Yamaha FZS 600 Fazer (1999)

Víkend 29.06. - 01.07.2018

Juchů! Prázdniny! Ale no jasně, že musím makat v kolbence, jen odpadly školní povinnosti a přibyly prázdninové pobyty mláděte. Velká pochvala za vysvědčení a tradá pochlubit se s ním po příbuzných. A motorkářský myši mají pré. Nejdříve jedno velké poděkování. V pátek se mi přijela ukázat jako prvnímu člověku od prodejce Afrika. Honzíku, díky, měla jsem husí kůži ještě večer, je nádherná, skvost na dvou kolech... Jenže to už hřebeček frkal v maštali, takže honem ven, do sedla a zkontrolovat krajinu. Parádní večer, páteční trasa jen tak na pošimrání tachometru a návrat s blížící se tmou. Největší hlad je zažehnaný a na sobotu visí ve vzduchu plán na veterány ve Slavkově. Jeeeenže všechno jinak. Zaznělo „Český Krumlov?“ No tyyy krááááso, to je přece skoro na Šumavě, tzn. na druhé straně republiky! To jako vážně?! Jo. Ale hned. Bleskově připraveno na odjezd, mravenčení v celém těle, směr jižní Čechy! Počasí na objednávku, vítr trošinku chladnější a silnější, ale nic dramatického. Buda – zastávka na kafe, klobásu a protažení nohou a omrknutí řeky, kde se vodáci naloďují ještě se suchými zadky. Tuze krásné místo. Další zastávka Kamenný Újezd – Kosov. Rybník na jedné straně silnice, hospůdka a parkovací plácek na druhé v našem směru. (Malinko odbočím – před pár dny mi kamarád z práce poslal odkaz na jedno forum, kde zrovna probírali úplně čerstvou tragickou nehodu motorkáře. Motorku položil tak nešťastně, že sám skončil v protisměrném pruhu, kde ho sešrotovalo projíždějící auto.) Sesedli jsme, sotva zapálili dýmku míru, v obou směrech slušný provoz. A najednou rána a já zahlédla, jak po boku jede bavorák přes oba pruhy. Zařvala jsem „doprdele, motorkář!!!“ a rozeběhla se k silnici. V hlavě se mi okamžitě promítl smutný příběh z fora. S rukama nad hlavou jsem zastavovala proud aut a letěla k motorce. V motohadrech se katastrofálně sprintuje. Chlapík už se sbíral z pangejtu, byl v rámci možností v pohodě. Batůžek ležel na kraji silnice na boku schoulený jako malé kotě. Ocenila jsem protektory na kolenou, protože jsem na ně okamžitě padla, když jsem k ní doběhla. Shrnu to. Oba jsou potlučení ale hlavně živí, podržely je kvalitní hadry a helmy (!!!), motorka z poloviny na kaši už na první pohled. Byla jsem hrozně ráda, že po víkendu poslali smsku, že jsou v pohodě. Mám tu kliku, že v extrémních situacích se přepínám do jakéhosi režimu, kdy funguju naprosto automaticky, a stresová situace mě nesloží naopak mě donutí dělat rychlá a dobrá rozhodnutí. Čerstvý zážitek jsme brali jako varovný prst „sakra , bacha na cestách, nikdy nevíš“. S pocitem, že jsme udělali maximum, co jsme mohli, jsme pokračovali v toulačce. Cíl = Český Krumlov. Historická krása až se tají dech, k tomu modrá obloha s bílými mraky, skoro to zavánělo kýčem. Jen z domečků v centru bez nápisu „penzion“, „hotel“, „restaurace“ čišel smutek z prázdných oken, v tomhle vzácném srdci Českého Krumlova totiž nikdo nebydlí, jen tu proudí nekonečné davy anonymních turistů ze všech koutů světa. V tichém obdivu jsem smekla před uměním tehdejších architektů a stavitelů. Úprk hodin je nemilosrdný, musíme zvednout kotvy. Rozhodujeme se pro rychlejší variantu a co největší možné využití dálnic, takže směr Praha a Hradec. O vtipné situace z mého pohledu není nouze, protože se spolehlivě odbourávám kdečím. Dopravní značka „dálnice Praha 500 m“ ve mně vyvolává otázku, jestli už konečně bude za pětset metrů nájezd na dálnici, nebo jestli bude možné jet po dálnici aspoň pětset metrů. Mířím-li v Praze k okruhu a držím se směru Hradec Králové, fakt mě zaskočila směrová cedule „Karlovy Vary“. Benzínka na dálničním tahu, před záchodama postavená cedule „mimo provoz“, obsluha s omluvným výrazem vysvětluje nutnost použití Toiek na parkovišti za kamiony. A protože je už tma jak v pytli, se jen troufale ptám, jestli je tam světlo, a slečna na to „jéééžiš, víte, že ani nevííííím?“. Nebylo.
Motor ztichl ve 23:20 hodin, neuvěřitelnej den...
Neděle měla za úkol vyjezdit se do klidu a zpomalit mozkové závity, které zpracovávaly zážitky a události předchozího dne. Mě však zachránila a vzápětí zbořila jedna čerpačka na trase hned v úvodu. Nejen mozkový závity byly v tempu, taky střevní a bylo to teda o chlup, což byla právě ta záchrana. A odbouralo mě, když jsem si pak četla na parkovišti benzínky ceduli „děkujeme za vaši návštěvu“. No, nevím, nevím...
Bez spěchu jsem se na pohodu dotoulala do nedělního podvečera.
Víkendová porce pro věčně hladovou Fenu = 1042 km...

Pátek – 166 km
1.trasa: Žamberk, Vamberk, Rychnov nad Kněžnou, Bílý Újezd, Trnov, Opočno, České Meziříčí, Josefov, Libřice, Třebechovice pod Orebem, Hradec Králové, Holice, Litomyšl, Česká Třebová, Libchavy, Žamberk

Sobota – 648 km
2.trasa: Žamberk, Choceň, Přelouč, Čáslav, Buda, Načeradec, Chýnov, Veselí nad Lužnicí, České Budějovice, Kamenný Újezd – Kosov, ČESKÝ KRUMLOV, České Budějovice, Benešov, Praha, Hradec Králové, Trutnov

Neděle – 228 km
3.trasa: Trutnov, Vlčice, Nová Paka, Hradec Králové, Jaroměř, Opočno, Bílý Újezd, Vamberk, Ústí nad Orlicí, Litomyšl, Česká Třebová, Letohrad, Žamberk