Honda VFR 1200F (2012)

Cesta je cíl .. II - den 6 návrat domů
Po sedmé hodině vstáváme, pomaličku balíme, ale také si užijeme ranní koupání v průzračně čistém jezeře. V recepci nám připravili snídani – houska, máslo, med či marmeláda, káva, čaj, nebo něco k pití. Supr. Po desáté máme sbaleno a čeká nás vlastně už jen přejezd domů, v mém případě 495 km. Počasí opět nádherné, slunečné, na obloze ani mráček. Prozatím….
V plánu je jet přes Salzburg a navštívit tam Red Bullu Hangar-7 Merchandising Shop. Cesta opět rozumně ubíhá, až opět na vysoké teploty. Zvlášť v Salzburgu nám to dává pěkně zabrat, snad co sto metrů je semafor, stále postáváme, vaříme se, motorka topí, sama se nestačí chladit, neustále se spíná ventilátor. Dorážíme k Hangaru 7 a vstupujeme do příjemně klimatizovaného prostředí.
Hangar 7 u salzburského letiště v sobě skrývá jedinečné technické exponáty, 60 metrů vysoká a 100 metrů dlouhá skleněná budova ve tvaru leteckého křídla je navíc výjimečná architektonicky. Hangáru 7, který je domovem tzv. „Flying bulls“. Místem, kde se snoubí technika s uměním a neobvyklým kulinářským zážitkem.
Skleněná konstrukce této budovy je překrásnou ukázkou moderní architektury a dělí se na dvě hlavní části. V Hangáru 7 se nachází muzeum Red Bullu, které nabízí zajímavý pohled nejen na vystavená letadla a helikoptéry, ale i na formuli F1. Dále vás může zaujmout příběh Felixe Baumgartnera, prvního člověka, který překonal zvukovou bariéru bez použití stroje – vzal to hopem, doslova a do písmene, tedy volným pádem.
V Hangáru 7 se technici úspěšně snaží o zachování funkčnosti strojů, a to i těch historických. Velmi zajímavým exponátem je Bristol 171, poslední helikoptéra svého druhu, která je stále schopná létat, a to díky péči a píli místních pracovníků a odborníků.
Místní restaurace je opravdu unikátní, každý měsíc hostí jiného světově uznávaného šéfkuchaře. Ten s sebou přinese své největší speciality a kulinářská kouzla v podobě skvěle sestaveného menu.
Muzeum Red Bullu neustále získává na své oblíbenosti i pro exhibiční a reprezentativní účely. Hostí výstavy světových i mladých, nadějných umělců a nabízí velmi pestré a unikátní kousky vystavených exponátů. Hangár mile překvapil svou rozmanitostí.
Prostě kdo má rád vše co má spalovací motor, tak bude nadšen.
Opouštíme klimatizovanou halu a venku dostáváme pěknou facku od horkého vzduchu. Nasednout na motorku, nasadit přilbu, dostat se do mokrých rukavic a pokračovat v pekle jménem nekonečné salzburské semafory. Snad jsme tam jeli hodinu, nebo hodinu a půl to už přesně nevím, ale vím, že v jistém okamžiku, kdyby se ta kolona nepohnula, ležím v mdlobách vedle své krásky. Jsme venku se Salzburku a už si užíváme otevřeného prostoru a chlazení proudícím vzduchem. Na obloze se pomalu dělají velké černé mraky a typické Kumulonimbusy - vertikálně mohutný bouřkový oblak.
(Kumulonimbus se vytváří postupnou přeměnou z běžného kupovitého oblaku druhu Cumulus. Tento běžný kupovitý oblak ale pokračuje ve svém vertikálním vývoji, až jeho horní hranice dosáhne velmi značných výšek. V těchto oblastech se již vyskytuje velmi prochlazený vzduch. Jeho působením se v mrazivých horních částech oblaku začínají vlivem zamrzání jednotlivých vodních kapiček a desublimací vodních par (přeměna vodní páry přímo v ledové částice) rozostřovat jeho okraje. Toto je první pozorovatelnou známkou vývoje bouřkového oblaku. Horní části oblačnosti ztrácejí svůj do té doby typický květákový vzhled a nabývají mlžného či vláknitého vzhledu.)
Zmokneme, nebo dojedeme za sucha. Bohužel směr proudění vzduchu a směr naší jízdy se shodují a tak nějak těm černým oblakům nemůžeme ujet. V momentu, kdy překračujeme Dunaj u Wesenuferu, začíná pršet. Prozatím žádná průtrž, ale až do Haselbachu se nás drží a zesiluje. Uchylujeme se zde na místní pumpu a necelou hodinu čekáme, až nás bouřková oblačnost přejde. Vyrážíme na téměř suché vozovce směr na hraniční přechod Zadní zvonková. A dále na Volary, Prachatice, Bavorov, Vodňany a na Písek. V Prachaticích se zastavujeme na Benzince, kupujeme občerstvení. Já si dávám lahodný párek v rohlíku. Z Rakouska už jedeme v suchu, pouze zvedá dopředu avizovaný velmi silný vítr. Kousek za Pískem se loučím s kluky, a rychle vyrážím ku Praze. Potřebuji ještě koupit v Letňanech pro svou ženu dárek k narozeninám. Na dálnici mám problémy ve vysoké rychlosti z důvodu silných bočních nárazů větru udržet stroj ve stopě. V Praze se mi daří koupit správný dárek a letím domů.
Toho dne ujeto 495 km, spotřeba se stále drží na 6 litrech/100 km – supr. Celově jsem najel 2262 km při průměrné spotřebě 6 l/100 km. Za šest dní včetně paliva utraceno 395,- EUR a cca 2100,- Kč. Co zlepšit – za mě určitě ještě horní TOP BOX, myslel jsem, že pití si vždy někde koupím. Chyba lávky, velmi často při zastavení jsem měl žízeň a voda vezená v kufru by přišla vhod. Jinak i nějaké potraviny na ranní snídani vzít z domova, a ještě tedy nějaký spojový materiál a stahovací pásky.
Byl to můj první opravdový Road Trip a stál za to. Chci poděkovat klukům za skvělou partu a Jirkovi za volbu trasy a vlastní itinerář. Jsem pln očekávání, co nám přinese příští rok.