Suzuki GSX-R 1000 (2011)

-macatý superbike ze staré školy se všemi pro a proti

Více fotografii

Výška jezdce: 177 cm

První dojmy - -při dlouhých podzimních večerech strávených u PC se ve mě zrodila myšlenka zkusit po dlouhé době něco jiného než z dílny Yamahy, navíc aby to bylo i více do cestovna. Původně jsem chtěl zabrousit do kategorie rychlovlaků ala ZZR, Hayabusa a spol, ale designem mě uchvátila GSX-R1000 25th anniversary a bylo vymalováno :-)

Motorku bych doporučil pro - -pro fyzicky zdatného vyježděného vyzrálého jedince

Doplňky na motorce - -výfuky Leo Vince, plexi Suzuki racing, karbonový kryt víčka nádrže, nádrže, krovky, karbonové kryty zrcátek, ochranná folie v zadní části, ventilky GSX-R

Recenze

-motorka byla původem nová v ČR, navíc předchozí majitel Martin byl bezva týpek a velmi férový prodávající. Nejeto pouze 10 800km, vše navíc podloženo serviskou a zápisy z STK. Plácli jsme si i bez předchozí projížďky, jelikož vše bylo ve skvělém stavu. Svoje první dojmy budu srovnávat s mými R1 / 2003 , 2005 /, takže se mohou být trochu zkreslené. Je macatá, hodně macatá. Proto na ni i padla volba, jelikož jsem hledal něco na delší štreky a tam je velikost jasným plus. Menší nadšení již vyvolává manipulace na místě. Oproti lehkonohým Yamahám je ta hmota sakra cítit, je to jako by měla o metrák víc. Zpracování je slušné, nikde nic nerezonuje, plasty mezi nádrží a rámem jsou ale v této limitované edici bohužel vybaveny vrstvou krásného, avšak háklivého laku a snadno se škrábou a ošoupou. Zbytek působí přesvědčivě, bílá perleť v kombinaci titanovou barvou rámu vypadá skvěle. Jako jedna z mála má velký úložný prostor pod sedlem. Ovšem pro vyndání baterie se musí shodit i boční plasty pod nádrží, což dělá z rutiny docela zbytečný vopruz. Nevím, kde udělali soudruzi chybu, ale při sklopených zrcátkách s nimi leštíte přední kapotu, což zrovna laku neprospívá. Ale dost kritiky, dnes je konečně první příležitost se svézt. Samotný posed na širokém měkkém sedle je již velmi komfortní, stavitelné stupačky a výše uložená řidítka zvou k delším výletům. Přístrojová deska je krásně tvarovaná, uprostřed umístěné velké otáčkoměry na eRjedničkách jsou sice o něco přehlednější a asi i funkčnější, ale zde působí jak z vyšší společnosti. V zrcátkách něco za sebou vidíte, ale při jízdě v kombinéze s výztuhami ramen musíte občas povystrčit i hlavu. To co dělá motorku motorkou je ale přece motor. A tady teda musím dát velký palec hore. Už na volnoběh zní hrubě, zde navíc podporovaný laděnými koncovkami Leo Vince, Už z nejnižších otáček se dere silně kupředu, navíc je okořeněný skvělou akustikou. Tohle není sametový chod jak od tvůrců Yamahy, tohle je vzteklý vřískot doprovázený nepřeslechnutelným chrochtáním z airboxu, což při každém přidání plynu vykouzlí úsměv na tváři. Zde je dá hovořit o kombinaci síly nízkých a středních otáček skoro jako u R1 2003 a téměř s výbušností R1 2005 těsně před omezovačem. Jede to fakticky moc, nikdy jsem nebyl příznivcem elektronických fičur, ale tady bych tu kontrolu trakce uvítal. Jezdecky na ni i přes letité zkušenosti nejen na silnicích prostě nemám a tak trochu mi uniká význam takhle překoňovaných bajků. Nekupuji si litra přece proto, abych pak jezdil na mód C . Charizma motoru má i svoji stinnou stránku a tou jsou vibrace skrz široké otáčkové spektrum, které jsou cítit v řidítkách. Nevím však, do jaké míry jsou ovlivněny laděnými výfukovými koncovkami, navíc tento jev mohou způsobovat doplňkové závažíčka řidítek. Na skvělý motor navazují dle mého názoru dost slabé brzdy. Brzdové destičky jsou ještě původní, záběr takový rozbřědlý a brzdná síla taktéž docela chabá. Zde byla Yamaha lepší jíž před 6 lety. Uvidíme, zda nepomůže nové sportovnější obložení. Jízdní vlastnosti hodnotit nemůžu, zadek jsem zatím přezul na Diablo Rosso, předek je sjetý, čeká na výměnu, takže se řízení trochu zavírá do zatáčky. Ochrana vůči větru je díky namontovanému racingovému plexi skvělá. Odpružení je sportovně tuhé, pakliže se nejede po betonce tak je komfort ale ucházející. Více napíšu s příchodem jara . Jaro - počasí začíná přát, takže jsem se pustil do věcí, které mi u Suzuki docela vadily. První úpravou byla koupě těžkých originálních závažíček do řidítek. A světe div se, vibrace v řidítkách při jízdě téměř zmizely a již výrazněji neruší / stejný problém jsem kdysi řešil u FZ1 / Lehké vibrace jsou cítit ve stupačkách, zejména v pravé, ale to spíše připisuji laděným výfukům bez homologační tlumivky. Do nějakých 180km/h je to ale v pohodě, takže turistika ok. Dále přišly na řadu brzdy. V MotArtu mi poradili AP Racing, vybral jsem specifikaci SRR a GSX-R konečně brzdí jako normální motorka a přestávám mít před každou šikanou smrt v očích :D. Na silniční využití nyní brzdy plně postačují, na okruh ji brát neplánuji, takže zde další úpravy nejsou na pořadu dne. Přes zimu přibyl karbonový polep víčka a zakončení nádrže. Nakonec jsem osadil airbox filtrem K&N. Nějaké výrazné zlepšení se ale nekoná, jelikož motoru stále stojí v cestě katalyzátor...Asi ho ale brzo pošlu do Bruselu . Standardní nastavení podvozku je pro jízdu na silnicích plně dostačující, oproti R1 je motorka výrazně klidnější na příčných spárách a i na špatné povrchu ji jen tak něco nerozhodí. Živosti R1 ale zdaleka nedosahuje / obě motorky mám obuty na Pirelli Diablo Rosso Corsa /, do utaženějších zatáček se musí trošku tlačit a je třeba více pracovat tělem. Je však neskutečně rychlá a vyrovnaná v rychlých táhlých zatáčkách, beze známky nervozity to děsně řeže i na nekvalitním povrchu. R1 takto vytříbené chování nemá. Velkým plus je i klid při akceleraci, motorka se divoce nevzpíná, tlumič řízení vše v pohodě kontroluje. Docela nebezpečné je zkreslování rychlosti, GXR-Ro ji hrozně maskuje a i ve dvoustovce se tváří jako by jela 130...Motorku jsem poctivě odvezl na pravidelný servis do Suzuki a následovala nezbytná montáž několika drobných doplňků - karbonové kryty zrcátek, folie proti poškrábání na zadek, ventilky GSX-R. Vyměnil jsem i plasty táhnoucí se od přední masky, protože byly lehce podrápané od čištění předchozím majitelem a mě tyhle detaily prostě vadí