Honda CLR 125 (2002)

Normální jednoduchá "dvacka". Něco takového mít za mlada...

Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
Honda CBR 125R: Není to takový univerzál

První dojmy - Pěkná malá lehká motorka, původní stav bez "lišeje", první majitel, najeto 6.500 km. Nešlo nekoupit.

Motorku bych doporučil pro - Pokud hledáte jednoduchou lehkou motorku, je to pro začátek vhodná volba

Doplňky na motorce - Kufr namontoval původní majitel, doplnil jsem jen padáky.

Recenze

Čas běží, starší mladé bude za chvíli šestnáct a tak nějak už jen nechce hrát baťůžek. Drahá A. navíc kdysi projezdila na různých motorkách taky kus krajiny a chtěla si zase zkusit, jestli všechno úplně nezapomněla. Na mojí si ještě nějak netroufá, takže úkol zněl jasně - sehnat nějakou 125. Skútr mladá rázně odmítla, protože je prý nafoukaný, člověk na tom vypadá jako kripl a navíc k tomu ještě není správný motorkář a vůbec... Toto odvážné tvrzení sice trochu smrdí přeskudky a do budoucna nejspíš i pálící se spojkou, ale co nadělám.
Následoval obvyklý výběr (vyškrtnuty všechny druhy čajna strojů) a zkoušky, ze kterého mota ještě dámy dosáhnou na zem. Chopper jsem pro začátky zamítnul, takže výběr nebyl tak úplně široký. Nicméně se objevil zajímavý inzerát, kousek od nás. "Městská moucha" na první pohled vypadá jako legendární Simson enduro, nicméně daný kousek majitel zakoupil od Hondy v roce 2002, chlapci si na něm trochu pojezdili, otunili o kufřík, a pak skončil s pouhými 6500 km v garáži. Kromě orezlého předního ráfku závada žádná, majitel ještě nechal udělat servis a vyměnit baterku. Motor startuje skutečně na pouhé ťuknutí do tlačítka. Poněkud úchylné je umístění sytiče přímo na karburátoru, takže případné vypínání za jízdy je obohaceno o ohřívání prstů, když člověk sáhne trochu vedle. Ale v létě není sytič beztak potřeba, jen je nutné chvíli motor držet plynem.
Autoškola u nás jezdí na Hondě XR 125, což je velmi podobný stroj, takže další klad. Pravda, těch pochromovaných plastů je na CityFly trochu více, než bych si přál. Ale nevypadá to úplně špatně.
Následovala obvyklá výměna plných mocí, smluv, papírů a bankovek a příší týden jsem si Mouchu vezl domů.
Po prvním šoku - ono to do kopce fakt moc nejede - mi to tak nějak začalo připomínat staré časy na fichtlech a simsonech. Pravda, i osazení přístrojovky je podobné, přibyla jen nutná kontrolka volnoběhu. Jenže tady vrní čtyřdobé OHC s výkonem něco přes 11 koníků, řazení jen tichounce cvaká, brzda brzdí. Měl jsem najednou čas se dívat po krajině, prostě si užívat cestu. A fakt mě to začalo bavit.
Jen si říkám, proč u nás takové motorky nebyly za mých mladých let, jednoduché strojky, na kterých by se mohlo jen tak jet někam projet nebo i cestovat trochu dál. To vše se spotřebou nějakých dva a půl. Snad jen neutrál je nutné hledat opravdu jemnou nohou.
Namontoval jsem zatím ještě padací rámy, nevypadají úplně blbě. Hlavně si pilotka neopře nohu o koleno výfuku.
Drahá A. už stroj otestovala a vrátila nepoškozený. Jak se zdá, bude si ho asi půjčovat trochu častěji. Mladá si ještě bude muset počkat.