Generátor makrobublin jede do Alp Moto Guzzi Stelvio 1200 NTX

Vlastník	spike-cz
Vloženo	27.8.2016
Aktualizováno	9.4.2024
Zobrazeno	5 328x

5 dnů + 1450 km + 13 kamarádů + nespočet zatáček a ještě mnohem víc zážitků..
Tak by se dala v jednom "hajlajtu" popsat expresně výprava do Dolomit. Jelikož ale chci uchovat svoje zážitky i v podobě nejpraktičtější pro hloupé hlavinky, tak zvolím metodu psaní do deníku...
To bylo tak...
Jednou se dala dohromady skupinka kamarádů, nazvali se neexistujícím názvem neexistujícího stroje, takto Generátoru Makrobublin a jali se pracovat na jeho propagaci. Proto pořádají spanilé jízdy po okolí, někdy s přesahem mimo Šengen, no prostě dělají co jde...
V téhle fázi jsem se připojil já, váben roztodivností názvu, a pojezdil s nimi pár kilometrů. Letos padla volba na jižní směr, neboť vloni se odehrála cesta směr sever - severovýchod. A Dolomity byly nasnadě. Logistika takové akce musí být vycizelovaná nebo žádná. My jsme použili v různých etapách odlišné přístupy a bylo to myslím akorát. První fáze spočívala v přesunu do kempu Alleghe. Naše skupina "A" jela ve středu ráno, protože jsem chtěl vidět cestou Krimmelské vodopády a několik šílenců se mnou nechalo strhnout. Blázni... No, jelikož lilo už od noci, vodopády jsme viděli všude, čímž návštěva Krimmelu ztratila na aktuálnosti. Jak to popsal Forest Gump, pršelo zhora, zpředu, zboků a chvílema i zdola. Pak přišel přejezd Alp a vypadalo to i na trochu sněhu, před kterým nás zachránil Felbeertauernský tunel . Však jsme si ho zaplatili.Tím ale den nekončil, před soumrakem kolem páté odpo jsme vcelku rozumně usoudili, že cíle nedosáhneme a začli jsme hledat kde složit hlavu. Na otevřené náruče domorodců zapomeňte, nás šest vodnickejch tovarišů nikdo nikde nechtěl, už vůbec na "pouze" jednu noc. Nakonec se štěstí usmálo v podobě ubytka v POST hotelu v Hubenu. Provozní nám schoval motorky, nastartoval sauny a přinesl pivko proti dehydrataci . A taky nám rozjel sušárnu, protože jedna bota nezůstala cestou suchá..
Druhý den nebylo po dešti ani památky a azurová modř nás zhora nutila k úsměvům.. I vyrazili jsme do Alleghe, kde nás čekal základní tábor, chcete-li výchozí kemp. Chvilku po poledni byl cíl zdárně dosažen, zaparkováno a po nezbytné cigaretce jsme s kamarádem Zdenkem vybráni nést kůži na trh..tedy do recepce skrze jazykovou vybavenost...Když jsem se zeptal tetky na recepci na volná místa pro několik stanů, dostal dosud úsměvný den první direkt. "No" řekla nonšalantně a pokračovala vysvětlením, že sezóna teprve začne, přesně za tři dny v sobotu a do té doby arrivederci.. sakra!
Přepnuli jsme se tedy do průzkumného módu a dobré čtyři hodiny hledali, kde složí hlavu celá smečka jsoucí zatím na cestě. Ubytko jsme našli, ale byl to porod, kosti složeny až kolem sedmé večír zde ve Falcade . Postupně dojeli i ostatní účastníci zájezdu (každá ze tří skupinek také nocovala cestou s vlastním příběhem) a mohlo se začít slavit shledání, vyměňovat zážitky a plánovat další dny. On teda plán byl zpracován, ale jemné úpravy se udělat musely. Každopádně dvojice Ziki a Špimmi měla výletní trasy naplánované skvěle, bylo toho akorát.
Další dva dny tudíž s sebou přinesly to, za čím do Alp jezdí stovky a tisíce motonadšenců z celé Evropy...totiž zatáčky, tornantes, kopce a kopečky, passa a průsmyky, no prostě motonirvánu.
Za zmínku stojí, že naše stroje sice nebyly úplně nejnovější, ale až na prasklé spojkové lanko (opraveno bez problému) všichni dojeli v cajku až do cíle. Pro ilustraci se zájezdem harcovaly tři Tenerky, dvě Afriky750, dva Dominátoři (ne ti od Haška) a tři Transalpy. Po jednom jsme měli KLE500, BMW1200GS a moje Stelivo.
Úplnou parádu nejde popsat, musí se člověk mrknout na fotky a přenést se mezi ty majestátní velikány, užovkovité cesty s parádním povrchem. Jinak pro nás nezvyklé proporce krajiny neuchopíte. Kde jsem s tím měl přesto problémy byla jedna ze zastávek, a to přehrada Vajont . Že vám to nic neříká, klikněte SEM nebo sem pro přehrání videa. Zapálili jsme obětem svíčku na místním pietním místě, rozsah katastrofy byl pro mne ale naprosto neuchopitelný, gigantický.
No, ale jede se dál, město žije a prosperuje. I my jsme fičeli k dalším zatáčkám a bylo to super. Jen večer jsem připil na všechny ty oběti červeným vínem..
Tak se překulily nejvýživnější dny naší tour a v sobotu už jsme obrátili směrem k matičce Praze. Pravda, docválali jsme jen kousek před Salzburg a zakotvili to u jednoho z rybníků v kempu. Nastal čas bilancovat a myslím ,že všichni se shodli, že by bylo super zastavit čas a dát si to celé znovu. Jenže jak to bývá, jeden musí zítra večer na noční, jádro si naplánovalo "chytře" oddílovou skautskou radu a někdo musí naložit kamión, protože v noci vyráží na (tentokrát pracovní) cestu Evropou. Tak to byl trošínku melancholickej večer u německýho piva.
Ráno jsme se už vzbudili v návratovém režimu, cesta přes Pasov do Strakonic odsýpala bez problémů a odpolední kávindu už jsem cucal pod dohledem paní bytné, vyvenčen, unaven, ale šťasten...
Teď se mi melou v hlavě už jen dvě otázky... Jestlipak Ziki fakt natáčel to koupání v tý ledový vodě a kampak příště. Tahle cesta byla
Díky kluci!