když jsem se pořádně nenaučil jezdit na silný motorce, je dobrý si pro jistotu koupit ještě silnější, aby to člověka jen tak neomrzelo že jo 
Výška jezdce: 180 cm
První dojmy - no, popravdě jsem čekal o něco užší stavbu, zvlášť ve srovnání s obézní sedmou, ale zase taková sláva to nebyla a i zde nádrž roztahuje nohy jak křeslo u gynekologa. i motor mě kapku zklamal, čekal jsem, že to bude trochu větší masakr, časem jsem se s nim naučil jakž takž zacházet, ale musim přiznat, že úplně jsme se nesžili nikdy. naopak mě zaskočil nástup brzd, byly tam opletený hadice, takže při prvnim zmáčkutí páčky jsem to nečekal a vyjel prdelí až na nádrž :-)
Recenze
této výměně předcházela příhoda, kdy táta potkal na dálnici rozstřelenou zelenou Kawu a jezdec byl namotanej ve svodidlech, a já mu půl dne nebral telefon. po dohodě šla Ninja z domu a já slíbil, že nadále budu jezdit raději jen v terénu. to mi moc dlouho nevydrželo a po nastřádání určitého obnosu jsem už zase začal sjíždět inzerci a hledat pořádnej superbike. v hledáčku jsem měl ZX-6R 2004, protože apsajdaun a radiály, ale nakonec to zase dopadlo jinak a já skončil v náručí své další lásky z dětství (no, bylo mi tenkrát už 17), Hondy SP-1. zažili jsme spolu první lehčí crash (zabrždění přední brzdou na štěrku), první Dubou i první okruh (Most, dvouvál den, první trénink 2:32, v závodě pomalejší skupiny nejrychlejší kolo 2:02), leč kolínko se zatim nekonalo (zřejmě blbej posed). nicméně přišly jiné priority, kupoval jsem byt, bylo potřeba ho zrekonstruovat, s tehdejší přítelkyní (nynější manželkou) jsme začali mluvit o rodině a potřebě lepšího a vhodnějšího vozu, takže Honda musela z domu. Beztak jsem neměl ani garáž a všechny svoje motorky jsem měl do tý doby u babičky, takže možnost jezdit byla jen sporadicky. ale přestože jsem psal, že jsem se s tim motorem nikdy uplně nesžil, tak toho hodně lituju a asi ještě dlouho budu, kor když si koupim Motohouse a tam Carlos píše, že SP-1 bylo jeho nejlepší svezení roku 2015, to se mi fakt chtělo brečet. ale což, život jde dál 