Velký velikonoční výlet Honda VT 750C Shadow

Vlastník	SlimM
Vloženo	11.4.2016
Aktualizováno	20.7.2020
Zobrazeno	3 347x

912 km

Letošní Velikonoce jsou ve znamení motorky, setkávání s kamarády a příbuznými, a hlavně dlouhé cesty nejen po naší vlasti.

19.4.
198 km
V pátek po poledni usedáme na motorku. Míříme do Jičína, ale ne přímou cestou. Domluvil jsem krátkou zastávku u kamaráda v Zásmukách a návštěvu u staršího bratra v Malešově. Ze Stodůlek tedy jedeme východním směrem, což v našem případě znamená sjezd k Vltavě ve Velké Chuchli a průjezd Břežanským údolím. Kromě tohoto evergreenu jsem si připravil trasu tak, abychom nejeli po stokrát projetých silnicích. Nejedeme proto přes Sázavu, ale od Mnichovic míříme přes Voděradské bučiny do Jevan a dál velmi klikatou trasou po malých silničkách až do Zásmuk.

S kamarádem, který už na nás čekal u auta na náměstí, jedeme na dvanáct kilometrů vzdálený kopec „Vysoká“, na kterém je rozhledna s pěkným výhledem. My jedeme až nahoru na motorce, on s dcerou zdolává posledních šest set metrů na koloběžkách. Rozhledna je sice zamčená, ale k prohlédnutí tu je i zřícenina letohrádku Belveder. Z Vysoké, už sami, pokračujeme do nedalekého Malešova. Po příjemně strávené hodince ale musíme dál. Večer se přiblížil a my máme před sebou ještě pěkný kus cesty.

Zvolil jsem trasu přes Týnec nad Labem a Chlumec nad Cidlinou. Někde u Nového Bydžova zapadlo slunce. Naštěstí je pořád teplo. Začali létat netopýři, vyšel měsíc a nebýt rozsekané silnice plné děr a záplat, celkem bychom si noční jízdu užili. V Jičíně u rodičů už na nás čeká večeře a pro motorku garáž.

20.4.
368 km
V devět vyrážíme s bráchou Bobrem k Berzdorfskému jezeru, což je zatopený bývalý lignitový důl, ležící v Sasku, nedaleko Polských hranic, necelých čtyřicet kilometrů od Liberce. Brácha nás vede po pěkných místních silničkách s novým asfaltem až na lesní křižovatku kousek od Kosti. Děláme malou, neplánovanou odbočku k hradu a po chvíli ještě jednu ke kamarádce do Olešnice. Jen se zdravíme, přejeme pěkné Velikonoce a zase pádíme. Projíždíme Český Dub a v Osečné odbočujeme směrem na Chrastavu. Za Křižanským sedlem na chvíli odbočujeme k Novinskému železničnímu viaduktu. Doteď jsem ho viděl jen na fotkách. Je nádherný!

V Chrastavě doplňujeme palivo, jídlo a pití. Protože tu ale není nikde místo k posezení, putuje nákup do kufrů a jedeme dál do Německa. Místo příhodné pro svačinu jsme našli v městečku Hirschfelde, ležícím ve stínu polské tepelné elektrárny. Dřevěné lavičky na náměstí přímo vybízí k posezení. Kontrast mezi historickými hrázděnými domy na náměstí a kulisou betonových chladících věží připomíná Fortunu a Ocelové město z románu Julese Verna.

K zatopenému lomu, cíli dnešní cesty, přijíždíme asi za půl hodiny. Náš společný kamarád tady s rodinou tráví Velikonoce v obytném autě. Stojí na trávníku hned vedle vody. V létě tu musí být celkem plno. Čistá voda, písečné pláže, cyklostezky, dětská hřiště, stánky s občerstvením… vyžití pro celou rodinu.

Bobr se musí vrátit do Jičína dřív než my. Sedá na motorku a mizí. My ještě chceme zajet dál od hranic, do oblasti jezer a rybníků na severozápad odtud. Loučíme se a pokračujeme. Asi po hodině jízdy se začínáme pomalu stáčet zpět k hranici. Z nížiny stoupáme do hor a u Šluknova vjíždíme do vlasti. Kousek Lužických hor projíždíme po malých silničkách klikatících se mezi lesy a pastvinami. Je nádherné, rozkvetlé, teplé, kochací, jarní odpoledne. Projíždíme Mimoň, u Mnichova Hradiště přejíždíme Jizeru a pak už míříme nejkratší cestou do Jičína.

21.4.
346 km
Jelikož máme na návrat do Prahy celý den, směruji cestu oklikou přes Vysočinu a jižní Čechy. Loučíme se s rodiči a vyrážíme na východ přes Lázně Bělohrad do Hořic. V Železných horách se jdeme podívat na skálu „Dívčí kámen“ u Lichnice. Myslel jsem, že bude hezký výhled na hrad, ale v cestě stojí vzrostlé stromy. Další významný bod dnešní trasy je Humpolec. Mají tu v jednom parku pamětní desku s nápisem: „Svému nejslavnějšímu přistěhovalci Hliníkovi vděční spoluobčané“ a švestku přesazenou z Hujerovy zahrádky. Na místě nás ale čeká nemilé překvapení – park Stromovka prochází rekonstrukcí a je obehnaný plotem. Škoda.
Opouštíme Vysočinu, projíždíme Tábor a začínáme se pomalu stáčet ku Praze. Vltavu přejíždíme v Kamýku nad Vltavou a po jejím levém břehu jedeme až do Prahy.
Zážitky, trasa i počasí na jedničku.

Hodnocení (0x):

Komentáře

elvis78 (133) napsal 30.04.2019 v 15:23

ta Novina se vám povedla hodně dobře a tak celkem jako vždy paráda.
U tý Noviny- já jsem tam taky takhle stál na tý stezce nahoru, ale měl jsem to hodně proti světlu

J.K (35) napsal 29.04.2019 v 18:36

Krásnej výlet Zajímala by mě tato část ... : a dál velmi klikatou trasou po malých silničkách až do Zásmuk když si zvětším mapku tak to nevyluštím V mapách mě to vede pořád na tu dvojku ale to je asi hloupost Nejeli jste jako na tu Sázavu a pak zpět na ty Zásmuky ???