Když ji miluješ, není co řešit...
Trochu jsem ji vylepšil 
Motorka koupena od FIRMA:Luboš Hamouz - APRILIA Kladno (Kla
Výška jezdce: 176 cm
První dojmy - Padli jsme si do oka, oboustranně! :-)
Recenze
Zatím první km po hodně letech. Takže si zvykám znovu na dvě kola a chovám se kní s úctou.
Po Sezóně:
Jak šel čas.
Vše začalo vloni na podzim, kdy se mi začalo blížit dokončení rekonstrukce mého domečku a začal jsem přemýšlet i nad jinými věcmi a řekl jsem si, že bych si mohl za odměnu splnit nějaké dávné přání. Po inventuře nesplněných snů a zbývajících financí zvítězila volba koupě motocyklu. Rozhodnuto bylo, takže bylo třeba pokročit dále a vybrat vhodný typ. První nápad byl nějaký motard, ten byl ale záhy zamítnut, na motorce jsem naposled seděl v 25 letech (a to je už hodně dávno), takže jsem si řekl že by to bylo moc divoké a nehodící se k mým šedinám. Druhá volba byl scrambler. Ten by byl stylovější. Tak začalo prohledávání internetu a vznikl první výběr. Buď Benelli Leoncino nebo Ducati Scrambler Icon. Bohužel Ducati byla na mne dost drahá a ani v ojetých se neblížila k mému limitu cca 150 až 160 tisíc. V té době ale začal Motosalon, takže jsem po práci vyrazil na výstaviště omrknout vybrané favority i ostatní možnosti. Procházel jsem postupně všechny stánky a v stánku Suzuki mne zaskočil vcelku stranou postavený motocykl, který jsem do té doby neznal - SV650. A hned přeskočila jiskra, i když vystavený černý kousek moc pozornosti nepřitahoval. Ale něco tomu přece jen chybělo. Barvy, ve kterých se v tu chvíli nabízel mne příliš neoslovovaly a vyvolávací cena 178 000 mi nešla pod nos. Po pár týdnech se objevila nová verze v modrobílém laku a bylo rozhodnuto - TU CHCU! Plán byl jasný: do prázdnin dostavět a po dovolené koupit vysněný kousek. Plánoval jsem koupit něco lehce ojetého (na netu byly zjara kousky okolo 130 000) a nechat přestříkat do modrobílého designu.V mezidobí jsem si dal ještě dvě hodinky kondiční jízdy v autoškole, přece jen, časový odstup od poslední jízdy byl veliký a výkonový rozdíl rovněž. V posledním týdnu červencové dovolené jsem našel na motorkářích inzerát Moto Hamouz na novou modrobílou SV za 150 tisíc. To bylo více, než jsem očekával. Ale jak známo, svět není ideální, inzerátu jsem si všiml pozdě a tento údajně výstavní kousek už byl prodaný. Ale pan Hamouz mi obratem nabídl skladovou motorku za 160. Vzhledem k tomu, že ostatní prodejci se jen neochotně vzdalovali od oficiální cena 178 000, tak jsem nabídku po krátkém zamyšlení ještě z Chorvatska přijal. Po návratu následoval výlet autem do Kladna, zkušební jízda a dohoda a za dva týdny další výlet, tentokrát vlakem. Na prodejně mne už čekala moje vysněná motorka.
Pro cestu domů jsem zvolil objetí Prahy po severní straně a dál pak po trase Kolín, Havlíčkův Brod Tišnov do Brna. Počasí bylo nádherné, po cestě jsem dal oběd a na druhé zastávce kafíčko, prostě pohoda.
Při koupi byly přidány pouze padací protektory a USB zásuvka na řidítkách pro napájení navigace. Takže v Brně nastal čas (kromě ježdění) na další vylepšování. Postupně přibyly:
seřiditelné páčky M,
prodloužení předního blatníku Pyramid,
plexištítek Givi
klín pod motor Barracuda.
Vše jsem postupně namontoval, ale černý klín sice pěkně schoval olejový filtr a neesteticky zasukované svody, ale stále tomu něco chybělo. Rozhodl jsem se ho tedy nastříkat v barvách motorky. Původní návrh byl docela jednoduchý, ale když jsem u lakýrníka uviděl nádherně vypracovanou nádrž na scrambler Yamaha, rozhodl jsem se pro změnu a společně jsme dali dohromady novou verzi, kterou posléze pan Sedláček (http://autolakovnaboss.cz/) mistrovsky zrealizoval.
Více fotek najdete v fotogalerii nad článkem.
17. listopadu jsem na poslední chvíli před prvními mrazy odvezl motorku k synovi do garáže k zimnímu spánku.
