Honda VFR 1200F (2012)

Cesta je cíl .. II - den 5
Poslední ráno v Cortině. Balíme a loučíme se s naším domovem po dobu tří dnů. Klidný příjemný kemp s výhledy na štíty Dolomit. Celkem jsme za ubytování každý platili cca 37,80 EUR, což za tři noci včetně stanu a motorky jde. Přes silnici jsme pak měli pizzerii s chutným jídlem a pivkem za 4,50 EUR. Kolem desáté vyrážíme a směřujeme do Rakouska, hlavní směr na Lienz a Salzburk, kde jsme plánovali ubytování v kempu. Netušili jsme, že tento den bude pro nás krizový.
Cesta ubíhala plynule. Po překročení hranic jsme si v jednom supermarketu koupili něco málo k snědku a pití. Rudovi se však podařilo zakoupit místo limonády ovocnou Šťávu, kterou nakonec dovezl domů. Před Linzem jsme odbočily do kopců s krásnými výhledy a zatáčkami. Z hlavní silnice jsme sjeli v místě Abfaltersbach, jeli přes Vergein až do Leisach-Gries, kde jsme se opět napojili na hlavní komunikaci na Lienz. Poměrně teplo, už kolem 29 stupňů. Přes Lienz směřujeme na Obervellach a dále na autovlak v Mallnitzu. Překonáváme z důvodu času úsek vlakem z Mallnitzu do Bocksteinu.
Samotné nalodění na autovlak supr, obsluha nám kurtuje motorky a mi sedáme do kupé. Vyrážíme. V tom si uvědomuji, že jsem motorku nezajistil zařazením prvního převodového stupně. Polil mě pot, už jsem viděl po dojetí mého Drobka na podlaze vagónu s rozlámanou kapotáží. Čtvrt hodiny strachu. Vše dobře dopadlo, Drobek přežil bez újmy. Vyrážíme do Zell am See, kde si dáváme vynikající oběd v turecké restauraci City alm grill and snacks. Po objednání chceme platit, obsluha že ne, že až jak nám bude chutnat. A chutnalo, vynikající.
Vyrážíme dál, venku je už kolem 32 stupňů, vedro až k zalknutí (to jsem ještě nevěděl, co nás v srpnů čeká u nás dom – 36 až 38 stupňů). Míříme pomalu do Salzburgu ubytovat se v kempu. Cestou má Jirka naplánované ještě nějaké horské etapy. U Bad Vigaun zajíždíme do vyšších poloh, navigace nás však táhne přes nějaké vesničky a cestičky tak akorát pro kolo či povoz s koňmi. Vracíme se do výchozího bodu a Jirkovi se nedaří přesvědčit navigaci, aby jela podle zvolené trasy vytvořené v Base Campu. Bohužel, navigace si dělá stále, co chce a přepočítává si vlastní trasu. No Gármin. (Obdobný problém s Gárminem jsem měl také následně při rodinné dovolené v Chorvatsku - také nejela po předem nahrané trase, ale začala si sama trasu upravovat). Nakonec to vzdáváme a dorážíme po šesté odpoledne do Salzburgu na vytypovaný Camp. Bohužel další nemilé překvapení, kemp se nám moc nelíbí, ubytování od loňska výrazně podražilo a pivko taky ne zrovna laciné. Já s Jindrou pořád otravujeme, jestli bychom nezajeli konečně k nějakému rakouskému jezeru a konečně se vykoupat a ubytovat. Jirka souhlasí a v mapě nachází do 25 km od našeho místa město Fuschl am See, kde by měl být dle mapy kemp.
Vyrážíme a těšíme se na koupačku. Kolem sedmé jsme na místě, ale žádný kemp nenacházíme. Stále šílené vedro, máme žízeň a jsme již dost nervózní a rozladění. No a pak to přijde. Jirka nenatáčí motorku – baterie. Snaha o roztlačení jeho čtrnáctistovky selhává, neb jsme na pokraji infarktu. Hledáme místo, kde bude možnost nabít baterii, naštěstí v jednom hotelu jsou ochotní. Já s Rudou vyrážím do ulic sehnat něco k pití, ve stánku kupujeme pět vod. Ostatní si ale myslí, že jsme vzali roha a že se už někde cachtáme. Vracíme se, ostatní bez nálady sedí ve stínu. Jirka donáší baterii, ale zjišťuje, že ztratil matičky pro kabely. Jednu nacházíme na vozovce a druhou demontujeme z kufru Jindry Hondy. Jirka má náladu na bodu mrazu, motorka však naštěstí startuje a mi můžeme vyrazit dál. Ale kam? Přes mobilní telefon nacházím nejbližší kemp, je dokonce u jezera. Vyrážím jako první a ostatní za mnou. Po půl osmé dorážíme do kempu Camping Gries-Plomberg u jezera Mondsee. Z nouzovky se nakonec vyklubá překrásný kemp, kde platíme za nocleh asi 13 EUR a pivko stojí neuvěřitelných 3,5 EUR. Stavíme stany, dokonce dojde i na koupel v jezeře. K večeru sedíme už u pivka a nálada se pomalu zlepšuje. Zakončujeme den u vínka a loučíme se za jasného svitu měsíce.
Celkem toho dne ujeto 377 km, opět krásné zatáčky, ale vysoké horko. Spotřeba se ustálila na 6 l/100 km.
P.S. Jirka myslel na vše, vezl sebou soupravu na opravu pneu, malý kompresor i nabíječku. Po zkušenostech příště určitě povezeme i nějaký spojový materiál.