ČZ 350/472 (1986)

Česká klasika dvoutakt s krásným, typickým zvukem.

Více fotografii

První dojmy - Po dvaceti letech, kdy mou první motorku ČZ 175 vzala povodeň, jsem kývl na nabídku kamaráda kamaráda, koupit jeho ČZ 350. První cesta na evidenční kontrolu, přes Prahu, byla po těch letech docela zajímavá, na světlech jsem se učil řadit a byl jsem rád, že jsme nakonec dojeli, kam jsme měli. Pak už to bylo jenom lepší...

Motorku bych doporučil pro - Pro ty, kdo mají rádi českou klasiku a dokáží si užít radost z naší motorky.

Doplňky na motorce - Na motorce byl při koupi velký čelní štít a diodové, přední doplňkové světlo.
Štít jsem sundal, abych cítil vítr. Světlo nechal a na technické prohlídce přelepil černou páskou. Také na motorce zůstal podomácku vyrobený nosič. (myslím že z mřížky nějakého grilu)

Recenze

Po 175ce byly mé první dojmy ovlivněny silnějším motorem a výkonem, po mnoha letech se oživilo dávné nadšení pro jednu stopu a chuť k cestám po vedlejších silnicích. ČZ 350 byla určena hlavně na vývoz a v Čechách jich moc nejezdí, takže jsem se mohl pyšnit špetkou vyjímečnosti...
Motorka je velmi dobře ovladatelná a pro mě má ideální rozchod, výšku a šířku řidítek.
Je docela univerzální, takže docela dobře zvládá i lehčí terén, který Vás někdy překvapí na konci úzkých asfaltek.
Každý kdo jezdil na Čezetě či Jawě ví, že je dobré, si kvůli brzdám před každou zatáčkou, dobře rozmyslet, kdy s brzděním začít, abyste nakonec vyjeli tím směrem, kterým zatáčka vede. (To se mi nepovedlo jen jednou a to ještě za mládí na ,ČZ 175)
Jinak je to motorka, se kterou navážete blízký vztah a bude pro Vás vždy, hezkou, milou vzpomínkou. Stále se za každou Čezetou, nebo Jawou otáčím a zaujme mě víc než nové, moderní stroje.
Sjezdil jsem s ní hezký kus české krajiny a viděl krásná místa.
Koncepce, především motoru, je bohužel, s ohledem na rok výroby zastaralá. Soudruzi prostě zaspali dobu a mnohaletou tradici našich předků nenávratně poškodili.
Na té mé vždy zlobilo startování, takže při roztlačování jsem jistě naběhal několik kilometrů...
Dvakrát jsem skončil docela a to když jednou uvízl kus pertinaxu pod kladívkem a docela to motor rozhodilo. Čekal jsem za, krásného dne, několik hodin v kukuřičném poli na kamaráda s vozíkem. Podruhé mě pomohl motorkář. Sice jsme motorku nenastartovali, ale obětavě mě vzal na svou silnou mašinu a hodil domů - opět vozík a cesta zpět.
No a asi ta jízda na jeho silném stroji, mě nasměrovala dalším směrem.
Nějak jsem zatoužil po více kilowatech a čtyřech taktech motoru.
Čezetu koupil mladý kluk na recesní jízdy do zahraničí a já jsem rád, že je v dobrých rukou.