Hodinová dovolená Honda VT 750C Shadow

Vlastník	SlimM
Vloženo	11.4.2016
Aktualizováno	20.7.2020
Zobrazeno	3 348x

25.-31.8.2022
1952 km

Když jsme v roce 2020 jeli k největším slunečním hodinám v republice, vůbec mě nenapadlo, že to určí směr letošní moto-dovolené. Třebaže to tak ze začátku vůbec nevypadalo…

Čtvrtek 25.8.
Mám ve zvyku vícedenní vyjížďky pečlivě plánovat. Promýšlím trasu, vím, kde budeme spát a kolik kilometrů denně ujedeme. To, že jedeme na týden pryč a jediný cíl je chalupa poblíž Strakonic, je pro nás novinka. S odjezdem nijak nespěcháme. Celé dopoledne dáváme dohromady věci a balíme. Až kolem oběda se loučíme se synem a usedáme na Šedivku. Do Příbrami jedeme oblíbenou podbrdskou silnicí. Někde u Mirovic Kačku napadlo, že bychom mohli zajet na náš „houbový flek“.
Zatímco žena pročesává osikový lesík, já v mapě hledám nějaké zajímavosti na trase do Strakonic. A hele: v Čimelicích mají dvoje sluneční hodiny! Vyfotíme si je do naší skromné sbírky. Zastávku v městečku využíváme i na ochutnání výtečné zmrzliny.

Nebe se zatáhlo, začalo mrholit. Ve chvíli, kdy by bylo moudré obléknout nepromoky, zastavujeme pod mostem. Raději čekáme až to přejde. Naštěstí prší jenom čtvrt hodiny.
V Něměticích nacházíme další hodiny. Až doteď jsem doufal, že bychom mohli pokračovat dál na jih: Rakousko, Slovinsko, Chorvatsko… Kačce se ale za hranice moc nechce. Vymýšlíme proto hru na „lov slunečních hodin“. Objedeme republiku a budeme hledat sluneční hodiny. Díky tomu navštívíme místa, kam bychom jinak nezavítali a projedeme silnice, po kterých bychom za jiných okolností možná nejeli.

Protože naše oblíbené heslo zní: „On the road again“, nezdržujeme se na chalupě déle, než je nutné. Přes aplikaci camp.cz nacházím v Horní Vltavici kemp, ve kterém chceme přespat. Silnice nás vedou do srdce šumavských lesů. Je to ještě kus cesty. Přijíždíme proto až po setmění. Stavíme stan, večeříme a jdeme spát.

Denní porce kilometrů: 191,4
Počet nalezených hodin: 3

Pátek 26.8.
Ještě v noci jsem v mapě našel pár hezkých míst, která bychom dnes mohli navštívit, takže minimálně na půl dne máme připravenou trasu. Dál se uvidí. Kemp opouštíme chvíli před devátou hodinou. První cíl: snídaně ve Volarech. Ještě před tím na chvíli zastavujeme u staré obecní pece v Lenoře, ve které se pravidelně peklo ještě po druhé světové válce. V současnosti zde pořádají veřejné pečení chleba, housek, koláčů a lenorských placek.

Na zdi volarského kostela sv. Kateřiny nacházíme první dnešní hodiny. U Fefrovských rybníčků na chvíli zastavujeme u zvířecí obůrky. Zpoza plotu fotíme muflony a daňky.
Historické centrum Prachatic je nádherné. Původně jsem chtěl vylézt na vyhlídkovou věž kostela sv. Jakuba Většího a podívat se na město z ptačí perspektivy, ale nakonec jen „lovíme“ další dvoje hodiny. Míříme do Českého Krumlova. Motorku necháváme na placeném parkovišti a obtěžkáni moto-výstrojí stoupáme v úmorném vedru po schodech k zámku. Pohled z plášťového mostu na meandr Vltavy a střechy historických domů v hloubce pod sebou nám prozradil, proč Krumlov patří mezi nejnavštěvovanější města u nás. Fotíme čtvrté a páté hodiny dnešního dne. Ty na domě poblíž medvědária nesou letopočet 1690! Máme první „NEJ“: NEJstarší nalezené sluneční hodiny. NEJkrásnější – s freskou svatého Kryštofa, objevujeme na kostele v nedalekém Větřní.

