Yamaha YZF-R6 (2006)

No, čím začít? Asi tím, že fyzická příprava na sezonu neproběhla uplně dle představ, kdy část zimy jsem laboroval s nataženým tříslem a zbytek s nedostatečnou motivací... , takže bylo jasné, že fyzička bude problém.
Před první letošní akcí bylo ještě potřeba, jak jinak než na poslední chvíli, doladit motorku, takže svrtat nové kapoty, udělat brzdy atd., prostě klasika. Motorka stála již ve čtvrtek na káře a také auto bylo z části naloženo. Lehkou nervozitu způsobila manželka (jak jinak... ), když mi volala do práce, že při cestě do práce píchla dědovo starého pasátka, kterého jsme měli výpůjčeného, protože jsme stále jaksi nepořídili nové auto s koulí...nicméně tuto drobnost vyřešilo servisní oddělení v jejím novém působišti (hoši, ten Passat se fakt nefouká na 3 atmosféry, sice zní jako traktor, ale není to traktor... ). Odpoledne tedy donaložit a s pouhým zpožděním 40min oproti plánu vyrazit směr Wien, Bratislava, Orechová Potóń, Dun. Streda. Bohužel, pasátkovi se asi za hranice nechtělo, protože 4km od baráku začal hrozně smrdět od motoru a při zastavení se z kapoty hrnul dým, který naznačoval, že toto vozidlo nás dnes na Slovač neodveze...takže přejezd k našim, mezitím domluveno vypůjčení auto od tchána (díky Pavle) a v 19:35 se konečne opravdu vydáváme na cestu. Aspoň už nebyl takový provoz.
Kolem půl 12 jsme dorazili na okruh, složili motorku do boxu č. 8 a po nezbytném přivítaní Morganem od mistra Bóži nás manželka odváži na apartmán.
Sobota začala pár kapkami deště, které ale byly také ty poslední pro tento závodní víkend. Dopoledne kvalifikace, odpoledne závody. Plán byl jasný: rozhýbat sebe a techniku po zimě a zkusit se do toho dostat a pak si užít závod open. Časy byly poměrně hrozné a ani pocit z jízdy nebyl optimální, ale co by člověk chtěl první den...plán byl narušen tím, že jsem se nějakým omylem kvalifikoval do hlavního závodu, který byl vypsán na nekonečných 12kol. Takže jsem si říkal, že stejně dostanu min. jedno kolo, ale i tak byla ta dávka prostě moc. Po odjetých 6ti kolech, kdy jsem se nechal po startu opět zašpuntovat, jsem zatáhl do boxu, protože tohle smrdělo nějakým zbytečným prů.erem... Navečer návštěva přátel v Blavě a pak zas na apartmán.
Ráno moji trudomyslnost ještě umocnil problém se stále ucházející. Předkem, který byl ale briskně vyřešen za pomoci Ozzyho a nového vnitřku ventílku od Médi-díky vám. Potom trocha teorie s Parmičem zaměřená na jednotlivé části trati a směřování pohledu. Tak sednu na motorku do první dvacky, držím se Michalových rad, a ... ono to funguje... najednou kompletně jiný pocit na motorce a jízda začíná dávat trochu smysl. Časy se taky malinko vylepšily, ale stále je to cca 3s oproti best time. Druhou dvacku jede Michal se mnou, nejdřív pár kole předemnou a ukazuje stopu, potom mě pouští před sebe a já si dávám osobáček 2:31,321. Super, pocit z jízdy výrazně lepší a už si to i užívám. I přes mou trudomyslnost, kdy jsem nechtěl jet endurance, mne Ozzy píše k nim do továrního týmu Kopyta RC, který po odchodu výrazného člena týmu Mr. Chrušky na zahraniční angažmá, jede v sestavě Ozzy a Alobalista, tedy pilotů, kteří jsou schopni to tam sekat pořád pod 2:25 a to klidně skoro hodinu. A k tomu já, dotlačenej na 2:31, bez fyzičky a s trochou nervů, které Ozzy trochu vylepší u oběda plánováním umístění na konci sezony...no nic, každopádně jsem se těšil a dohoda byla jasná, kluci budou tahat co to dá na celou nádrž a já tam skočím na pár minut, aby měli více času na regeneraci. Nádherná startovní procedura ala Lemans a Alobalista už to smaží z 22. místa ma startu na 15. a seká tam jedno kolo pod 24 za druhým a dostává nás okolo 11.