Jawa 350/354 Kývačka (1962)

Tak jsem se rozhodl přidat něco o našich aktivitách v uplynulém roce.
Více se začalo jezdit až koncem března. Sajda dostala nového řidiče. Maminka jezdí jako drak.


Koncem dubna jsme vyrazili na Jízdu zručnosti do Přerova. Tady jsem řídil já, protože maminka měla dojem, že by mohla udělat ostudu.


Sám jsem byl překvapen, že se sajdou držíme krok se sólo motorkami. Navíc se nám podařilo urvat 3. místo. "To tu ještě nebylo", hlásil předseda klubu pan Zemánek. Holky chtěly na bednu a tak jsem je poslal. To bylo divení od diváků. "A která řídila?" "Asi ta větší!"


Trénovali jsme na Otevírání šoupátek v Habrovanech a klekla nám Speciálka, naštěstí jsme dojeli ke kámošovi, kde jsme to opravili. Sajda jela bez chybičky.



V květnu v Habrovanech jsme si to užili všichni.

Ve Vyškově na letišti jsme se zastavili za kamarády od Míru Lisého. Bezpečně na motorce. Jezdili jsme tam s mojí na školu ještě když tam byl Míra Lisý a měli jsme Hondy.

V květnu nemůžeme vynechat sraz v Prostějově na náměstí. Po technických potížích s předválkou jsme vyrazili na sajdách.


V červnu ženil Čáryfuk (pořadatel Pérák srazu) syna a chtěl mít do veteránské kolony nějakou sajdu, tak nás pozval. Dlouhou trasu jsme přerušili jako obvykle v naší oblíbené cukrárně v Lipníku.

Červen má pravidelně i sraz v Němčicích. Tady jsme se sešli celá rodinka.



Kamarádi ze Suchdolu nás pozvali na Den s Besipem. Prima zábava. Vyzkoušeli jsme si všechno a nakonec jsem vozil děti do kolečka na sajdě. Myslím, že všichni spokojeni.


Švagr nevěděl jak na tom můžeme pořád jezdit a chtěl si sajdu vyzkoušet. Po testovací jízdě říkal mamince, že nechápe jak můžu ženu na tom nutit jezdit. Sranda je, že já ji na tom nenutím, ona sama chce sajdu.


Zajeli jsme se mrknout i do Holešova. Nevím jestli tam ještě pojedeme.


Sraz péráků a příbuzných, ale určitě nevynecháme ani letos. Maminka dostala cenu. ženská na sajdě to není moc běžné.


Týden po pérácích v Hovězím jsme jeli do Břestu. Rádi. Obhajovali jsme dvě první místa. Obhájili jsme jedno vítězství. I tak jsme odjížděli nadšeni a spokojeni. Já teda určitě. Holky vyzkoušeli všechny soutěže. Mě se povedlo obhájit prvenství ve výměně svíček na čas.

V dalším týdnu jsme vyrazili na dálkovou na Konopiště. Zámek paráda a nevynechali jsme ani muzeum motocyklů. Fotka s idolem, alespoň namalovaným (mám i fotku s originálem ) Květoslavem Mašitou. Zájem o sajdy samozřejmě nemohl chybět. Nemohl jsem odolat a zastavil jsem se za svým výhradním dodavatelem motorů, výborným motorářem a zároveň závodníkem panem Jiřím Somerem. Rok narození 1939 a stále čiperný a aktivní.Ať mu to dlouho vydrží. Pak jsem holky zatáhl podívat se na fabriku do Týnce.

Závěr patřil Milovicím. Technika nás baví, navíc jsme partioti a tak hrrr na zbraně. "Přes nás neprojdou!"

Holkám se výlety líbily, navíc jsou prázdniny a tak hurá další víkend na jih. Motomuzeum Lesná u Znojma. Jako soutěžák teoretik jsem měl ve výberu favorita jasno.

V srpnu je naše nejoblíbenější akce: Z lázní do lázní. Letos opět v plné sestavě. Celá rodina. Navíc synovec a neteř. Díky pochopení Hanáckému auto-moto veteránskému klubu se nám povedlo zorganizovat vyhlášení a ocenění rodičů. 50. let společné jízdy. Zlatá svatba. Pamětní listy, ručně malované portréty podle fotky. Prostě super. Mooooc děkujeme všem a především Martinu Klosovi.


Začátkem září jsme se ukázali na srazu vozidel RVHP v Plumlově. Moc prima.

Povedlo se mi na nějaké akci potkat Ivana Křemečka, karikaturistu, který maluje pro Trnky-brnky. A co jsem si nechal namalovat? To co mě baví!

V září se uskutečnil sraz motocyklů JAWA po 70 letech v Luhačovicích. Super akce. Na předválku trošku daleko, tak jsem to dal na vozík. Byl to prima sraz, škoda, že nakonec pršelo.


Závěr sezóny v Lipníku jsme bohužel nemohli jet, protože jsem měl antibiotika.
Svatováclavskou vyjížďku na kterou jsme se taky těšili jsme navštívili bez motorek, protože jsem byl ještě nemocný.


Na víc jsem si už nevzpomněl. Ale myslím, že i tak to byl rok bohatý na akce. Snad takový bude i ten další.