Aprilia Atlantic 500 (2004)

Šarmantní, ale náladová Italka

Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
Aprilia Pegaso 650: Asi osud

První dojmy - kráska na pohled pohodlný posez obrovský zavazadelník pod sedlem

Recenze

Po Pařezu, Mustangovi, Panelce 250 a 350/634 dvacet let pauza vyjímečně zpestřená ségřinou Yukinou. Po čtyřicítce, jak už to u chlapů většinou bývá přichází životní milník v podobě milenky dvounohé nebo dvoukolé. Ani jedna není zpravidla našima stávajícíma partnerkama akceptována a zmínky o ní jsou předzvěstí výlevů emocí na obou stranách. S tím jsem samozřejmě dopředu počítal a z daných možností poslal do finále milenku dvoukolou. Ovlivněn pudem sebezáchovy jsem o druhé možnosti ani nezkoušel diskutovat, páč i tak to bylo velmi "horké" předjaří.
Podotýkám, že i žena má papíry na velkou motorku a před svatbou se vyjížďkám na 350 nebránila. Jenomže co v nás chlapech stále doutná až to jednou prohoří, tak u žen pohříchu vyhasíná. S příchodem potomstva se z cestovatelské divošky v křiváku stala opatrná maminka a s výlety byl poznenáhlu konec. Milenka se teda provalila a já se jí už rozhodl nevzdat, věren přikázání když ne teď tak už nikdy... Kolega v práci několik let dráždil mou mysl Yamahou FJR 1300, která by splňovala mé požadavky ideální milenky, ale cena za její vydržování byla mou ženou rezolutně smetena ze stolu, Také pohled do zrcadla jasně ukázal nastupující vrásky k ustupujícím koutkům a nezbylo mi než se smířit s realitou, že tento seladon se musí poohlídnout po již použitém zboží. Horečnaté hledání na netu přineslo objevení jižanské Aprilie, konkrétně Pegasa 650. Ženu jsem umořil všemi možnými i nemožnými argumenty, vybral peníze, domluvil bráchu s dodávkou a vyrazil přes půl republiky na lov vysněné kořisti. Bohužel na místě se realita ukázala jako špatná volba a z koupě sešlo. Přeci nepojedu domů s prázdnou, adrenalin se mnou lomcoval jak s puberťákem testosteron. Brácha potřeboval ještě něco vyřídit ve Varech a v Praze a já měl cca. tři hodiny času abych z daného času něco vytěžil. Na dálku mi neočekávaně začala pomáhat z práce i manželka posíláním tipů na motky při trase. Nakonec se to zredukovalo na téměř jistotu v Pardubicích. Jak jsme jeli z Varů zpátky ku Praze, vyskočil nám na gůglu do hledáčku ještě dovozce skůtrů ve Slaném. Brácha řešil nějaký přibližovadlo pro syna, tak proč se tam nestavit.
A tam se to stalo. Láska na první pohled. Antracitově tmavá Italka s velkým zadkem.





Lak i chromy bez škrábanců, na tachometru 25 tisíc, cena 33 tisíc s italskýma papírama. Projížďka mě usvědčila, že je rozhodnuto a jela s náma domů.
Vím, jel jsem pro cestovní enduro a tohle je skůtr a skůtr není motorka... atd. Už vás všechny slyším. Jenomže láska je slepá a já na ní viděl jen ty dobré stránky.

Výborná ochrana před nepřízní počasí, nefouká na vás ani neprší
Obrovský zavazadlový prostor pod sedlem v základu a s topkejsem hotový stěhovák
Velice příjemný posez na pohodlným křesle a ne na kladině jak třeba u krosek
Na dojíždění 20 kiláků do práce od jara do podzimu ideální
Líbivá spotřeba kolem 4 litrů

No jo, kráska to byla, ale jak už je v italských vztazích zvykem, měla ta má šarmu ale i nálad na rozdávání. Klasika regulátor dobíjení, špatný termostat, benzín v oleji a z toho rozežraný gufero a to byl konec partnerství.





Rozloučili jsme se s vědomím, že další milenka bude zase bez nádrže mezi koleny, ale věrnější a spolehlivější.