Suzuki DL 1000 V-Strom (2007)

Na podzim 2018 jsem chtěl ještě vyrazit na poslední trip do Bosny. Než se to podařilo nějak dát dohromady,tak už byla zima a všechno plánování bylo tak nějak v háji. Myšlenky na Bosnu jsem se ale nezbavil a úporně to plánoval na jaro 2019. Měli jsme jet tři,ale nakonec jsme jeli jen dva. Já a Standa z České Třebové na KTM 1090. Měl jet ještě Pepa z Kyjova,ale ten popletl termíny a nakonec nemohl jet. Se Standou jsme si tak nějak kápli do noty a vyrazili a spolu. Nemůžu mluvit za něj,ale já jsem si nestěžoval. Vydržel v sedle celý den,bez nějakýho naříkání.
Úkol zněl jasně...(NE zadržet muže s koženou brašnou ) ale navštívit hřbitov Srebrenické genocidy jugoslávské války v roce 1995. No a taky se projet.
Vyrážíme ve čtvrtek 18.4.2019 v 8 hod ráno z Brna. Chudák Standa musí vyrazit v 6hod z České Třebové. Mají tam lehce pod nulou Ale jak jsem psal...Standa není žádný stěžovatel...
První noc máme přes Booking v Novem Sadu v Srbsku,v hotelu Fontana,který už znám z minulého roku. Do Bratislavy jedem po dálnici a přes Maďary mimo dálnice do Srbska. Asi 10km za CZ/SK hranicí je zácpa na dálnici. Dobrých 15-18km zácpy celé dálnice,vinou zkurvené politiky slovenských zákonodárců,kteří zakázali předjíždění náklaďáků na Slovensku. Takže stojí i osobáky. My se proplétáme mezi auty a nabíráme zpoždění. Ale valíme dopředu a za chvíli se prokličkujem do čela a míříme do Maďarska.V Maďarsku jsme chytli asi tři podobné zácpy před exponovanými místy jako jsou semafory,křižovatky a kruháče. Vše prokličkováno,až na jeden incident,kdy stála kolona kamionů přes nějaké město. Pomalu se suneme podél řady popojíždějících aut a blížíme se k přechodu pro chodce. Jako by mě něco říkalo POZOR na ten přechod (možná zkušenosti po nacouraných kilometrech Evropou). Jedu skoro krokem a dívám se před kamion,jestli tam nemá někdo nakročeno,abych stihl zastavit. Bohužel shodou blbých okolností tam jede paní na kole,s malým dítětem v sedačce. Takž je rychlejší než chodec. Standa co jel za mnou říkal,že má reakce byla bleskurychlá. Brzda a úhybný manévr. Nic z toho si nepamatuji. Lekl jsem se a jediné co si pamatuji,tak že to byla paní na kole s dítětem a že jsme o sebe neškrtli,protože já jsem kousek uhnul a ona to stihla dobrzdit. Nestačil jsem se jí ani omluvit. Srdce v krku...zrychlený dech a nechci domýšlet co by se mohlo stát. V Novem Sadu se ubytujeme,dáme si štopečku na spálení červa a jdeme na večeři. Plejskavica,ze které by se najedli tak tři lidi a 4 piva vykonali své a začínají mě "padat dekle".

Zítra pokračujeme směr Potočari a netušíme,že nám soudruh TomTom připraví
první"adventure zkratku". Byla by to ještě větší zkratka,kdyby nás nějaký místní chlapík neodradil od odbočky u jeho baráku a lámanou němčinou nás poslal po asfaltu. Rozbitém jak sviňa,ale asfaltu. Poslechneme a přijíždíme do nějakého městečka a napojujeme se na hlavní tah. Krááááásné zatáčky a soudruh TomTom,nás po chvíli opět žene na polňačku. Neposloucháme a jedeme se do nejbližšího městečka (asi 10km) poradit k pumpě s papírovou mapou a místním pamětníkem. Mapa i děda nás posílá na Krupanj a od tama do Potočari. Dobrá rada. Pěkné svezení přes hory. Pěkný asfalt i zatáčky.
Máme to kousek do Potočari a jedeme přes nějaké dědiny. Vždy na konci dědiny jsou políčka,potok a kousek lesa. A na tom místě mezi políčkem,lesem a potokem je tu více,tu méně,pomníků a křížů. Nechci ani domýšlet co se tady muselo dít v tom 95' roce. Nedokážu se ovládnout a brečím do helmy když si představím jak sem dovedli lidi z vesnice a tady je popravili odporným způsobem. Jak bylo jejich rodinám,když je tam našli a museli pochovat. Brečím i teď,když to píšu...
Přijíždíme do Potočari ke hřbitovu a mají tady nějakou modlitbu. Cítím se trochu divně,když sem jedem na výlet a oni se tady modlí za své blízké.

