Ducati Diavel (2015)

Vivian byla učesaná a nalíčená-vypadala dobře jako vždy. Hlavu měla
naraženou na věšáku vedle mého svátečního klobouku, její tělo sedělo v
mém křesle a jednu nohu mělo na stole. Něco není v pořádku. Vivian dobře ví, že nikdo nesmí sedat v mém křesle. -

Více fotografii

Recenze

Dobrý den, jsem slečna Tinkerová.
Dřív jsem pracovala jako knihovnice v malém městečku Daleron. Byla jsem vybrána Církví Zářícího Spasitele do svaté instituce Tří a pracovala tak v knihovně odjakživa. Bylo totiž předpovězeno, že se právě v tomto městě zjeví Temný Prorok, jenž světu odejme spásu, přicházející skrze Zářícího.
Mnoho generací Bdělých se vystřídalo v instituci Tří, 100% připravených Proroka zastavit. Vyšlo ovšem zrovna na mě, ujmout se této výsostné pocty svěřené Velkým Otcem.
Leč svůj úkol jsem nezvládla a Temný mi následně v Londýně prostřelil hlavu. Tím jsem se stala touto černorudou bestií.

Stáli tam a vítr jim ovíjel hady písku kolem kotníků: Slečna Tinkerová. Derek s mou podbíjecí palicí. Pohřbení s modrými obličeji. Turisté. Pan Stanislawski a jeho obchodníci s heroinem. Osazenstvo od Červeného kohouta. Richard z Pembury - ani si nepamatuju, kdy jsem ho zabil. Jednoruký šlusák Vez. Upálený zloděj. Otcové (jak ironické). Konstábl Tilson, kterému jsem přerazil nohy, aby se vešel do kufru malého Mercedesu. Falešný Milky Sam v modře pruhované zástěře. Lidé, kteří mou vinou zemřeli při bitvách v ulicích Prahy a Londýna. Teroristé i výletníci z DAS MÄDCHEN. Angličtí bobíci v kuželovitých přilbách. Dánská pěchota v rohatých helmicích. Všichni vojáci ze speciálních jednotek: z Prahy, z Londýna, z Eurotunelu, ze Školy svatého Sebastiana... Nejpůsobivěji ale vypadala franská jízda. V rezavých prostřílených krunýřích čněli vojáci ze sedel mrtvých koní, byly jich tisíce a otrhané praporce vlály.
Jiří Kulhánek-Kříže