Jestli někdy pojedete přes vesnici Světlík, ležící na půl cesty mezi Českým Krumlovem a Lipenskou přehradou, zastavte se na jídlo v hospodě U Antoníčka. Opravdu skvěle vaří.
Další místo, které by bylo škoda minout, je Lipenská víla. Bronzová socha mladé ženy z roku 2011, stojící na kamenném břehu vodní nádrže.

Konec naplánované trasy máme v Pohoří na Šumavě, což je poněkud matoucí název téměř zaniklé vesnice v Novohradských horách. Jestli někde dávají lišky dobrou noc, tak tady! Od legendárního polorozbořeného kostela je na hranici s Rakouskem blíž než k nejbližší české vesnici. Všude kolem jen horské louky, vřesoviště a hluboké lesy s průzračnými potoky. Cestou zpátky do civilizace se nám podařilo ze silnice vyhnat nádhernou mladou černou zmiji. Po hladkém asfaltu se jí špatně plazilo. Byla by jí škoda.

Do soumraku ještě zbývá pár hodin. Napadlo mě, že když budeme mít štěstí, budou v kempu v Suchdole nad Lužnicí muziky chtiví vodáci. Je přeci poslední prázdninový pátek.
Cestou ještě fotíme dvoje hodiny a v Horní Stropnici na náměstí večeříme na lavičce.

Plán vyšel beze zbytku. Kiosek v kempu (i s naším skromným přispěním) dlouho do noci tepe v rytmu kytar. Když za hluboké tmy zalézáme do stanu, pozorujeme s nemalou obavou černý bouřkový mrak, rostoucí na rakouské straně hranice.

Denní porce kilometrů: 233,4
Počet nalezených hodin: 8

Sobota 27.8.
Bouřka nedorazila. Když budeme mít štěstí a trasu upravíme podle meteoradaru, snad ani nezmokneme. Pro začátek plánuji cestu do Znojma. Zbytek necháme na počasí a náladě.
Klikov, který projíždíme hned v úvodu dnešní cesty má jednu zvláštnost: většina domů má keramická popisná čísla. Kromě toho tady nacházíme i sluneční hodiny. Snídáme až po pětadvaceti kilometrech, v Lásenici. Odtud pokračujeme na východ přes nádhernou Českou Kanadu do Dačic za druhými hodinami. Třetí pak nacházíme na jednom domě v malé vesničce cestou do Vranova nad Dyjí.

Od rána až do teď je krásně teplo a svítí slunce. Stejně, jako včera večer začíná jižně od nás růst temný mrak, nevěstící nic dobrého. Podle všech aplikací na předpověď počasí, co mám v mobilu, má do hodiny začít pršet. Ve Znojmě už slyšíme první hřmění. Jestli nechceme zmoknout, měli bychom rychle vyrazit na severovýchod. Rychlá fotka dalších hodin a už uháníme směrem k Brnu. Po nějakých patnácti kilometrech se zdá, že jsme dešti ujeli. Pokračujeme proto k Pálavě.

Ještě, než jsme dojeli k Novomlýnským nádržím, nacházíme a fotíme další čtvery hodiny. Další směr nám diktují dešťové mraky. Nejdřív jedeme severně, do Slavkova. Po krátké svačinové přestávce měníme směr: přes Chřiby a Uherské Hradiště do Zlína. Zapadlo slunce. V kempu, do kterého jsme měli původně namířeno, nám oznámili že mají úplně plno. Moc se nám sice nechce, ale jedeme dál. Další (v mapě nalezené) hodiny na náměstí ve Vsetíně necháme na zítřek a rovnou míříme do kempu ve vesnici Hovězí. Pan správce, kterému jsem předem volal, už na nás čeká. Stavíme stan, rychlá sprcha a šup do spacáků.

