Ducati SuperSport (2017)

Tak jako každoročně se nám podařilo se úspěšně na pár dní "zbavit" dětí (ať žijou babičky !) a vyrazit se ženou na motorkách po krásách vlasti České. Už ne na týden jako v době bez dětí, ale i tak jsme rádi za každou chvíli, kdy si od nich můžeme odpočinout a navíc ještě na motorkách. Mám totiž tu obrovskou výhodu, že manželka má svou vlastní motorku, jezdí taky a proto ví, jak moc je to pro mě důležité a toleruje mi moje neustálé výlety, o střídání motorek ani nemluvě
Proč o tom takhle píšu. Ono je totiž moc velký rozdíl zda jezdím sám, s manželkou, nebo s nějakými rychlíky. Pokaždé si musím v hlavě trochu překalibrovat rychlosti. Což znamená, že na tento výlet po ČR jsem musel o něco zpomalit a to tak že o dost. Ono je sice pěkné být domluveni, že pokud se někde na pěkně zatáčkovitém úseku splaším, na nejbližší křižovatce počkám, o předjíždění ani nemluvím, tam přece jen ta ženská má horší odhad vzdálenosti a potřebuje víc času a místa. Ale, to bych taky mohl pořád jen čekat A tak místo obvyklého honění se s časem nebo s pomalu jedoucími plechovkami, zpomalil jsem tak, abych měl tu svou drahou polovičku stále v zrcátku.

Proč že o tom píšu v deníku motorky ? Protože to vyžaduje naprosto jiný jízdní styl, tzv. na kochačku. A teď se KONEČNĚ dostáváme k tomu, proč o tom píšu, této Ducati to totiž vůbec nevoní. Jízda ustálenou rychlostí je utrpení. Ať už je to padesátka v obci, nebo šedesát, sedmdesát, či třicet v koloně, o konkrétní rychlost až tak nejde, jde o to, že ten d#$%$@# UCUKANÝ elektro plyn je za trest ! Naprosto nechápu, proč výrobci zavádějí takové nesmysly, které ovládání motorek jen a jen zhoršují. Pokud se vrátím do doby s karburátory, kam mi paměť sahá, žádné cukání se nekonalo, při otevření plynu ani při jízdě ustálenou rychlostí, byl to jen a jen plynulý proud energie, dokonale dávkovatelný. Pak přišlo vstřikování, už to nebylo tak plynulé a zvýšila se citlivost na otočení, ale pořád se s tím dalo nějak normálně jet (pokud ovšem neměl člověk pod zadkem KTM 990SM)
Ale TOHLE ? Pokaždé když projíždíme padesátkou obcí, nadávám. Motorka neví jestli má zrychlovat nebo zpomalovat, různě pocukává, vrčí každou chvíli jinak, zkrátka je to úplně na prd. Proč, zatraceně proč ? Co jsem komu udělal ??? Ano, můžu si tam cvakat čudlíkama a místo sport to dát na urban, ale copak jsem #&*%^# ? Abych pořád jen přepínal nějaký režimy který cukají míň a který cukají víc ? To si nemohli ty k^#$*%$@# v tý fabrice tohle posr$#* elektronický ovládání strčit někam a vyladit to tak, že by stačil jen jeden režim, zato bez cukání ? To ani nemluvím o tom, jak tahle motorka topí na nohy. Ano, pokud nám poslední den teplota slezla na 12 stupňů, naopak se to trochu hodilo a zmrzlé jsem měl jen ruce Ale při teplotách nad 20 st. a jízdě po městě je to hodně znát. A ještě z toho bolí zápěstí, brní mě pravá ruka a ztrácím v ní cit.

Naštěstí projíždíme Krušné hory a tamější zatáčky mě vždy dokáží potěšit. Jakmile město skončí, končí i mé trápení a už je to jen radost, čirá radost. Motor se ochotně vytáčí, stromy podél silnic se mění v rozmazané šmouhy a můj znechucený škleb uvnitř helmy se mění na úsměv.
Je to nová, takže hodně umírněná Ducati, ale pořád to není žádný univerzál, který je dokonalý všude, kdepak. Tu radost si tady musíš zasloužit. Žádné cestování, žádné ploužení se městem či popojíždění v kolonách, na to nebyla zrozena. Jejím cílem je bavit a to hlavně v zatáčkách, zrychlovat, zpomalovat, přehazovat si jí ze strany na stranu a hlavně za řídítky neustrnout. Tohle není motorka pro kochače a pro starý. Aby dávala radost, musí se tahat. Skoro jsem si pak po večerech říkal, že nemít na Transalpu špunty ještě z Bosny, jel bych radši na něm. Aspoň bych na ten bílomodrý Gladius nemusel pořád čekat, naopak. Měl bych dobrý pocit jak se i s takovou starou herkou dá jezdit svižně, hezky bych se houpal do zatáček a užíval si to mnohem víc.

A co z tohoto mého výlevu vlastně plyne ? S Ducati Supersport S, aby přinášela radost (a o tom motorkaření přeci je), je nutné důkladně vybírat kam, s kým a jakým způsobem se jede. Jedině tak člověk za řídítky buď trpí, nebo si to užívá.
My jsme si náš výlet samozřejmě užili důkladně, za tři dny dali necelých 900km, sjeli mraky zatáček, vylezli na pár rozhleden a pokochali se tím jak je u nás krásně. A teď navíc vím, jak je Ducati skvělá motorka...pokud se s ní nejezdí "na pohodu"