Honda NC 700X (2013)

Nejsem možná úplně typický typ NCčkáře, nejsem úplný začátečník ani nezačínám znova po mnoha letech, NC 700X je u mě logické (nebo nelogické?) pokračování řady po strojích jako ZX 7R, ZX 10, ZZR 1200...

Více fotografii

Motorka koupena od FIRMA:Auto Dukla - Honda Pardubice (Pard

Výška jezdce: 180 cm

Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
Kawasaki ER 6F: Kawa je moje srdeční záležitost, ale...strach z krátkého rozvoru při cestování ve dvou (málo místa), vyšší cena
Honda NC 700S: Design

První dojmy - Vzhledem k tomu, od čeho jsem k NC přecházel, bylo mi, jako kdyby mě vykopali z Olympu dolů mezi smrtelníky. Jenže já jsem smrtelník a donekonečna mi to používání božích hraček procházet nemuselo...

Motorku bych doporučil pro - Pro někoho, kdo platí hypotéku.

Doplňky na motorce - - plně stavitelné kartridže Andreani v předních vidlicích
- zadní tlumič Ohlins S46DR doplněný o hydraulické předpětí pružiny
- výfuk Leo Vince
- radiální brzdová pumpa Magura
- kompletní systém kufrů Givi
- plexi Skidmarx
- zadní blatník Baracuda, malá zástěrka před tlumič
- padáky Rutan
- hlavní stojan
- ukazatel kvaltu Gipro

Recenze

Moje cesta k NC začala na konci roku 2013, kdy jsem si uvědomil, že 1200 najetých kilometrů za rok je dost málo a buď je čas se na to po 30-ti letech vykašlat, nebo to chce nějakou změnu. Ono zalehnout na raketu a letět rychlostí 200+ z místa A do místa B je úžasné, jenže po letech to prostě jednoho nějak může přestat bavit. A když změnu, tak radikální.
NC mě nejvíc oslovilo odvahou jejich tvůrců jít proti zažitým a módním proudům. Myslím si, že dát na trh moderní motorku, která dává z dvouválce 670 ccm necelých padesát koní místo obvyklých 70-ti u konkurence chce velkou odvahu, protože většina lidí se podívá na "papírové" parametry a hned je jim VŠE jasné. Zároveň ale mnoho lidí tuší, že těch úžasných 70 koní v řekněme 8-9000 otáčkách není zadarmo, ale že se musel obětovat výkon dole. A to je celý vtip tohohle motoru, podpořený ještě dlouhozdvihovou konstrukcí a zapalováním po 270-ti stupních. Výsledkem je krásný sytý tah odspodu, kdy se obětoval vršek otáček i s oním výkonem. Jako bonus to přineslo velmi malou spotřebu a životnost celého agregátu- na Netu jsou k vidění už i kousky s 200.000 km.
Ono toho bylo víc, co mě na té motorce zaujalo- při středním obsahu motoru rozměry velké motorky (cestovní ambice), sice vzhled cestovního endura, ale ryze silniční rozměry kol jasně ukazující na zaměření motocyklu (nemám off roadové choutky), k tomu ale nepatrně vyšší zdvihy odpružení, jakoby šité přímo na české silnice, téměř ležatý motor a rám probíhající hned nad motorem, to vše podpořené nízko umístěnou nádrží má za výsledek nízké těžiště s výbornou ovladatelností a velmi návykovou schránkou mezi koleny. Kdo chce, může mít i automatickou převodovku. Ono upřímně řečeno, žádný z těchto konstrukčních prvků není nový, každý už jsme někde viděli. Jenže v Hondě je všechny posbírali, dali na jednu motorku, oblékli tomu líbivý kabátek, což vzhledem k netradiční konstrukci musela být šichta (před designérem verze X smekám) a prodávali za cenu, která tenkrát neměla konkurenci a která mi po dlouhých letech umožnila jít zase do funglovky.
Mám najeto skoro 20.000 km, tak připojím i malé hodnocení jejích vlastností. Nejlíp se asi cítí ve městě a na okreskách, nejmenší nadšení vzbuzuje na dálnici, i když i tu v pohodě zvládne. Doveze do práce, odpoledne na kafe, nebo ve dvou na dovolenou. To ale vlastně píšu to, co tu už bylo napsáno mockrát. Vždycky to je ale, paradoxně k jejím papírovým parametrům, jízda velice zábavná. Když jsem se s ní prvně projel a viděl tu ochotu vrhat se do zatáček, hned mě napadlo, jak by se chovala na okruhu. Letos, vlastně už loni na jaře jsem obul měkčí obutí a byla z toho hned trojitá návštěva Brna a koupě nových sliderů. Na rekord okruhu to sice nebylo, ale obávám se, že se u mě začínají projevovat příznaky závislosti.
Takže kdybych to měl napsat v jedné větě, tak v ničem není nejlepší, ale všechno umí dobře. I když možná v tom městě...

