Yamaha XJ 500 (1981)

No a aby toho nebylo málo, při výrobě nosiče když se udělalo hezky, vytáhl jsem mašinu z garáže a jal se nastartovat. NIC - prostě ta mrška nechytla. Po chvilce se pod ní objevila loužička a po jejím řádném prozkoumání jsem došel k názoru, že je to benzín. Jako poručík Colombo jal jsem se vypátrat odkud benzín teče. Stopy mě zavedly až k airboxu. Po jeho otevření na mě čekalo překvapení - z airboxu se stal bazén naplněný benzinem. Začal jsem tedy vyslýchat jednotlivé karburátory a jen jeden neměl alibi. Třetí karburátor byl prostě nenasytný pořád cucal a co se do něj nevešlo, vyblil mi přímo do airboxu. No tak jsem vycukl karburátory a pustil se do seřizování hladin. Po dvou hodinách přiohýbání zobáčků plováků a spoustě sprostých slov se podařilo v rámci tolerancí hladiny na všech čtyřech karburátorech seřídit.

Ale aby to nebylo všechno - začal mi motor bublat jen na tři válce, Tedy jen na volnoběhu. Mě už se zdálo, že při rozjezdech mám pod prdelí traktor a ne japonský čtyřválec. Závada jasná - špatně pracující membrána. Opět jsem tedy vycukl karburátory ven a sundal čepičku na postiženém válci. Jak jsem si myslel, moje noční můra se naplnila. Na několika místech byla membrána potrhaná.







Když už jsem byl v tom, řekl jsem si, že se podívám, jak jsou na tom zbylé membrány. Moje noční můra tedy stále pokračovala, protože všechny zbývající membrány měly stejný problém, byť ne v takové míře.







Odcházel jsem z garáže s tím, že nakoupím membrány a povalíme dál. Sedl jsem tedy k počítači a pokusil se o mě, už v tak útlém věku, infarkt, když jsem zjistil, že nejlevnější membrána sehnatelná v u nás stojí zhruba 2700 Kč za kus. Nutno dodat, že jako sestava i se šoupětem, ale kdo sakra potřebuje membránu i se šoupětem, když má v háji jen membránu.
Naštěstí existuje v OHIU v Émerice človíček, který do starých youngtimerů vyrábí membrány lisováním z letecké gumy. Díky JBM Industries jsem sehnal všechny čtyři membrány na cenu jedné v Čechách, včetně poštovného. JBM Industries

Zatímco čekám na membrány, rozhodl jsem se mrknout na elektriku. Důvodem byl výlet na Seč. Dojel jsem na přehradu, vypnul jsem motor a vyrazil jsem se pokochat mistrovským vodním dílem. Když jsem měl kochačky dost, sedl jsem si na moto a otočil klíčkem v zapalování. Nic se nedělo. Ani se nerozsvítila. Koukl jsem na pojistky - byly OK. Zkontroloval jsem kabely - byly OK (sundal jsem kvůli tomu i nádrž). Pak najednou z ničeho nic všechno naskočilo a já co nejrychleji vyrazil domu. Našel jsem schema a jel postupně po drátech až jsem za parabolou světla našel zoxidovaný konektor. Opravil jsem a jezdil dál.

Když jsem jako správný účastník silničního provozu chtěl mít v pořádku povinnou výbavu, vydal jsem se nakoupit skleněné trubičkové pojistky. V elektru na mě prodejce užasle koukal, že takové pojistky už se snad od devadesátek nevyrábějí. Prostě atypické rozměry a náhrada neexistuje. Nakoupil jsem tedy zásuvky pro nožové pojistky a předělal jsem to na ně. Bylo to za pět dvanáct, protože už při první původní vyndané pojistce se mi celá krabička rozpadla v ruce.







O tom, že mi blinry blikali a neblikali, podle toho jakou měli asi náladu psát nebudu. Snad jen to, že přepínač (relé) postrádá jakékoliv utěsnění a podle toho taky vypadal. Odrezil jsem ho, vyčistil a už funguje.







Říkám si, co se objeví příště.