Yamaha FZS 600 Fazer (1999)

Březen... za kamna... aaale houbeles...na motorky vlezem!
30.-31.03.2019
Pravidlem bývá úplný opak. V týdnu katalogový počasí, o víkendu marast. Jenže na konci března všechno jinak. O pracovních dnech člověka nemrzelo, že jsou pracovní (až na tu náplň), předpověď a radary slibovaly víkend jako víno. A ruce se rýsovaly volný, olalaa, věci se dějí tak, jak mají. Taaakže, čím po okraj napěchovat sobotu i neděli? V Hospodě u Krmelce (štamgastům z vlákna netřeba představovat) padaly české Krmelce jako návnady na hladinu rybníka. Tož to je výzva. Domácí úkol je jasnej. Vyhledávač začal šrotovat „terminus technicus“ a mapa byla na světě. Víkendový cíl: Krmelec .

Sobota 30.03.2019
Ráno je chladný a na trávě zůstává lehká jinovatka. Probouzející se slunko potvrzuje odhad rosniček. Čekáme, až rtuť trochu povyleze. Uvidíme, co půjde stihnout, nástřel trasy mám vypsaný na taháku, klasická papírová mapa to jistí i v dnešní době nadupaných navigací. Bandita má „modrýho“ po lázeňským pobytu u Toníka (www.antoninsklenar.cz), takže je z něho neskutečná leštěnka, a v modrý kapotě se skví odraz vstupu do maštale jako impresionistický airbrush. Modrej navíc podstoupil upgrade zvukovýho projevu a na pravoboku si vozí zánovní lauf „Cobra“. Jakože dost dobrý, ovšem přes intercom to je takovej kravál, že vůbec neslyším hřebečka. A tak si na několika výjezdech z křižovatek připadám jako nervák v autoškole, poněvadž se rozjíždím až na druhý pokus poté, co se Cobra trochu vzdálí. Počasí je skvělý, zastavujeme v Chrudimi na benzínce a studujeme, kudy k prvnímu úlovku – Penzion restaurant Krmelec. Fotíme první zářez a jsme mrtví smíchy, jak jsme praštěný. Čtyřválce zaburácí v uličkách centra, škrtneme o hefty jako přání štěstí novomanželům, když za sebou necháváme hejno svatebčanů. Blázni. Prolítneme Heřmanův Městec, Čáslav, Kutnou Horu a před námi je druhý cíl – Rychlé občerstvení Krmelec Kolín. Uslzený smíchy zvěčňujeme druhý úlovek. Bandita se jde zeptat na párek v rohlíku, ovšem zřejmě zrovna tohle menu není v rychlém občerstvení dostatečně rychlý, takže ho obsluha vypakuje. Úzké uličky s od slunka vyhřátými kočičími hlavami rozrezonuje zvuk motorů, vymotáváme se z centra a znovu hlasitě popřejeme dalším novomanželům. Ty kráso, to ty lidi nemají nic lepšího na práci? Takový prachy to stojí, ráno je většině účastníků blbě, novomanželům je na blití až za pár let u rozvodovýho soudu. Za tu hostinu by bylo tolik litrů stovky... no nic. Děláme zastávku na konci Kolína, a protože je v našem směru cedule „Český Brod – Tranzit – omezení na 12 tun“, posílá do sebe hladovej Bandita jen tatranku, abychom nepřekročili tonáž. Třetí cíl na nás čeká pod Prahou, máme před sebou fajn úsek – Úvaly, Škvorec, Říčany, Jesenice, Dolní Břežany... a pak naprostá lahůdka. Projíždíme Břežanským údolím podél Břežanského potoka přes Vltavu na Zbraslav, nádhera. Kapánek rychlostně zaprasíme přeletem po dálnici až k Dobříši. Tady je třetí trefa – Krmelec Vlaška. Koně necháváme chladnout na prašném parkovišti, usedáme venku a pozorujeme obsluhu. Víme totiž podle hlášky z vlákna, že by personál kroužící mezi stoly měl být lahodící chlapskému oku. Nooo, tož jediný, co mě napadá, je, že mlsný by mohly být tak akorát pedofilní chutě, bo tu brigádničí v zástěrách s tácky odrostlejší puberťáci. Bandita do sebe pošle obloženou topinku, já kafe. Konfrontujeme pokročilou hodinu s plánem cesty, je jasný, že ještě jeden cíl musíme sestřelit, dělí nás od něho 194 kilometrů a to se ještě těším na přejezd přes Slapy. Vyrážíme přes Nový Knín, Chotilsko a rovnáme kosti na hraně mostu přes Vltavu sevřenou ve vodní nádrži Slapy, je tam Boží klid, žádní rekreanti, přijatelný provoz, hladina jako zrcadlo. Přes Neveklov, Benešov a Mirošovice se napojujeme na nejslavnější českou tepnu D1 a valíme na exit 141 u Velkého Meziříčí. Na jeho okraji, už ponořeném do tmy, ztuhlí zastavujeme u čerpačky, lijeme do sebe kafe, přidáváme na sebe vrstvy hader, teplota už nemá s odpolední pranic společnýho. A studujeme mapu. Poslední lov je v Tasově. Podle fotek z netu víme, co a kde máme hledat, ovšem to se zvrhává v masakroidní záchvat smíchu. Je noc, obec žije sobotními seriály, nikde ani živáčka. Parkujeme v uličce, kde by mělo být Rychlé občerstvení Krmelec. Procházíme tam a zpátky, mobilem si svítíme na čísla popisná na barácích, jenže pod místním Krmelcem se zem slehla. Ani vylitý pivo nebo vajgl. Prostě tam, kde má být, není ani ň. Pro slzy smíchu nevidíme na krok, když probíráme, co tady vlastně děláme. Uzavíráme dnešní lov s tím, že budeme muset sprdnout minimálně nějakýho údržbáře na místním obecním úřadě. Nabíráme přes Osovou Bítýšku a Tišnov směr Lipůvka, tankujeme do sebe teplý kafe, je tma jak v pytli a taky teplota začíná být nemilosrdná. Těsně před jedenáctou v noci kotvíme u stojanů čerpačky ve Svitavách, koně jsou hladoví, plníme nádrže a dochází nám, že jsme tady jediný a taky poslední, poněvadž právě zavírají. Boří nás další záchvat smíchu a užíváme si pocitu soukromé benzínky, fotíme osamocené motky na záběrech bezpečnostních kamer na jindy zaplněný benzínce v momentě, kdy obsluha počítá tržbu a vůbec nechápe, co tam v tak rozjařený náladě děláme. Zřejmě působíme značně podezřele. Dom už je to co by kamenem cca sedmkrát dohodil přes Třebovice, Ústí nad Orlicí. Tentokrát si odpouštíme za odměnu Vamberák, dojíždíme, motory tichnou, je 00:20 hodin takže vlastně už neděle a krutý dva stupně na nulou.

