Honda VFR 800 (1998)

Všechno začalo tak, že jsem si těsně před padesátkou řekl, že si koupím motorku. Všechno šlo ale rychleji než jsem předpokládal, a tak mi už v září stála v garáži stařičká červená Honda VFR.

Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
Aprilia RST 1000 Futura: důvod neuveden

První dojmy - Pro začátečníka se motorka zdála dost neotesaná - tak, jak jsem si vždycky představoval produkty Ducati (silné brzdy, motor, tvrdý stisk páčky spojky), a to se mi líbilo.

Motorku bych doporučil pro - Pro jezdce, kteří to mají v hlavě srovnané, 109 koní není zrovna málo, i když v dnešní době...

Doplňky na motorce - Tragický čínský kufr Shin Yo
Nosič bočních kufrů

Recenze

Tuhle motorku jsem viděl v motoservisu a bazaru, kam syn (Varadero 125) občas potřeboval zajet pro něco na svůj stroj. Oba synové mi sdělili, že VFRko je skvělá motorka, která by mi mohla vyhovovat, že je sportovně cestovní, tak jsem po nich postupně začal pokukovat. Později jsem si udělal řidičák na neomezenou motorku a v Ostrově u Macochy koupil červenou Hondu VFR z roku 1998. Od začátku jsem si zamiloval tenhle stroj jako celek - skvělý motor, k němu odpovídající brzdy, tuhý podvozek, příjemně předkloněný posez. Myslím si, že lepší motorku pro sebe bych těžko hledal, na VFRku bych jen těžko hledal něco, co mi nevyhovuje. A bez typického hlasitého kvílení rozvodových kol si už jízdu na motorce nedokážu představit. Nejlépe se motorka cítí v otevřených zatáčkách, kde je možné otestovat závodní geny tohohle stroje. Do města je nevhodná, motor se rychle zahřívá a motorka má malý rejd, na což si ale člověk rychle zvykne a do zacpaného města na ní prostě nejezdí. Dálkové cestování jsem zatím nezkoušel, ale sedlo dovolí hodně dlouhé sezení a když si člověk občas oddychne, dalo by se tak jet do nekonečna. Omezením je jen poměrně malý dojezd na nádrž, který se pohybuje okolo 300 kilometrů.