Ducati 1299 Panigale (2015)

Plánování cesty začalo už v prosinci, kdy Bike-promotion vyvěsily termíny na rok 2019
Loni jsme podnikli cestu do Aragonu a protože se nám tam moc líbilo,chtěli jsme to zopakovat s tím,že bychom dali ještě jeden okruh. Cesta je to daleká, tak když už jí absolvujem trochu se zdržíme. Padlo rozhodnutí na Valencii, protože je to od Aragonu cca 200 km a eventy na sebe navazují. Oslovil jsem Radka Matošku z československého zastoupení BP a udělali jsme hromadnou přihlášku. Původně nás mělo jet 5, nakonec jsme zbyli 4. Radek nám udělal menší slevu, což bylo fajn. Vzhledem k tomu, že loni na Aragonu jeden den hodně foukalo, myslím fakt HODNĚ , že i ty velký kontejnery lítaly vzduchem, nenechali jsme nic náhodě a na oba eventy objednali BOX. Sestava Já s Panigale 1299, Ota 1098, Honza Pani V4 Bodys Pani V4.

Odjezd je naplánovaný na 15.3. Plán je , že cestu rozdělíme na 2 dny, pojedem jen přes den, v sobotu večer budeme ve Valencii, kde máme booklej hotel 500m od dráhy, trochu se zrelaxovat z cesty v pondělí večer nás pustí do boxů a pak 3 dny ježdění. To je do čtvrtka, večer přesun na Aragon, v pátek nás pustí do boxů a od soboty do pondělí jezdíme na Aragonu. Vyrážíme v 5 ráno směr Linz Salzburg a přes Brenner do Itálie.
Konvoj 3 dodávek
Přejezd přes Brennerský průsmyk je v totální vánici, není vidět na deset metrů, jedem krokem,
a jsem rád, že jsem nepřezul na letní gumy. S klesající nadmořskou výškou se otepluje a nálada se zlepšuje. Kolem 17 hodin máme za sebou něco přes 1000 km a v italské Savoně najdeme hotel s parkovištěm za závorou dáme pár kousků Nastro azzuro a jdem spát. Budíka na 5 hodin, před sebou
necelých 1200km na okruh Ricardo Tormo ve Valencii.
Ještě bych zmínil, že je možné jet přes Mnichov na Francii, Lyon a dolů na jih, ale tuhle cestu jsme jeli loni a přejezd Francie je nekonečně nudný a hlavně jsme chtěli být co nejdřív v teple na jihu.
Musím říct, že je to záživnější cesta, ale trochu se prodraží díky mýtům v úseku Janov- Monaco. Je tam hodně tunelů za které se platí zvlášť. Není to jako ostatní dálnice v Itálii, kde se platí za projeté kilometry.
Cestou vidíme ceduli „Monaco“ padne nápad, když už tu jsme se podívat dolů na dráhu
Sjíždíme z dálnice a konvoj 3 dodávek jede úzkou cestou do tohoto luxusního města.
Proč je na příjezdovce cedule, zákaz autům delším než 6m jsme pochopili záhy Kruháče jak pětikoruna, uličky 3m šířky. Já, kterej se ztratí i doma v kuchyni jsem se ztratil i tady. Nějak nás rozdělily semafory a najednou jsem byl sám v uličce šířky 2m nalevo Lamba napravo Astony, navigace anihovno to autíčko na obrazovce jelo takový tanečky okolo svý osy...no voser.
Ta úzká cesta končila vjezdem do hotelový garáže. Otočit se nešlo, takže couvačka přes několik semaforů, seru na dráhu F1 seru na navigaci, chci pryč!!! Musím do kopce a hledat co nejširší cestu. Nakonec se mi povedelo se vymotat a vyjet zpět na dálnici.

Okolo 21 hodin dorážíme k hotelu u Okruhu Racardo Tormo ve Valencii. Pivko a jdem spát, jsme hotový, zavřu oči a vidím dálnici.
Dva dny odpočíváme, je teplo 24-25 stupňů, dám si menší výlet na kole po okolí a jinak opalovačka
relax, večer Estrella Galicia, nádhernej život...
V pondělí večer nás pouští do boxů. Akce je vyprodanaá už od ledna ale podle lap titmingu je nás asi 160. Depo ohromný na boxech je znát, že už něco pamatují, neteče teplá voda.
Vybalíme depo, připravujem motorky,narážíme soudek Plzně a do nekonečna řešíme jízdu motorky a všechno co s tím souvisí.
Ráno se probouzíme do letního dne, sluníčko hřeje, obloha bez mráčků, jdeme na rozpravu, celé 3 dny, vlastně 6 včetně Aragonu jsou pouze FP takže nás čekaá každý den 6 výjezdů na dráhu.
Přihlásili jsme se všichni do „D“ v pohodě se rozkoukat, pak se uvidí...