Od poloviny srpna jsem zvládl téměř 3 000 kilometrů a na motorce jakž takž zdomácněl. Ještě jsem zapomněl na jednu úpravu. V mládí jsem jezdil výhradně na motorkách s tzv. závodním řazením, tj jednička nahoru…. Tehdy to byl standard. A i po těch letech mi to tak zůstalo v hlavě, že mne opačné schema řazení stále zlobilo. Podařilo se mi otočením páčky na výstupu převodovky a seřízením délky táhla naučit i mou Suzuki dobrému vychování. Hotovo za půl hodiny bez drahého přepákování! Funguje skvěle.
Teď je čas na plánování příští sezóny. Nad čím přemýšlím? Zatím jsou to jen drobnosti: samolepicí proužky na ráfky kol a přední válec nastříkat matnou černou barvou-moc vyniká při pohledu z boku! Ale přes zimu ještě určitě něco vymyslím!
Pro koho se hodí:
To je z větší části dáno tím, že je to naháč. Je na zakroucené okresky a na těch se přes 150 moc často nedostanete, stejně by vám to utrhlo hlavu a ležet na nádrži není moc pohodlné. Pokud držíte motor mezi 6 500 až 8 000 otáčkami, má vcelku dost síly i v rychlostech nad 100. A když zařadíte o dvě rychlosti výš, můžete to vzít na pohodu. Často je doporučována pro začátečníky. Tam je potřeba natrénovat cit v zápěstí a pracovat se spojkou. Hlavně na první dvě rychlosti hlavně kvůli silnému brzdění motoru, kdy nepatrný pohyb znamená prudkou akceleraci nebo naopak intenzivní brzdění.
Jak se mi na ní jezdilo:
1. Motor:
Ten je podle mého názoru nejlepší částí této motorky. Bez odmlouvání funguje od 2 000 otáček, na šestku zvládá vše od 60 km/hodinu výše. V pásmu od 2 000 do 5 000 je vyloženě pohodový s příjemnou odezvou na plyn. Nad 5 000 se probudí a nad 6 000 je to divoch.
2. Převodovka
Asi stejně kvalitní jak motor. Po obrácení řadícího schematu funguje na jedničku. Kvalty padají přesně a snadno, Neutrál se hledá snadno. Pokud byly nějaké chyby při řazení, padají na moji hlavu.
2. Podvozek
Na slušném asfaltu je v pohodě, ochotně jde do zatáček, nekroutí se, chová se velmi jistě ve všech druzích zatáček. Problém má jen na mizerném povrchu (např. silně záplatovaný asfalt). Přední vidlice nestíhá rychlé změny, v zatáčce ztrácí stopu. Přemýšlím o výměně tlumičového oleje za řidší, zdá se mi, že by to mohlo pomoct. Nejsem moc těžký (75 kg) a i zadní tlumič jsem musel změkčit snížením předpětí. V továrním nastavení nestíhal i zadek a na rozbitém povrchu plavala celá motorka. Další variantou by mohly být progresivní pružiny…
3. Brzdy.
Podle mého bez chyby. Dobře se dávkují, ABS se hlásí až hodně pozdě. Při pohodové jízdě téměř nejsou potřeba, motor brzdí jak sv..a.
4. Ochrana před větrem.
Je to naháč-to říká vše. I v původním stavu to vcelku šlo do 120. Po montáži štítku se to posunulo cca o 10 km/hod. výš a nápor vzduchu se posunul nad ramena na přilbu a není tak intenzivní. Cca do 140 se to dá, pak už se mi to nezdá být pohodlné. Na těch správných silničkách jsou ale tyto rychlostí otázkou pár vteřin a dálnici se zatím úspěšně vyhýbám (a asi to tak i zůstane).
Szóna 2019
Tak jsem zase trochu zapracoval na svém SV.
První změna jsou modré samolepící proužky na ráfcích. Skvěle ladí s barvou motorky a určitě zvýší maxim?lní rychlost nejméně o 10 km/hodinu. :)
Druhá změna je nové sedlo od DD Seat. Výborně vypadá a hlavně si podstatně lépe rozumí s mým kostnatých pozadím než originál.
A největší změna na závěr. Jak už jsem psal dříve, s mojí váhou nebyly jízdní vlastnosti na horším povrchu nejlepší. Vyřešil jsem to radikálně s účinnou pomocí pana Vangelase montáží předních kartrigií a kompletního zadního tlumiče od firmy Mupo. Výsledek je vynikající, motorka jede jak po kolejích. Ještě pracujeme na doladění. Snažíme se najít komfortnější nastavení. Všechno najdete na připojených fotkách.
V sezóně 2021 přibyly další kilometry a tachometr se zastavil krátce po překonání hranice 19 000 km, za tuto sezónu přibylo přibližně 7 000. Spokojenost stále roste. Další vylepšení motorky jsem nevymyslel, tak jsem se věnoval přilbě. Osm vrstev laku udělalo svoje. :))
Moc pěkná motorka, špičkový popis.
Kyž ji miluješ tak není co řešit! :))
velmi pekne SVcko
Krásá mašina, ať to jezdí.
Tomu říkám *přízeň* značce a konkrétnímu typu