Suzuki C800 Intruder (2015)

Můj první krok na motorkářském poli. Černá kráska přesně pro mě.

Více fotografii

Motorka koupena od FIRMA:Motocentrum Tass (Chrudim I) - Velmi dobrá zkušenost, ochotný a erudovaný pán. Určitě bych doporučil.

Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
Honda VT 750 Shadow Spirit: Jednu shadowku už v rodině máme...

První dojmy - První jízda jen krátká - ale byl jsem nadšen ze stability a pohodlí. Ovladatelnost vynikající.

Průměrná spotřeba - 4.30061 l/100km

Recenze

Vybíral jsem mezi několika verzemi Honda Shadow 750, ale nakonec to byl Intruder. Chtěl jsem důstojný stroj přiměřený mému věku. Design modelu 2015 (black) mě, a moji paní, okažmitě zaujal. Zatím je to láska na první pohled. Další info dodám, až trochu víc pojezdím.

Doplnění po roce ježdění 23.12.2018
Tak mám za sebou první sezónu, najeli jsme s černou kočkou kolem 3000 km. Není to mnoho, ale přes léto jsem byl víc jak tři měsíce pryč a motorka stála v garáži. Začátek sezóny nebyl nejlepší, hned v lednu, když jsem vezl stroj do servisu, jsem při změně pruhů přehlédl za sebou černé Mitsubishi (mrtvý úhel v zrcátku) a vrazil do něj bokem. Padákem jsem mu udělal slušnou díru do dveří a sobě odřel ten padák. Mohli jsem jet tak 60 km/h. Ale ani jsem to nepoložil. Takže se nikomu nic nestalo a zbytek vyřešila pojišťovna. Odnesla to ale trochu moje psychika. Za prvé, že po spoustě kilometrů najetých v autě udělám takovou blbost a za druhé, jak je ten průšvih rychle na světě.
Ale nakonec jsem to vzal pozitivně a jako varování od pánaboha. Takže dalších hodně kilometrů jsem jezdil pomalu a velmi opatrně, dalo by se říct, jak podělanej. Další pozitivum bylo, že jsem si uvědomil, jak je Intruder stabilní. Ta promáčklina ve dveřích toho auta byla fakt slušná, ale Intruder se nenechal jakkoliv vyhodit z konceptu a neshodil mě.
V dubnu 18 jsem se zúčastnil ještě s dcerou motoškoly Míry Lisého a tam jsem si Intruderka teprve pořádně osahal a vy zkoušel. Třeba jaké to je zablokovat přední kolo při brždění a tak. Všem doporučuji! Ještě v dubnu jsme pak udělali velký desetidenní motovýlet do rakouských Alp a byla to naprostá paráda. Krásné silnice, relativně slabý provoz, slušní řidiči... a ty panorámata! Také rozhodně doporučuji.

Mašina celou sezónu šlapala jako hodinky, bez jediného problému. Jen jsem dolil chladící kapalinu a trošku oleje, ale to jen pro jistotu. A jaká je?
Je stabilní. To jsem si mockrát ověřil. Dobře nastavenou zatáčku vykrojí jako kružítko a není problém škrtat si plotnama o asfalt.
Je docela těžká. Má sama o sobě 300 kilo a když zaprkujete mírně z kopce, nemusí se povést ji v jednom člověku vytlačit. Manipulace na místě je prostě o trošinku těžší. Jakmile se ale rozjede, hmotnost zmizí (i když nečekejte agilního sporťáka)
Skvěle akceleruje. I když je to 800 a já nejsem úplně lehká váha, akcelerace je podle mě skvělá. Nejde samozřejmě srovnávat se sportovníma nadupanejma mašinama, ale když za to vezmu, auta zůstanou za mnou, adrenalin stříká z uší a často u toho hulákám nahlas.
Je to kliďas. Cestovní rychlost je tak 80-100 - prostě Chopper/cruiser. Vic jak 130 jsem nejel (i když by si říct dala) a i ta stotřicítka se snaží člověka z motorky sfouknout. (nemám štít).
Pokud bych měl něco pohanět, tak snad jen, že když chci zkontrolovat chladící kapalinu, potřebuju k tomu šroubovák a sundat 4 šrouby. Ale to už vážně hledám hnidy.
Už se těším na 2019 - plánujeme zase Alpy a Zatáčky u Mirka Lisého. A protože jsem už trochu vyježděnější, hodlám si to užít víc jak loni!