-12. místa. Nicméně jeho zvednutí ruky přichází dříve než bylo plánované a do závodu tak skáče po 30 min. Ozzy. Důvod Petrova zajetí byla píchnutá zadní guma, kterou tedy nechává vyměnit za novou mišelinku a tým tak může pokračovat ve 3. Ozzy jede jako stroj kolem 24-25 a po cca hodině pouští do závodu mne. S uvolněnou myslí vyjíždím na trati a snažím se co nejvíce v klidu uplatňovat Michalovy rady a jet plynule a na jistotu. Časy moc neřeším, ale po očku vidím, že se tam motám kolem 33 a jede se mi dobře. No, ale pak se ozve moje fyzička a já mávám na Máru, který mne asi nezargistroval a v dalším kolem mi nedal potvrzení, ale já prostě musel sjet, takže výměna neproběhla úplně plynule. Alobalista vyráží s novou gumou a jede jak když to ukradl...za chvíli už u našeho týmu svítí best lap 2:21,8...no mazec. Pěťa odjede také skoro hodinu v čase 1:15 do konce vyráží Ozzy. Jede jak z partesu a seká tam jedno rychlé kolo za druhým. Mezitím jsme se domluvili, že těch cca 10-15 min dojedu já, protože Peťan byl hotovej. Nojo, ale hotovej už byl i Ozzy(spíše jeho puchýře na dlaních) a já vyrážím 25min do konce s vědomím, že další střídaní by bylo nesmysl a že to nesmím klukům pokazit. Snažím se jet co nejvíce úsporně, abych to vydržel a držím si časy kole 34...respektive časy moc neřeším a na laptimer se raději nedívám...10min do konce mi na dvojku při výjezdu z vracáku malinko vynechává motor, ale po přeřazení na 3 vše ok, další kolo zase...takže plán zní, neřadit dvojku a jet to na 3...projíždím cílem a na časomíře beží poslední vteřiny, super už snad jen jedno kolo, takže hlavně to dojet. Poslední zatáčka a už vidím šachovnici...se zatnutou pěstí projíždím cílem a padá to ze mně...jo, dal jsem to... bomba...mávání traťáků(teda jen některých, ještě k tomu nemají takový vztah jako v Brně nebo Mostě...) užívám si to...nával euforie...uvolnění...příjezd do boxů se nedá popsat slovy...ty vole...já už mám zase vlhké oči i u tabletu a nevidím na písmenka...kluci ke mně beží a já jsem naměko... pak si beru malého Míšu a pak pusa od Páji. Bomba. Udrželi jsme 4. místo v SSP, takže bude pohárek. Jsem nervozní, první "bedna"...Míša jde se mnou a já jsem v sedmém nebi...stát tam s těma klukama a dámou, kteří jsou neskutečně rychlí a jejichž umění řídit motorku obdivuju...přeju toto zažít každému, kdo je nasáklý vůní benzínu a miluje boření kolena do asfaltu...Ozzy a Alobalisto, moc děkuji za nejkrásnější zážitek na motorce... a díky, že pohárek je u nás, Míša ho odmítá kamkoliv odložit a myslím, že ho budeme vozit a nosit po všech možných návštěvách ještě tak týden...
Taky se zde sluší zmínit i další osazenstvo boxu Nr. 8 - nejrychlejší kočka na dromu a vítězka sobotního klání Ladies-Rossinka a nejrychlejší veverka na trati-Mr. Veverčák, nejlepší sledovač hokeje, hlídač na boxové zdi a hlavní inženýr přendavaní transpondéru Mára.
Díky Jamesovi za super akci a parádní počasí-děláte do dobře. Michalovi za cenné rady a instruktáž(ano budu přemýšlet a trénovat rychlejší složení moto do zatáčky, slibuju ) a taky Tonaovi za asistenci v Márovi při endurance. Rossince a Veverčákovi za super společnost(omlouvám se za drobnou kolaboraci, příště se mnou prosím automaticky počítat do boxu) No a v neposlední řadě mojí rodině, která si odtrhává sousta od úst, aby zbylo na závodění bez vás všech by to nešlo a ten zážitek, pro který to všichni děláme, by byl mizivý
Doufám, že všichni dorazili v pořádku domů a už se těším na příště
Mike