempuji u jezera Lille Kongsvatnet. V noci mě budí nadšenej řev dvou lidí snad metr od mýho stanu. Po pár minutách mi to nedá a ptám se skrz stan, jeslti je polární záře nebo co?! "jooo, děleeej, vylez, honeeem!!!" No a fakt že jo... Nedá se to snad k ničemu přirovnat, neskutečná světelná show, byl jsem z toho "na měkko".

Pokračuju kolem Narviku, Alty, Olderfjordu, neskutečnýho množství sobů, skrz podmořskej tunel až na Nordkapp. Všude jen skály, kameny, tráva. Žádný stromy. Strašně fouká. Je pondělí, mimo sezonu, lidí minimum. Jsem drzej a jedu si udělat fotku až k ikonickýmo globusu. Dál už jsou jen Špicberky... lodí... Ukončuju focení, protože vítr mi málem vzal TnTčko i s kuframa, a valím zpět. Už je skoro tma. Narychlo vybaluju stan schovaný v malé roklině, aby mě to neodfouklo i se stanem.

Začíná cesta zpět. Vracím se prakticky stejnou cestou, protože Petr jel zpět přes Finsko a Švédsko a hlásil, že je to jen nekonečná rovná silnice skrz nekonečnej les a všude je nekonečný množství sobů. Jedu tedy zpět po E6, jenom už to neberu přes Lofoty, ale normálně po "pevnině" (trajekt přes fjord se v Norsku asi bere jako pevnina?). Stanuju na ruinách pevnosti Spakenes kystfort. Mám dobrej čas, tak zajíždím do Tromsa. Modrá obloha a teplota kolem 20 stupňů. Nádhera.

Další den se ale kazí počasí a od té doby prakticky prší. Spím u Narviku poblíž potopené německé lodi Georg Thiele. Další den mi přichází do meteorologické appky varování před silným sněžením a nabádají mě k použití sněžných řetězů. Čas dát tříválcovým koním napít a valit na jih. Sice mi zbývá ještě týden dovolené, ale počasí je marný. Hltám kilometry, spím u polárního kruhu a zase hltám kilometry až do Trondheimu. Fouká, prší a předpoveď hrozí sněhem. Spím v motelu. Další den je předpoveď trochu lepší, tak jedu pomaleji. zastavuji v Lilehameru, kde byla v roce 1994 zimní olympiáda. Pokračuju do Osla, fotím Operu a kempuji cca 10km jižně. Počasí proměnlivé, ale není už na co čekat. Přes Švédsko až k mostu Oresund, projíždím přes Dánsko a ulehám těsně za hranicemi Německa v přístřešku v lese. Německo projíždím v dešti na jeden zátah až domů.

Výsledek? 8300km, 17 dní, 0 poruch.

Norsko doporučit? Rozhodně!