(Ne)úspěšný výlet Na ČZ po CZ ČZ 175/477

Vlastník	Radek2107
Vloženo	3.8.2015
Aktualizováno	15.8.2022
Zobrazeno	1 592x

Výlet nemusí být dlouhý, aby z něj měl člověk intensivní zážitky. Zrovna tento slogan by se hodil na další společný vícedenní výlet našeho motogangu.

Naposledy jsme jeli na motodovolenou v roce 2017 do Srbska, roky 2018 a 2019 vyšly v tomto ohledu naprázdno. Ani tento rok se situace nejevila lépe. Nakonec jsme se dohodli, že obrazíme ČR na strojích ČZ. Peripetie při skládání mé motorky je dobře popsaná v mých předešlých záznamech v deníku. Číza tedy nebyla ozkoušená, chyby se budou řešit za pochodu.

Původní plán byl na 5 až 6 dnů, vlivem okolností byl stažen na 3 a trasa ořezána na polovinu. Vytyčil jsem několik cílů a bodů, které jsme chtěli navštívit, přičemž ten hlavní cíl nemohl být jiný než li Strakonice.

Tak, a teď na začátek. My=já, brácha Čenda a kamarád Jirka. Výjezd z Luštěnic. Jeli jsme pokud možno mimo hlavní silnice. Bezno, Bělá a ...první závada. Za lágrem v Jezové mi úplně skapala elektrika. Můj tip-pojistka-byl správný. Škoda, že jsem neměl náhradní. Motospojka Jirka se vydal zpět do Bělé a přivezl sadu náhradních. Jeli jsme dál, až do Novin pod Ralskem, kde je zajímavý úkaz-průrva Ploučnice ve skále. Pěkné, idylku poněkud rušil pohled na kempující rozvětvenou cikánskou rodinu přímo vedle průrvy. Dalším bodem byla Bobří soutěska s vodopády u Verneřic. Trochu jsme se prošli z parkoviště, protáhli si nohy a došlapali stezkou k vodopádu. Stálo to za to. Dojeli jsme do Ústí nad Labem a nechali se vyvézt lanovkou z OC Forum na Větruši. Výhled na industriální Ústí byl zajímavý i z místa bývalého popraviště, kteří vtipálci na informační tabuli popsali jako multifunkční, neboť tam nejen věšeli, ale i stínali, čtvrtili a upalovali.
Prodrali jsme se ústeckou čtvrtí Předlice a modlili se, aby se nám tam neporouchaly motorky, protože bychom už odtamtud kompletní neodešli. Chabařovice-Dubí-Hrob: tam jsme se u cedule s názvem města museli vyfotit. Pokračovali jsme do Oseka a pak už dlouhatánský výjezd nahoru, který jsme jeli stylem 1-2-1-2-1-2...cyklisté, které jsme míjeli, nás museli nenávidět. Nakonec se nám podařilo vyhrabat až na vodní nádrž Fláje. Nádhera, jen nás zneklidňovala temná mračna, která se k nám kvapem blížila. Radar srážek nás také nepotěšil. Rozhodli jsme se dešti ujet, nicméně se nezadařilo. Chytil nás šplíchanec s příměsí krupek. To nás nerozhodilo, navlhlí jsme jeli dál. Večer se nezadržitelně blížil a bylo třeba najít místo pro přespání. Původní plán nocovat v přírodě vzal za své, když jsme stáli na pumpě v Hoře Sv. Kateřiny, teplota klesla na 12st. a hrozily další přeháňky. Jako náhodou stál asi 100 m od benzinky pension. Jirka tam zavolal a-hurááá-měli volno, 490 korun na osobu i se snídaní. Nebylo co řešit. Stihli jsme večeři, v hospůdce seděli kromě nás jen Němci, na hraniční můstek to bylo pouhých 20 metrů.

Vyspaní, najedení a v dobré náladě jsme druhý den vyjeli vstříc novým zážitkům. Chtěli jsme dojet až do Strakonic. Podél hranice jsme dojeli až na Klínovec, moje motorku to stálo hodně sil, zdálo se mi, že hůře táhne a něco zvoní v motoru. Nahoře jsme natrefili na trojici Jawistů, pokecali s nimi, rozhodl jsem se jehlu dát o jeden zářez dolů. Jaké však bylo překvapení, když jsem při opětovném skládání zjistil, že chybí vodící kolíček na šoupátko. Podařilo se nám pomocí nože a kleští nabouchat nové a jelo se dál. Motor ale neměl zdravý zvuk, ani tah. Stále kolem hranice, přes Přebuz jsme se spouštěli dolů do Sokolova. Přímo při průjezdu Sokolovem se z válce najednou ozývat tak brutální pazvuk, až jsem se lekl. Zmizel a 4 km za Sokolovem se ozval znovu a už neodezněl. Bylo třeba sundat hlavu a podívat se pravdě do očí. Do balíku s nářadím jsem vzal malou ráčnu a gola ořechy, od 7 až do 17, no samozřejmě kromě 13, kterou jsme potřebovali. Jirka jako motospojka se tedy rozjel do Sokolova a oříšek přivezl. Sundání hlavy a válce odpověděl na otázku CO to ve válci tak mlátilo. Ano, byl to pístní kroužek, na pístu zůstala půlka a ta druhá byla částečně nabouchaná v pístu a většinově zřejmě vyhozená ve výfuku. Válec nebyl vůbec poškozený. Ale co dělat? Odtah daleko...nakonec padlo rozhodnutí dojet na dva kroužky. Přišlo i na redukci trasy, stáčíme řídítka rovnou k domovu, do Strakonic dojedeme někdy jindy.

A zrovna všude kolem kopce. Motorka chytá jen na roztlačení, ale jede. Bečov nd Teplou, Toužim, Žlutice, Chýše, Jesenice, Rakovník. Krásné silnice i přírody, radost nám ubírá jen zmenšený výkon mé motorky. Je podvečer, stojíme před Novým Strašecím a je nám jasné, že to domů za světla nedotáhneme. No co už, využijeme tedy plachtu, spacáky a karimatky, které táhneme s sebou. Kousíček před Novým Strašecím nacházíme bezva plácek v lese. Začíná pršet, roztahujeme urychleně plachtu a stavíme přístřeší. Něco pojíme, dáme si hlt něčeho ostřejšího, a za tlukotu kapek do plachty usínáme.

Ráno bylo krásné, nechtělo se nám ani vylézt ze spacáků. Skromně jsme posnídali, sbalili vše včetně odpadu (nejsme prasata, abychom po sobě nechávali bordel) a jeli dále. Smečno, Slaný, Kralupy nad Vltavou, Obříství a poslední zastávku u pomníku v Sudově Hlavně. Tam se Jirka oddělil a my s Čendou zvládáme poslední kilometry do garáže. Uf, dojeli jsme.

Na dva pístní kroužky jsem ujel 230 km. Nebýt této závady, užili bychom si to asi více, ale i tak bylo fajn. Zbývá motorku dát do pořádku a zase někam vyrazit, třebas do Strakonic!