30.03.2019 – 541 km.
Trasa: Žamberk, Chrudim – Restaurant Krmelec ,Kolín – Rychlé občerstvení Krmelec , Dobříš – Krmelec Vlaška , Tasov – U krmelce , Žamberk

Neděle 31.03.2019
Trocha spánku okradená posunem času, krásný ráno, ale neděle, která už zavání povinnostmi. Noo joo, jenže původní úkol se nám nepodařilo splnit do puntíku, takže povinnosti se odsouvají. Rodí se rychlostí blesku další nástřel trasy, hadry na sebe a do sedel. Podmínkou byla ztrestaná silnice od Litomyšle na Poličku, sááákryš to je mazec. Kofeinový přibrždění na z noci známý čerpačce ve Svitavách, stejná obsluha nevěřila vlastním očím. Moc se nezdržujeme, popoženeme koně, proletíme tunelem Hřebeč a v Moravské Třebové je první zásek – Bistro Krmelec. Prodavačka pokuřuje venku a v momentě, kdy na ulici začneme za mohutných komentářů a výbuchů smíchu, lovit záběry s názvem jejího pracoviště, zapluje do útrob baráku. Nasedáme a polykáme kiláky do Mohelnice, tady čeká poslední úlovek – Bistro Krmelec. Je ukryté v zapadlé uličce, první nacházíme mrňavý nápis na dveřích, potom si všímáme vetšího označení na okně a nakonec nám dojde, že před druhým oknem stojí černé auto s velkým reklamním nápisem na kapotě. Následoval tradiční výbuch smíchu a vlastně jsme ani nepřišli na to, jestli tahle výkrmna funguje. Z Mohelnice jsme měli stočit směr zpátky dom na Zábřeh, bylo už dost hodin, jeeenže... mně se tak nechtělo... Dávám návrh, že to natáhneme na Rýmařov a přes Šumperk zpátky a když sebou mrskneme, stihneme to. Bandita ujíždí na vůni benzínu úplně stejně, takže souhlasil, ještě než jsem dořekla větu. Pobídneme koně do slabin a za zády necháváme Úsov, Troubelice, Šumvald, za obcí Břevenec nás čekají neuvěřitelný serpentýny. V Rýmařově špatně odbočím, vjedeme na liduprázdný náměstí, fotíme si radnici stojící uprostřed a děláme si legraci, že jsme se ocitli v zimním časovým pásmu, protože hodiny na věži nejsou posunutý na letní čas. Přehoupneme se přes Skřítek, kde je ještě dost sněhu, který odtává a stéká přes silnici, a dost zrádnýho štěrku. Poslední kofeinová zastávka v Šumperku, čas je nemilosrdný. Na to, že neděle už měla být protkaná povinnostmi, motory v maštali ztichli navečer v šest hodin. Je to marný, marný, marný...
V pondělí se na netu dočítám, že kdosi nastražil výbušninu v Rýmařově na radnici. Naštěstí nikdo zraněný. Ale možná jsme jedni z posledních, kdo má fotodokumentaci ještě nepoškozenýho stavu.
31.03.2019 – 247 km.
Trasa: Žamberk, Moravská Třebová – Krmelec , Mohelnice – Bistro Krmelec , Žamberk

Tyyy kráááso, to byl ale víkend...
788 km + 5 Krmelců (+ jeden jen teoreticky v Tasově) = domácí úkol splněn...