Denní porce kilometrů: 391,1
Počet nalezených hodin: 8

Neděle 28.8.
Přes varování pana správce, že má v noci dorazit déšť, byla uplynulá noc klidná a pohodová. Stan máme sice mokrý, ale jen od rosy. Kolem deváté vyrážíme do Vsetína. Sluneční hodiny na Dolním náměstí jsou ze všech nalezených NEJsofistikovanější. Nejen, že jsou vyrobené z krásné, zelené brazilské žuly, ale kromě času měří i teplotu, vlhkost a tlak vzduchu.

Ještě, než jsme na kraji Valašského Meziříčí stačili posnídat tradiční frgály, našla Kačka na jedné malé chatičce druhé dnešní hodiny. V Hodslavicích mě v mapě zaujala značka větrného mlýna. Přejel jsem ale odbočku, která k němu vede. Musím proto na průzkum pěšky. Kačka hlídá motorku. Nádherně opravený mlýn holandského typu z druhé poloviny devatenáctého století už nemá rotor a slouží jako soukromá obytná budova.

V nedalekém Novém Jičíně jsem chtěl navštívit historické centrum. Kolem celého Masarykova náměstí a v několika přilehlých ulicích jsou domy s podloubím. Změť jednosměrek nám ale plány zhatila. Snad jindy…

Ve městečku Píšť, ležícím kousek od hranice s Polskem, mají na náměstí parkové sluneční hodiny, které v době vzniku (2005) byli NEJvětší svého druhu v Evropě! Jsou opravdu parádní. Na návsi u hodin svačíme a promýšlíme další směr cesty. Stejně jako předešlý den s obavami sledujeme oblohu a meteoradar. Kolem Opavy, která leží před námi se honí husté dešťové mraky. Zprvu se nám daří úspěšně kličkovat, ale nakonec nás to přeci jen dostihlo. Nejdřív si říkáme, že kvůli tak malému, vlahému deštíku přeci nebudeme vyndávat z kufrů nepromoky. Později si vyčítáme, že jsme je neoblékli dřív…

Ve vesnici Radkov nacházíme celkem nové sluneční hodiny. Větší zastávku máme až v Bruntálu. Zrovna, když jsme zapadli do supermarketu, že nakoupíme nějaké jídlo, přišla sice krátká, ale zato dost intenzivní průtrž mračen. To bylo o fous! Alespoň máme čas na rozmyšlení další cesty. Nejbližší hodiny, které jsem našel v mapě, jsou až v Jeseníku. Blíží se ale večer, máme mokrý stan a teď i oblečení. Chtělo by to na noc chatku, abychom vše usušili. Volám proto do kempu Dolina ve Vrbnu pod Pradědem a domlouvám chatku na jednu noc. Jeseník necháme na zítra. Batůžek si cestou do kempu pobrukuje výstižný Mládkův song: „Dojděte si pro holiny, jinak se k nám do Doliny jít prostě nedá, jít prostě nedá. V úterý déšť hustý počal, proměnil kraj v pustý močál, ó, třikrát běda, ó, třikrát běda!“

Večerní horká sprcha a měkká postel po propršeném odpoledni přišla vhod.

Denní porce kilometrů: 237,1
Počet nalezených hodin: 4

Pondělí 29.8.
Jesenické ráno nás přivítalo modrou oblohou. Příjemná změna po včerejším odpoledni. Opět jsem si udělal plán na prvních pár hodin a kilometrů dnešního dne: Lázně Jeseník a první sluneční hodiny, přejezd Červenohorského sedla a druhé hodiny ve Starém Městě. Dále uvidíme.

Jeseníky jsou úchvatné. Ze sedla motorky obzvlášť. Spousta klikatých silniček se slušným asfaltem, vesničky roztažené podél potůčků v údolích, nebo na kopcích uprostřed horských luk.

