BMW F 700 GS (2015)

...výlet, kdy pocity euforie střídala dramata... aneb jak mi první den v Německu ukradli z motorky 30l vak...:)

První den je v plánu dojet cca k Imstu. Valím to tak nějak nejrychlejší mimo dálniční cestou pěkně k mému milému údolí řeky Isar. Zastavuji na místě, kde jsem do údolí sestupovala přesně před 2 roky. Je něco po půl sedmé, slunko už pomalu zapadá, není tedy moc času na kochačku, dělám první pěkné cvaky. Za chvíli bude tma, nejvyšší čas doprojet údolí a najít nějakou střechu nad hlavou… když se zezadu vracím k motorce, vidím na zemi ležet lahev s vodou a je mi to jasný...30l vak pryč!...všechno oblečení, spacák, nepromok, motomapy celých alp, nabíječky...boty... gopro...atd... jupí…nevěřím svým vlastním očím, byla jsem pryč 5 minut… tolik let se jezdí, ten nebohej vetchej vak jsem nechávala na moto na mnohem horších místech.. v Německu jsem to nečekala... pro jiné samozřejmě zcela věci k ničemu, pro mě s velkou hodnotou a "obnova" za spoustu peněz... už se šeří, přemýšlím, co dál… hlavně v Alpách bez nepromoku, to ještě může být lahůdka... no přeci to nevzdám…tak snad si ty kalhotky a ponožky dotyčný užívá... Imst už určitě nedám… dojíždím do městečka Seefeld in Tyrol a začínám hledat… už je tma… vůbec bych to nečekala, ale všude hlásí plno! nakonec se ale střecha nad hlavou našla... Mám hlad jak vlk, těším se do města na večeři jak malá! Dávám se do "gala" – nemám nic na přezutí, naštěstí aspoň kalhoty byly v kufru… plátěné gaťky soukám do krosových bot, které vržou takovým způsobem, že se modlím, ať potkám co nejméně lidí, páč vyjevený výraz paní recepční, kdykoliv jsem okolo ní provrzala mi úplně stačí… vyrážím do centra... jak strašák… všichni mi civí na nohy… ale město Seefeld je nádherné... žije to tu o sto šest.. a já si aspoň za odměnu dávám venku na zahrádce krásné restauračky v centru tyrolské dobroty...

Druhý den vyrážím směr Švýcarsko! Do Švajcu pronikám skrz přechod ve vesničce Martina. Chtěla bych být na cestě pouze 4 dny a tak bohužel na domovinu mého červeno-černého pokladu mám jen pár hodin… i tak bych si moc ráda projela aspoň tam a zpět Flüelapass… stoupám hore… je to prostě nádhera.. neskutečná kochačka ta údolíčka.. na vrchu úplná měsíční krajina.. je nádherně… ale vzadu vidím, že se „něco“ tvoří… a je to celkem tmavé… ve Švýcarsku bohužel nefungují data, nemohu okouknou radar… ač se mi nechce, nejvyšší čas frčet směr Itálie… ...a je to tu… začíná to ze shora padat… nemám nepromok! A když zmoknu, nemám nic na převlečení… ideální stav...:) ... zatím naštěstí spíš krápe… doražím do Itálie.. jedu směr Lago Carezza.. cíl je Pera di Fassa... v Itálii už data naštěstí jdou a já vidím, že do Pera di Fassa nechci jet jen já, ale přede mnou už tam je na cestě hnusný bouřkový mrak… abych se mu vyhla, musela bych zpět nahoru do Rakouska, ale to nechci, zítra má být krásně a chci spát v Dolomitech… rozhodla jsem se, že mu tedy půjdu v patách… což s sebou neslo neustálé zastavování, jelikož mé nové krásné bmw prostě jezdí nadmrakovou rychlostí! Opět se šeří a já dorážím na místo..nacházím ubytko, paní mi ukazuje, že si moto mohu dát dozadu pod stříšku… jen, co ji tam zatlačím, spustí se hromy blesky! Skvěle načasováno…

Třetí den ráno jak jinak, než opět krásně…posnídáno, pobalíno, jede se směr Lago Fedaia… nádherná přehrada, je krásně teplo…cvakám ostošest… kochačka neskutečná…...pokračuji směr Passo Giau.. cesta je lemována fialovými květenami.. žádný provoz… výhledy z vrcholku Passo Giau nemají chybu…sjíždím dolů.. a uvědomuji si, že jedu na moto stejnou trasu, jako před pár měsíci na lyžích, když jsme si dávali SellaRondu…Pomalu už vjíždím zase do Rakouska. Plán byl ubytovat se ve Schladmingu… jedu krásnou trasou z Gmungu směrem na Katschberg.. celé Rakousko mě ale zas pronásleduje déšť... asi hodinu musím čekat pod stříškou právě v Katschbergu… zobám wasabi arašídy a vzpomínám, jak jsme tu před pár lety lyžovali… přestává lejt…pokračuji, ale už zase začíná…vzdávám to už před šestou a ubytovávám se v Mauterndorfu… paní mi ukazuje, že s motorkou mohu zajet pěkně do garáže… no tak paráda, páč dle radaru bude pěkně mokrá noc… ve městě je veselo… evidentně nějaká slavnost, všici sou tu v krojích, hraje muzika a každý hněte v ruce pivo, masíčko a klobásky se grilují… no a když už, tak si k večeři opět dopřávám výbornou tyrolskou kuchyni. Zalézám do pelechu, radar praví, že zítra bude sucho…

Čtvrtý den ráno vykukuji z okna, radar se nemýlil, je sucho.. ale jaksi mě nepřipravil na to, že celé okolí zahalila hnusná hustá hmla… a to já opravdu moc ráda… po snídani platím u paní recepční, bavíme se o počasí, jestli se mlha protrhá, říkám jí, jak mě v Německu právě mimo jiné ukradli nepromok a že doufám, že nebude pršet… když házím věci na motorku, přiběhne ke mně paní recepční, že je prý na hotelu ubytován nějaký další motorkář a nabízí mi, že mi prý dá svůj nepromok! Neskutečný… hezké…:)...mlha se naštěstí protrhala, ale kýbl vody na mě z nebe chrstli hned za rohem ve Schladmingu... schovávám se na chvíli na benzince a potkávám tam dva Čechy na moto, kteří právě dumají, má-li cenu se soukat do nepromoků… chvíli pokecáme a já pak frčím dál… domů dorážím zas za slunka, sice chudší, ale vlastně spokojená.. :)

... 2 měsíce poté, nacházím ve schránce liebesbrief z Rakouska, že prý jsem jela nějak rychleji... prostě dovolená za všechny prachy :))