Dva dny na Slovensku Suzuki SV 650

Vlastník	TomekOva
Vloženo	24.7.2015
Aktualizováno	8.4.2024
Zobrazeno	1 991x

Už minulý rok jsem plánoval jednodenní vyjížďku na Oravu, zvláště pak jsem chtěl vidět Oravskou lesní železnici, Oravskou přehradu a taky si užít jízdu přes Kysuce, zpáteční cestu jsem plánoval přes Polsko a polské Beskydy. Protože jsme měli celozávodní odstávku, já jsem žádnou konkrétní dovolenou v plánu neměl a předpověď na následující dny byla přívětivá, rozhodl jsem se tu myšlenku realizovat.

Od původního plánu jsem ale trochu uhnul, protože proč jet jen na jeden den? Popravdě jsem s motorkou nikde dál než 150 km od baráku nevyjel a bral jsem to i jako takový test toho co zvládnu já a co mašina při delších cestách, abych trochu věděl do čeho jdu, když se rozhodnu jet třeba do Alp, Itálie nebo Slovinska Týden zpátky jsem nahodil širší a méně zahnutá řídítka a musím říct, že ovladatelnost je daleko lepší, i během jízdy mám pocit že to "mám více v rukou". Den předem jsem si vytipoval kemp u Brezna a v den odjezdu ráno jsem si koupil malý jednoduchý stan, sbalil si jen opravdu to nejnutnější a vyrazil.

Z Ostravy jsem vyrazil po dálnici směr Frýdek-Místek, pak dál na Frýdlant, Ostravici a přes Klokočov na Čadcu. Z Čadce jsem pak pokračoval na Oravskou Lesnou a má první zastávka byla u nejzápadnější části Oravské lesné železnice - stanice Kubátkovia, která se v poslední době nepoužívá, přes tu všechnu trávu by si jí člověk ani nevšiml. Pokračoval jsem do Oravské Lesné a odbočil z hlavní silnice k návštěvě obnovené části této železnice do stanice Tanečník; celá železnice se začíná obnovovat právě od Oravské strany. U stanice se také nachází velmi pěkná restaurace.

Od Oravské železnice jsem se přesunul na Oravskou přehradu, kde jsem se na chvíli protáhl a jel dál na Tvrdošín a Liptovský Mikuláš po úpatí Západních Tater. Právě v tom horském úseku jsou naprosto luxusní zatáčky s celkem ucházejícím povrchem a nádhernými výhledy. Z Liptovského Mikuláše jsem pokračoval po hlavní cestě na Poprad a za Liptovským Hrádkem odbočil na Čertovicu. Na té cestě přes sedlo Nízkých Tater je také poměrně dost pěkných zatáček s dobrým povrchem. Na Čertovici chvíli pauza a pak dál na Brezno. Kemp jsem vybral Sedliacky Dvôr, který patří rodině z Holandska, v podstatě si ho udělali na zahradě před domem. Mají tam solidní zázemí, docela dost volného místa a kdo nemá stan, může přespat v pokojích, které taky pronajímají. Na večer jsem se ještě trochu projel po okolí a jel nakoupit nějáké zásoby a benzin do Brezna.

Ráno jsem pobalil stan a spacák, spořádal snídani a přemýšlel kam dál. Zvolil jsem cestu kolem Muránské planiny přes Tisovec, na Červenou Skalu, Telgárt, Stratenou a dát si na chvíli pauzu u Domašínské Maše. Horehroní je fakt nádherné Zpátky jsem jel zase na Brezno, ale tentokrát přimo. Ještě jsem chtěl navštívit Čiernohronskou úzkorozchodnou železnici v Čiernem Balogu. Zrovna u cesty jsem chytil projíždějící vláček. Z Balogu mě GPSka vyslala na Hronec po cestě podél této železničky v údolí Čierneho Hronu. Jenže není cesta jako cesta. Hluboké díry, uprostřed byly chvílemi zbytky asfaltu, kraje cesty byly propadlé chvílemi i víc jak o 30 čísel a v protisměru jsem potkal pár týpků na endurech Nicméně jak jsem si trochu stoupnul na stupačkách, bylo to v pohodě a SVčko to taky přežilo.

Z Hronce jsem nabral směr Bánská Bystrica, v Nemeckej jsem si dal v motorestu oběd a z Bánskéj Bystrice jel po úpatí Velké Fatry přes Harmanec (opět super zatáčky) na Martin, Žilinu, Čadcu a Ostravu.

Celkem tedy asi 720 km za dva dny, průměrná spotřeba byla tak 3,8 l/100 km a to jsem ji v těch serpentinách moc nešetřil. Poznatek pro příští cesty -> udělat něco s tím sedlem