Suzuki GSF 600S Bandit (2000)

22. března jsem letos poprvé nastartovala motorku - musela se nejdřív nabít baterka, která toho měla po zimě dost, ale jinak chytla skvěle. Ovšem ven jsem ji nakonec nevzala, i když počasí tomu nahrávalo - muž totiž nastoupil 25.3. do rehabilitačního ústavu v Kladrubech, aby mu tam dali dohromady pravou ruku, která od loňské motonehody nefunguje.

A protože se domů dostal až do dneska vždycky jen přes den, tak jsem se na vyjížďku nedostala. Až dneska...

Plán byl jasný - prostě aspoň kousek na dvou kolech. Když jsem včera vytáhla motorku z dílny a převezla ji do průjezdu, klepala jsem se jak ratlík. No fakt, ještě dvacet minut poté se mi klepaly ruce. Zapracoval strach, který je od nehody všudypřítomný.

Dneska to bylo podobné. Nejdřív omýt motorku, která byla po zimě ve fakt příšerném stavu. Dofoukat pneumatiky, zkontrolovat kapaliny, prostě kompletní kontrola před cestou. Celou dobu se mi klepaly ruce a lítala jsem na záchod. Nakonec jsem to ale dala a vyrazila jsem do Krucemburku... Nerada jezdím sama a doufám, že se mi povede v budoucnu ulovit stabilního parťáka na vyjížďky, když muž nemůže, zatím se ale nepovedlo.

V Krucemburku jsem si dala šestikilometrový pěší výlet a poté návrat domů, tentokrát delší cestou. Prostě jen tak provětrat kola, protože jsem sama měla pocit, že je to potřeba. Po cestě neskutečné množství motorek - předpokládám, že část se vracela z otevírání sezóny v Bystřici, ale tam jsem to dneska neměla šanci stihnout (a asi bych ani nejela, protože ten strach... ten strach).

Jsem ráda, že jsem mašinu zase vytáhla. Že jsem zvládla jet, i když to zatím bylo jen šedesát kilometrů. A těším se na další kilometry...