Ještě stojí za zmínku, že vedle nás v boxech je zvláštní partička z Ruska.
Přestože Rusové nemají v WSBK svůj národní tým, tyhle tak vypadali. Měli všichni oblečky jak olympijská výprava, včetně čepiček šál, všude nápisy „Russia“ Jeden z nich – říkejme mu Kolja byl asi velký zvíře, protože, když přišel, všichni stáli v předklonu a mačkali čepici, přezouvali mu po každý jízdě, mačkali stopky, utírali plégo... Von teda jel úplnou plíseň, ale divadlo dobrý
Večer, když jsme sedli k pivu, tak se osazenstvo vedle převlíklo do cyklo dresu stejných barev a jeli ještě další fázi tréninku. Trochu jsme se styděli, že my chlastáme, ale oni byli zpět asi za 10 minut, hned Koljovi prali dres a věšeli na šňůru

Jdeme na to první runda. Valencie parádní dráha namotaná na relativně malý ploše něco jako SK ring, akorát spíše technická, jen dvě rychlý zatáčky. Vše 2,3,4 kvalt. Okolo dráhy jsou ohromný tribuny, na moto GP to tu musí být jak na fotbale S náma v grupě jede i Kolja. Cíl je jasnej. Hlavně Kolju nějakým nedopatřením nesundat. Kolja totiž vyráží s jedním strážcem před a druhým za sebou...
Nejsem žádnej extra rychlík ale rusové před námi jedou fak hovno, bojím se mu to tam poslat, tak čekám na cílovku a tam je předjedu. Trať si poměrně rychle zapamatuju a postupně se zrychluje.
V poledne mě přeskupí do „C“, zbavuji se Kolji a jezdí se parádně.

Mezi tím kolega zahazuje svojí novou V4 naštěstí je OK, motorku přivezou na káře, nádrž jak papír od sekaný, leje z toho benzín na rozpálenej motor, rychle sundaváme nádrž za asistence
traťových hasičů. Je to k nasrání, ale hlavně zdraví...
Má s sebou ještě starou 1098, takže se ještě sveze...
Druhý den se taháme Honzou na druhé V4, je teplo jsme už rozhýbaní a užíváme si to.
Honza zajíždí 1:51 já :52 a jsme na hraně mezi „C“ a „B“ Rozbitá V4 v boxu je trochu strašák, abychom neblbli příliš a tak nám tento čas už zůstane do konce.

Ve čtvrtek večer nakládáme a valíme směr ARAGON.

Okruh v Aragonu je 230 km od Valencie u malého města Alcaňiz. Je to ohromný areál s dráhou
pro motokáry a pit biky, motokros . Samotná dráha má docela velký převýšení a je to trochu protiklad proti Valencii.
D boxů nás pustí až v pátek večer, tak máme dost času.
Jsou tu zvyklí, že lidi přijíždějí dřív, tak nás ostraha pouští do tzv malého depa u kartingové dráhy,
kde jsou sprchy, sociály a tak se tu dá vegetovat.
Na malé dráze jezdí celý den 6-10 letí kluci, tahaj lokty po zemi a nám je jasné, že nadvláda Španělů v motorkách jen tak neskončí...
Cena za celodenní ježdění na této dráze je 40E, takže podmínky pro výchovu mladých výborný.
Mezitím na velké dráze má soukromý test Aruba.It s Chazem Daviesem. Přes plot koukáme jak
to dává mistr Za celý den vyjel 5x vždy jen 3 kola /jedno ostré/
Večer se stěhujeme do depa. Aruba vyklízí trojbox, před kterým je hromada gum. Zadní SC0 na kaši
Předky po třech kolech nový. Bereme Chazovy předky SC0 a nazouváme )
Jsme tu stejně jako ve Valencii jediný Češi. Okolo nás hodně týmů z WSSP 300.
Začínáme zase v „D“, ale v poledne jdeme do „C“
Před polednem přivezou OŤase s 1098 na káře, naštěstí jen hlavní pojistka...
S Honzou se zase navzájem taháme. Jemu to tentokrát jde o poznání lépe a tak druhý den
jsem já s časem 2:12,2 Honza 2:09,4, což je čas, který ho posouvá do „B“
Jeho Pani V4 letí po té dlouhé rovině z kopce neuvěřitelných 308 km/h !!!
Poslední den už mám v hlavě, že mě čeká odřídit cestu domů, takže se mi už nedaří stlači čas níž.
Končím opět na hraně mezi B a C s časem 2:12,1
Aragon je o poznání novější a modernější okruh, téměř ze všech zatáček se dá jet rovně, pokud to nevyjde. Dráha je hlídaná kamerami, nejsou vidět traťáci, na stanovištích jsou semafory pdobně jako na Lausitzu. Je třeba si na to zvyknout. Boxy jsou lixus. Veliký, WC v boxu, rozvod vzduchu, paráda.

V pondělí v 17 hodin balíme a vyrážíme přes Francii směr domov. Před sebou přes 2000 km.
Domů dorážíme v úterý v 21 hodin. 24 hodin jízdy 4 hodiny spánku, jdu chcípnout...
Krásnej výlet, super zážitky
Pokud by někdo chtěl nějaký bližší info, napište do PM, rád na vše odpovím

Přeju úspěšnou sezonu bez pádů
DOUCHA


Tým Aruba vedle u stolu