Zaniklé sluneční hodiny na zdi kongresové budovy u Priessnitzova sanatoria v Jeseníku nesli letopočet 1853. Z těch původních zbyl jen gnómón a obrys. Zbytek odnesl čas. Jak příznačné… Daly by se označit jako: NEJzanedbanější. Zajížďky ale nemusíme litovat. Bez slunečních hodin bychom na tohle úžasné místo jen těžko zavítali.

Červenohorské sedlo přejíždíme potřetí, nebo počtvrté. Široká silnice s novým povrchem a hodně utaženými zatáčkami u nás nemá obdoby. Navíc máme ke krásnému svezení super počasí. O kousek dál nás čeká nižší, ale malebné Přemyslovské sedlo. Děláme tu malou přestávku na vyfocení pár snímků.

Sluneční hodiny ve Starém Městě stojí uprostřed malého parčíku u náměstí. Jsou kovové, přidělané na hrubě opracovaném kameni. Hodně podobné mají v Žamberku. Dokonce ze stejného roku (2018). Ty ale necháme na jindy – my jedeme jiným směrem. Zastavení využívám na plánování další cesty.

V Králíkách jdeme na oběd do restaurace „U lípy“. Sedíme venku na zahrádce, takže vidíme na motorku. Nechceme ji nechávat bez dozoru, když je naložená. Oddělat třeba stan z nosiče je otázkou pár vteřin. Pro jistotu chceme mít o motorce přehled. Po jídle jedeme k dalším třem hodinám. První z nich jsou ve vesnici Řetová. Jsou kovové a stojanové, stejně jako ty druhé v Sudislavi nad Orlicí. Klasické – nástěnné mají na faře v Chocni. Mimo plán nacházíme ještě jedny: na domě pár stovek metrů od fary.

Obracíme se k severu. V Náchodě na Masarykově náměstí stojí kostel svatého Vavřince. Kromě docela neobvyklých dvou věží se šindelovými báněmi má na dvou (!) stěnách sluneční hodiny. Na dohled od kostela objevuje Kačka ještě jedny. Po nezbytném nákupu potravin a večeři na lavičce v parku nás další sluneční hodiny vedou do Rokytníku. Jsou namalované na bílé omítce kaple Nejsvětější Trojice a nesou nápis: „festina lente = spěchej pomalu“.

Zapadlo slunce. Domlouvám nocleh v kempu v Teplicích nad Metují. Těsně před cílem ještě objevujeme jedny hodiny na domě vedle silnice. Na místě už jen vybalujeme věci a po sprše zalézáme do stanu.

Denní porce kilometrů: 293,2
Počet nalezených hodin: 10

Úterý 30.8.
Už hodně let se chystám na návštěvu Kuksu. Kromě bylinné zahrady, muzea a souboru soch od Matyáše Bernarda Brauna jsou v jednom z nejkrásnějších barokních areálů v Čechách také nástěnné sluneční hodiny z konce devatenáctého století. O důvod navíc k návštěvě.

První zastavení máme už po pár kilometrech od Adršpachu: na vyhlídce u Chvaleče. Z nenápadného návrší u silnice je nádherný výhled do krajiny. V Trutnově snídáme a po jídle už pádíme do Kuksu. Přestože je dnes opravdu horko a v moto-oblečení se solidně pečeme, věnujeme prohlídce areálu celou hodinu.

Další směr cesty opět určily sluneční hodiny. Ty další, které jsem našel v mapě, jsou v Hořicích. Tamní zastávku spojujeme s malým občerstvením. Nad mapou přemýšlím, kam dál. Pokud chceme pokračovat v honbě za hodinami a zároveň podél hranic, musíme buď do Rokytnice, nebo do Liberce. O jiných hodinách tím směrem mapa neví. Rozhodl jsem se pro Liberec. Silničky mezi Krkonošemi a Českým rájem nabízí bezpočet krásných výhledů do krajiny. Jedeme zvolna a užíváme si každý kousek cesty. Jedny docela nové hodiny s nápisem „Sine Sole sileo“ (Bez Slunce nepromluvím) objevujeme na domě v Nové vsi nad Popelkou.

