BMW S 1000 R (2015)

Je to klasický jednostopý trhač ramenních kloubů, který může i přes to všechno řídit 50kg bábofka těsně po autoškole.

Více fotografii

Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
Triumph Thruxton R: Cena
Buell 1125CR: Stáří
MV Agusta Brutale 1078 RR: Málo koulí a moc rozumu

První dojmy - První dojmy byly jednoduché... Byla mi zima, jelo to, gumy klouzaly a nesvezl jsem se ani 300m. Co byste chtěli v lednu? :-o

Motorku bych doporučil pro - Já to s klidným svědomím nemůžu doporučit 90% české motorkářské scény. Jedni na to nemají skills a zbytek zas koule.

Doplňky na motorce - Čínský páčky, Rizoma nádobka na brzdovou kapalinu, zdrcpásky co mi drží čidlo stojánku, výfuk od Termixu, přepáčko od PPtuning a polepy "báj já"... :D

Recenze

BMW S1000R z pohledu zarytého M®DALa-šestkaře:
Tak jsem si to o minulém víkendu konečně smočil...
Po vyjížďce "na klasika" Dubá a zpět jsem zjistil k BMW S1000R '15 jen pár poznatků...
Je to ale nehorázná píčovina! 118 nahejch kW co se do 220km/h snaží člověku vyrvat ramenní klouby z kloubních jamek a nad 220km/h pak následuje postupné natlačování helmy temenem na ledviny. Ve 260km/h (na uzavřené letištní ploše, samozřejmě) jsem radši už zvolnil, protože ta nesmyslná bestie furt pokračovala a já začal ujíždět i kamarádovi na slavném Šukzuki ŽidXer1000 i na rovinkách a to se šestkama neznám...
Jinak k samotné jízdě bych řekl asi toto:
Na to, že ta svině má přes 200kg (207kg suchou konkrétně), tak už první metry mi přišly, že sedim na něčem, co už jsem pod prdelí měl. Do prvních vinglů jsem najížděl opatrně jak kdybych seděl na hektolitru a z nich vyjížděl s razancí dynamitu... Šlo to s jistotou i po vlhku... Jak po kolejích... Neváhal jsem a z režimu "road" přepínám na "dynamic"... No, nečekal jsem nic a...
Nastala změna... Do vinglu najíždím s klidem a snažím se víc naklonit - neni zas tak teplo, abych přece tahal kolena po zemi - vjíždím na apex, rozklouzávám prdel, posírám se a rozblikávám kotrolku kontroly trakce v jednom momentu naráz... Pozvolna si ujasňujem kde je ta správná poloha heftu, přidávám a za mlasknutí odlepení chrupavek v ramenních kloubech vylítávám na rovinku a Termix mi u toho vyje jak vlče na Měsíc v úplňku...
Myslim, že si na sebe zvyknem... Jen to řazení... To řazení! Ty kurvy německý mi ho tam dali sériově a u Rka bohužel nejde v základu prohazovat za reverzní, na které jsem zvyklý. Vyřešíme.
Ale pokračuju, osahávám si co bez poserpruhu v trenkách jen jde, v nové kombošce se pěkně kloužu po sedačce jak, kdybych jí přeleštil keramikou... A u Dubé to přišlo... utrpěl jsem první koleno, i kdž byl malý náklon... Sklouzl jsem se hezky po sedačce, ale to nevadí... Bylo tam! Byl jsem za hrdinu... 😂 😂 😂
No co na závěr??? Je to tak dobrý až je mi z toho špatně! Asi to prodám... Nebo ne?