Jelikož se s motorkou občas pouštím i do "větších akcí", vědom si limitů sériového podvozku, pustil jsem se těsně před novou sezónou do "upgradu" pérování a nechal ho vybavit stavitelnými kartridžemi Andreani vpředu a taktéž stavitelným Ohlinsem vzadu. Byl jsem už vyzkusit a je to prostě bomba! Podvozek je tuhý a pevný, přitom z komfortu nic neubylo a průjezd zatáčkou je teď chirurgická záležitost...Náročnějším majitelům NC mohu jen doporučit.




















Takže poslední hrst úprav: k ochraně "žluťoučkého miláška" jsem pořídil zadní blatník od Barracudy plus malou decentní zástěrku.




Dále jsem instaloval nová řidítka, o 5cm širší a hlavně nižší, jsou teď téměř v ose s vidlicí, což je výborné na ovladatelnost a taky mám teď mnohem lepší zpětnou vazbu od předního kola. Přišel jsem sice o kousek pohodlí, ale na motorku nechodím odpočívat, na to mám kanape a v bedně "ordinaci". Nová poloha mi teď umožňuje přistupovat k průjezdu zatáček mnohem aktivněji, o což si nový podvozek prostě říká.
.









Nakonec jsem trochu tvarově upravil plexi od Skidmarxu aby stylově víc pasovalo k novému "sportovnějšímu" looku.





Co mě se týče, sezóna může začít.





Po roce ježdění na novém podvozku připojím pro ty, kteří by o něm uvažovali krátké zhodnocení: je super, jděte do toho! Teď vážně: je boží!! No tak dobře: nějakou dobu mi trvalo (popravdě několik měsíců, jsem asi trochu pomalejší), než jsem našel optimální nastavení, ona i "nová"vidlice se postupně "rozcházela", nicméně teď jsem dosáhl ideálního (nedosažitelného) stavu většiny motorkářů mít doma několik motorek, cestovní pohovku na žehlení zdejších rozbitých silnic i "okruhovku" s pevným a přesným vedením. A ještě několik mezi těmito dvěma "extrémy". Stačí jen otočit čudlíky.
Zatím poslední oblastí, na kterou jsem se zaměřil (zima byla dlouhá), jsou brzdy. Zadní je sice tupá a slabá, ale protože ji používám jen vyjímečně, zaměřil jsem se na přední. Ta má sice jen jeden kotouč a plovoucí dvoupístek, nicméně hlavně asi díky velkému průměru kotouče nebrzdí vůbec špatně, jen se za ni musí vzít větší silou a díky tomu v ní není moc cit. Použil jsem tedy asi nejjednodušší řešení (laboraci s různými destičkami mám za sebou) a nahradil jsem axiální pumpu radiálním typem, který nabízí mnohem lepší páku (myšleno jako fyzikální veličinu), konkrétně 1:7 oproti 1:4. Tomuto suše matematickému poměru nyní zhruba odpovídá i pocit z brždění, brzdím teď mnohem menší silou (dva prsty stačí i na krizovky) a s větším citem. Aby tato úprava měla takový efekt, musí být dodrženo základní pravidlo- nová pumpa nesmí mít větší průměr pístku než originál, jinak zisk na páce zmizí v džungli zákonů hydrauliky a nová páka by mohla brzdit i hůř než původní. Protože u NC jde o 11 mm, došel jsem k firmě Magura, která tento průměr snad jako jediná vyrábí (model 195). A aby byl efekt maximální, podpořil jsem to celé novou pancéřovou hadicí od Hel.
S novým systémem mám najeto asi 2000 km a zatím se vše jeví OK, takže možná další typ pro "ladiče"