Piaggio Ciao 50 (1979)

Hned po parním stroji sestrojili toto

Více fotografii

Výška jezdce: 170 cm

První dojmy - Moped co jede jako motorové kolo, velmi jednoduchá konstrukce a radost z jízdy

Motorku bych doporučil pro - Pro toho kdo má rád jednoduché staré stroje. Je ale určitě použitelný na každodenní dojíždění do práce do vzdálenosti cca 5 km. Doporučoval bych ale v rovinatějším terénu.

Doplňky na motorce - Bez doplňků, ale asi dostane proutěný košík na nosič

Recenze

Na sklonku léta jsem od rodičů dovezl moped Piaggio Ciao z roku 1979. Jedná se typ single gear tzn. s pevným převodem. Na klikovce je odstředivá spojka, pohon je řešen řemenem a v zadním kole je koncový převod. Piaggio rodiče koupily v devadesátých letech a moped mnoho let sloužil ke každodennímu dojíždění do práce apod. V pozdější době byl moped v nepojízdném stavu odstaven ve sklepě a tam zůstal dalších asi sedm let. Moped byl kompletní a plán byl drobnou opravou ho znovu přivést k životu. Po bližším zkoumání jsem se rozhodl pro kompletní renovaci. Stroj jsem kompletně rozebral tzv. do šroubku a naskládal do krabic. Technicky se jedná o velmi jednoduchou konstrukci a je opravdu radost na tom pracovat. Je až s podivem, že na tokto starý stroj je stále dostatek náhradních dílů a to i v České republice. Renovaci jsem zahájil lakováním skoro všech dílů. Chtěl jsem zachovat maximum dílů v originálním lakování. Nakonec zůstala kompletní nádrž a boční části rámu. Barvu jsem nechal namíchat v Brně u firmy Hrubý a odstín trefili opravdu výborně. Motor prošel kompletní rozborkou a vyměnil jsem ložiska a gufero na klice. Po přeměření válce a pístu se ukázalo, že jsou na limitních hodnotách před výbrusem. Z tohoto důvodu jsem se rozhodl vyměnit i válec s pístní sadou. Na trhu je dostatek sad ve velkém cenovém rozpětí a je jen na kupujícím pro co se rozhodne. Já jsem zakoupil levný válec asijské produkce s vědomím, že bude nutný poctivý záběh a pak se uvidí. Pohledem je ale zpracování kvalitní a ostatní ukáže až čas. Zakoupil jsem i nové pakny odstředivé spojky, jelikož ty byly opravdu po smrti. Následně už jsem postupně každý díl zkontroloval očistil, odmastil a pomalu skládal. Vyměněna byla také dostupná kabeláž, hadičky, palivový kohout a další drobný materiál. Po asi třech měsících pozvolné práce bylo dílo dokonáno a přišel den první projížďky. Motor šlapal jako hodinky, krásně držel volnoběh a na stojanu bylo vidět, že se mu chce opravdu jet. Při zatížení se ale začaly ukazovat první problémy. Na použitém karburátoru Dellorto není žádná možnost seřízení bohatosti směsi a to má za následek, že po přidání plynu na rozjezd se prudce ochudí směs a rozjezd je slušně řečeno nevýrazný. Po dlouhém laborování jsem zaslepil jeden ze tří vstupních otvorů do filtru vzduchu a tu náhle přišlo obrovské zlepšení. Motor podstatně lépe táhne i do kopce a zárověn se tato úprava nijak negativně neprojevuje ve vyšších otáčkách. Zkušebně jsem zaslepil i dva otvory filtru, ale to už bylo málo vzduchu při jízdě na plný plyn. Toto řešení se mě moc nelíbí, ale z důvodu absence jakýchkoliv seřizovacích prvků na karburátoru to tak už asi zůstane. Moped je nyní v záběhu a mám najeto cca 200 km. Běžný cestovní rychlost je kolem 40 km/hod. Ale zatím to nepokouším a jezdím kolem 35 km/hod. Běžné stoupání zvládne vyjet rychlostí kolem 25 km/hod. A v opravdu prudším kopci ne nutné přišlápnout do pedálů. Toto je daň za pevný převod. Některé novější typy firma Piaggo již vybavovala variátorem, ale to už není to kouzlo té jednoduchosti. Zábavu při jízdě vám připraví i odpružení, taktéž velmi jednoduché. Vzadu totiž není žádné a o pohodlí se stará pouze odpružené sedlo a odpružená podsedlovka (verze DeLuxe). Vpředu je to řešeno ramínky s pružinou podobně jako na mopedu Stadion. Jízda jednou rukou se tím stává výzvou pro odvážné. Další nepříjemné zjištění bylo, že moped velmi špatně brzdí. Přední brzda brzdí málo, ale budiž, zadní ale vůbec. Tento problém se zatím ještě řeší. V zadním bubnu je totiž pouze jedna brzdová pakna. Z důvodu umístnění koncového převodu do zadního kola již není v bubnu dostatek místa. Za léta stání navíc vytekl olej z tohoto převodu do bubnu brzdy a bude nutné paknu vyměnit popř. nechat nalepit nové obložení. Sám jsem zvědav jaké zlepšení se dostaví. Osobně při pohledu na tu jednu malou paknu moc neočekávám. Mnou odhadovaná a očekávaná spotřeba je cca 1,5 l/100 km. Jelikož se jedná o rodinný klenot tak mám k mopedu i citový vztah. Každá jízda na něm je zážitek a je jasné, že dnes se již nejedná o stroj pro každodenní potřebu, ale pro radost.