BMW S1000R z pohledu zarytého M®DALa-šestkaře podruhé:
Tak jsem na 'tu věc' zase sedl. No co... Musel jsem přeci vyzkoušet to nově nainstalovaný otočený řazení od PP...
Oblíkám se do všeho co jsem snad doma našel - teploměr slebuje totiž zázraky v podobě místy až 10°C... :D
Loučím se včetně posledního pomazání a na už asi 10min, na volnoběh běžící zahřáté motorce, řadím konečně vytouženou jedna nahoru s úsměvem od ucha k uchu rozměrově zhruba jako rozpětí orlosupa skalního... ŘACH! Chcíp. Koutky padaj... Zjišťuju, že nejspíš nefunguje čidlo na stojánku… Nadávky, lámání rukama, otevírání garáže, zahazování helmy, rukavic, kukly, u který zjišťuju, že je od makeupu, protože jsem jí očividně zabavil tý pani co u mě bydlí... Nevadí… Nadávám si dál pod vousy – rozuměj to chmíří co mi v pětatřiceti konečně vyrašilo a hned pár šedivejch – a pokračuju pro torxy do garáže, abych se dostal pod kryty na všechny ty suprově udělaný konektory. Hledám, kde by mohla být závada - přesně vím jak na to – hýbu všema kabelama co nacházím, docvakávám konektory a hle… Můžu vyrazit… Dostrojim motorku i sebe a vyrážím na cestu dlouhou předlouhou… Až na Dubou. :D
Vyrážím od baráku už s úsměvem menším – spíš taková poštolka a né orlosup… Dupu si pěkně za dva s QS raduju se, tři… Neee… Tak furt dva, kua… co zas je? Tři… Čtyři… Dobrý… No, tak zas ne a zjišťuju, že si budu muset nejspíš vracet řadičku sám… No co… Jsem natěšenej jak prvnička, tak jedu dál…
Přijíždím do Liběchova (pro neznalé je to vesnice, za kterou teprve začínají zatáčky) snažím se trošku ohřát ty puchejře z kaučuku co mi na to Němci obuli a vjíždím do prvních zatáček. Dva , tři… pecka… Další vesnice… Zapínám tempomat, abych vyzkoušel jestli to funguje… Kupodivu jo… Jenže v tu chvíli máš čas i si udělat kafe a připravit maso na večeři včetně obalování v trojobalu… Vypínám a letim dál. Přidávám a na dvojáka přes horizontík, kterým Želízy končí předjíždějíc auto, dávám lehčí záda a za sklouznutí se po stále ještě kluzké kombinéze až na krovku se připosírám zavírám heft a práskám s tim zpět na zem. Tři… Dotáčim k omezovači (asi 88km/h v provozu – cca 170km/h na uzavřené komunikaci), snaha o 4…. Peckově zareagoval QS a vypnul zapálko, ale už se tam nějak ta čtyřka nenasáčkovala a skočila po vypnutí zapálka opět 3, tak jsem si hezky opět za nadával a jen díky antihopu neazzlobil… No nic… Jedu přeci volně, protože mě nemá kdo sebrat, tak co by mě to řazení nějak sralo, ne? Vzdávám boj s větrnými mlýny a zvolňuji. Dojíždím na Dubaj.
Místní strejd Chorché mi půjčuje klíč a šroubovák ze své fešné chopper brašny… Očividně klíč ze sady nářadí BMW, protože pasuje na vše co bylo potřeba… Zachraňuju co jsem doma s pořádným vybavením posral a uvolňuju osu řazení, která díky mé ukrutné síle, šroubkem přiraženým až na karter dřela a nevracela se.
V dálce už slyším kolegy s vytočenýma S1000R a S1000RR… Přijíždí dokonce včetně bábovky na R310 a dáváme klasický rozhovor majitelů BMW : „Ty máš ale malýho pindíka“, „né ty“, „ale můj táta má dva!“… No prostě klasika a pak něco od kapesným od mamky a klasický kecy zpovykaný Pražský kavárny (sorry kluci – prdel). Rozloučíme se a ve skupince odjíždí. Dávám si dostatečný odstup, abych si neměl potřebu poměřovat pindíka na silnici okresního charakteru…
Oblíkám se a vyrážím taky k domovu. Najíždím na první rovinku a zkouším opravené řazení… Kvalty tam padaj jak pindící do mamin a já se konečně zbavuju posledního strašáka z palice… Jen ta zima… Teplo asi 2cm před poklopec… Si jedu a co čert nechtěl, hned v první hezký zatáčce předjíždím R310 a dojíždím kolegy. No co… Jedu přeci volnou… Z vesnice vyjíždím a míjím oba litraře, oddechujícíc si, že jedou volnou s bábovkou na dětským kolotoči… Nespěchám, ale i tak si aspoň ohřívám pryža a užívám si první zatáčky. Další vesnice – brzdím do nich přesně podle předpisů – koukám do toho jednoho zrcátka co mám a krom své ruky přes 2/3 plochy vidím i kolegu na R… Tak to asi úplně volně nepojedem, říkám si a roztahávám se do levý, rovinu a utažená levá… no pecka… Furt na prdeli báwo… Hrůza jak ty dnešní magoři na těch studenejch cestách jezdí… Nevadí, mám kontrolu trakce zapnutou… Ladím ze soft módu pružení až na hard, abych konečně pocítil ten rozdíl a začal aspoň trošku vnímat informace od podvozku. Nic konkrétního nepřichází, i když bych baworáku křivdil, protože se chování změnilo a podvozek opravdu přituhnul a pocit jistoty v zatáčkách se zlepšil. Nerovnosti byly líp cítit a ty koleje, co mě stále vodí, se změnily z hliněných na ocelové. I tak jsem se cítil, po přechodu ze sedačky na klubku zmijí v podobě Street Triple R s Öhlins podvozkem na S1000R, jak kdybych seděl v tramvaji s Nokií 3210 a snažil se stáhnout PDF s informacema o silnici na který jsem z netu… No prostě klasicky tupě funkční BMW… Pěkně jsme si užili zatáčky až do poslední… Koleno opět padlo jen omylem a to ve chvíli, kdy mě už „zachraňovala“ kontrola trakce. V těhle teplotách holt není radno jezdit rychle a riskovat.
Co vám budu povídat. Už se těšim jestli si s touhle sviní na sebe zvyknem a budu vám sem moc napsat i něco pozitivního a zas jak doufám aspoň trošku k pobavení…
Jinak teda zbytek příběhů je na FB (konkrétně https://www.facebook.com/kizdnohtuzka/ )