Míjíme Kozákov a kolem hřebene Suchých skal sjíždíme k Jizeře. V Malé Skále si dopřáváme zastávku na výtečnou zmrzlinu. Před Rychnovem u Jablonce je dětská farma. Když tudy projíždíme, všimli jsme si pohybu u silnice. V trávě se krčí malý králík, který zjevně utekl z přilehlého výběhu. Po chvíli ale zjišťujeme, že není sám a díry pod plotem podle vyšlapaných pěšinek využívají už delší čas. Majitelé o útěkářích musí vědět a neřeší to. Necháváme tedy králíky svému osudu a jedeme dál.

První liberecké sluneční hodiny svojí konstrukcí připomínají ty z kostela v Náchodě. Jsou totiž na dvou stěnách. Na rozdíl od nich nejsou „jen“ malované, ale jsou poskládané z keramických dlaždic do bytelných rámů. Ke druhým hodinám, o kterých ví mapa se dostáváme velmi složitě, protože leží v rekonstruovaném parku uprostřed sídliště.

Z Liberce míříme dál na západ. Naším dnešním cílem je kemp na břehu Olešského rybníka poblíž Českého Švýcarska, kam přijíždíme až po západu slunce.

Denní porce kilometrů: 251,7
Počet nalezených hodin: 5

Středa 31.8.
Přišel poslední den naší dovolené. Kromě zhlédnutí několika dalších slunečních hodin nás hlavně čekají Krušné hory. To by mi Kačka neodpustila, kdybych je vynechal. Jako obvykle jedeme na snídani do prvního města – Děčína. Cestou si ještě zajíždíme ke kostelu v Jedlci, kde mají repliku původních slunečních hodin z roku 1780.

Po malém bloudění ve městě, zaviněném nepochopením navigace a po snídani, stoupáme od Labe k Děčínskému Sněžníku. Zatažená obloha, vysoká vlhkost vzduchu a studený vítr není zrovna ideální počasí na hory. Nemáme ale na výběr. Cestou k vodní nádrži Fláje objevujeme jedny sluneční hodiny a zajíždíme si k nádraží v Moldavě. V současnosti je sice nepřístupné, ale v době své největší slávy se jednalo o velmi důležitou a frekventovanou pohraniční stanici.

Zajíždíme do Litvínova za dalšími hodinami, načež zase šplháme po klikaté silničce zpátky do hor. Moc pěkný úsek cesty je z Boleboře k přechodu u Hory Svatého Šebestiána. Už ale máme hlad a je nám celkem zima. Zastavujeme tedy na teplý oběd v restauraci ve Výsluní. Při jídle promýšlím kudy pojedeme do Prahy, abychom si ještě užili poslední chvíle na cestě. V duchu uplynulého týdne hledám v mapě další sluneční hodiny. Naším směrem to není žádná sláva. Ty nejbližší (o kterých ví mapa) jsou až ve Skryjích.

Žatecko, které projíždíme po opuštění Krušných hor je proti očekávání celkem příjemná krajina. Obzvlášť silnice kolem Kadaně jsou fajn. Až na kousek karlovarské šestky, po které jedeme sotva deset minut, vybírám tradičně spíš ty menší. Ve Skryjích se nezdržujeme dlouho. Jen rychlá fotka hodin a jedeme dál. Malé sluneční hodiny nacházíme na domě ve Svaté. To už se ale šeří, takže čas z nich nepřečteme. Odtud to máme domů „co by kamenem…“.

Denní porce kilometrů: 354,6
Počet nalezených hodin: 5

Na necelých dvou tisících kilometrů kolem naší zemičky jsme vyfotili 43 slunečních hodin. Je to sice jen malý zlomek, ale cesta to byla zábavná a v jejich dokumentaci budeme i nadále pokračovat.