Yamaha XJ 600 (2002)

Od roku 2014 chodím na Českou zemědělskou univerzitu v Praze. Kromě toho, že má ČZU nádherný kampus a hodně hospod, má také skvělou Katedru tělesné výchovy, která pořádá spoustu zajímavých zimních a letních kurzů.

No a jeden z nich je právě letní kurz - sjezd řeky Salzy. Letos jsem byl po druhé a po domluvě jsem místo autobusu vytáhl své XJčko. Spoustu lidí na mě koukalo divně, když jsem na sraz s busem přijel na motorce zabalenej po uši věcmi. Chvíli jsem držel tempo s naším autobusem, ale nakonec jsem se pak rozjel a jel napřed. Problém byl, že celý den neskutečně lilo. Já moc v dešti jezdit neumím a tak jsem měl trochu strach. Ale když jsem se dostal na rakouské silnice, po nějaké době jsem se pořádně rozjezdil a začal těm gumám věřit. Furt jsem si v hlavě probíral techniku jízdy v dešti: lehce s plynem, pomalý náklon, pohled a necukat. Motorka jela jak divá, jen mi byla strašná zima a byl jsem úplně promočený.

Nakonec jsem na místo dorazil za ostatníma, protože jsem se ještě zdržel v Budějicích. Další den jsme na barakách sjíždděli Salzu. V tomhle horku je řeka sice divoká, ale je málo vody, takže se furt vyhýbáte kamenům a dáváte si pozor abyste o nějaký nezavadili a necvakli se. Sice by každý správný zadák měl vykoupat svého háčka, ale ta voda byla vážně studená. Po úspěšném sjezdu Wildalpenu jsme se autobusem přesunuli zpět do našeho tábora. Můj háček si večer stěžoval na silnou bolest ruky, zřejmě z pádlování a indikace byly jasné - druhý den to chce klid. To byla přesně ta chvíle, kdy jsem se podíval na svou starou vránu a věděl, že druhý den bude jen náš.

Vyrazil jsem někdy v poledne, nejdřív natankovat, bylo sluníčko, nebylo však horko, bylo příjemných 25 stupňů. A pak se rozjela symfonie čtyř válců na rakouské silnici! Jak si můžete přečíst, co všechno XJčko prodělalo, teď ukázalo co má v sobě, jak rychlá a obratná motorka to dokáže být, jak dokáže držet v zatáčce ve vysoké rychlosti i s užší gumou (130) oproti ostatním naháčům a cestovním motorkám, které se dnes dělají. Já celou dobu úsměv od ucha k uchu a furt si do helmy křičel "to je hustý!" ta motorka jela tak nádherně a tak ladně, každou zatáčku jsem využil co jsem mohl a i tak jsem věděl že někdo zkušenější by jí projel ještě víc, ale to mi bylo jedno, byl to moment jen a jen můj a mé motorky.

Vykoupal jsem se v horském jezeře Eralufsee poblíž města Mariazell a pak jsem usnul na nádherné louce spolu s motorkou s výhledem na horské údolí. Prostě paráda. Ten den jsem ujel asi 300 kilometrů a na těhle cestách jsem zjistil, že opravdu budu potřebovat přešít sedlo, protože jestli mě něco bolí, tak je to můj zadek po těch cestách, ale to až v zimě.

• 

  Co víc si přát?

• 

  Touring mód

•