Je to strašný,jaká hrůza se stala kousek od nás v moderní historii...A my se jezdili do Jugoslávie koupat,jako by se nic nedělo. A za kopcem se odehrávala lidská neštěstí. Dodnes jsem nepochopil smysl Jugoslávské války.
Pokračujeme do Srebrenice a bezstarostně odbočujeme aniž bychom opět tušili,že soudruh TomTom nám přichystal druhou "adventure vložku". Na kopec nás táhne úzkou klikatou cestou,kde není vidět do zatáček a kousek za vrcholem začíná dolů šotolinová poľnačka. Druhá adventure zkratka nám zabere asi hodinu a půl i s pauzami na focení.

V Miliči mají vystavené stroje,které dobývají nějaký nerost a kdy blahé paměti město vzkvétalo.

Z Milíče vede pěkná cesta se zatáčkama a pěkným asfaltem. Svezeníčko jedna báseň. Tankujeme a vedle je Motel Jagodič. Standa chce zůstat tady spát a posílá mě,jako jazykově vybaveného zeptat se kolik to bude stát a jestli je volno. Majitel byl za pípou a hned nás ochotně ubytuje za 20,-€ na osobu i se snídaní. Ubytujeme se,ale moc dobrý dojem to na mě nedělá. Taková balkánská trojka kategorie,takže u nás asi čtverka. Na pokoji zima jak psinci,neodtíká odpad,všude bordel a teplá voda teče jen žlutá. Při čištění zubů se mě navaluje a musím to odbýt rychle,aby ze mě nevypochodovala skvělá večeře,která byla opět asi určena pro více jak 2 lidi.
Dobrou třetinu necháváme,protože už nemůžeme. Za mísu grilovaného masa,talíř salátu,pečiva,hranolek,kafe,5piv a 3 skleničky vína platíme i se spropitným 20,-€. Spím v teplákách a dvou trikách a stejně se budím zimou
Takže to byl v kostce pátek.
Ale je tady krásně...
V sobotu ráno vyrážíme z "ledového motelu" směr Dubrovnik a do Mostaru. Jedeme po krásných silnicích s krásnými zatáčkami. No řekněte sami...kde jedete 120km/hod 18 sekund v náklonu 45°?? Připadá vám to málo? Tak počítejte vteřiny-
1..2..3..4..5..6..7..8..9..10..11..12..13..14..15..16..17..18..
Tak to byla levé a teď zase pravá a zase to stejné!! Mám nastříkano v trenýrkách blahem. Kam se hrabe Rakouskou. Škoda že je Bosna tak daleko. Krásné silnice,krásné zatáčky,milí lidé,minimální provoz a za slušné peníze. A to se vyplatí,jak by řekl Přemek Podlaha

Na Bosensko/Chorvatských hranicích nám dávají pocítit důležitosti EU a Chorvati se chovají jak kokoti. Ach jo...ani jsem nic jiného nečekal. Hledám techničák od motorky,který po mě za celý Balkán nechtěli a ten chorvatský šulin musí zdržovat zrovna teď,když jsem předjeli asi 100m frontu a nepotřebuji,aby na mě ti lidi byli nasraní. Nesnáším to chorvatský povýšený chování a proto sem nejezdím a nejezdím sem ani na dovolenou. Kvůli Standovi dělám ústupek ale kdyby bylo na mě,tak jsem Dubrovnik vynechal. Bohužel...ale je tady krásně

Pryč...pryč...pryč...tady z toho blbákova!!! Přijíždíme do Mostaru. Jdem si prohlédnout ten most,který je turistickou atrakcí a potom že pojedem na hotel,který jsem zamluvili den předem opět přes Booking. Na konci dubna jsem nečekal,že tam bude tolik turistů. Hlava na hlavě. Pár povinných fotek a šup na hotel. Kdo ví co nás zase čeká za 25,-€?!?

Hotel nás mile překvapil. Pěkné,čisté,voňavé pokoje a hlavně je tam teplo v koupelně,kde teče čistá voda a WC při spláchnutí neprotíká na podlahu

Nedělní trasa Mostar-Jajce-Ptuj nás vedla z Mostaru opět překrásnýma silnicema. Cesta horama,krásnýma zatáčkama kazil akorát dojem,že nějakému bosenskému inženýrovi tekla asi nafta a cestička z nafty byla asi 60km. Takže všechny zatáčky se museli jet jinou stopu,než kde byla nafta,protože jsem nějak netoužil se někde vyválet v zatáčce a děsit ty milé lidi,kteří tam žijí,nebo by jeli okolo
Soudruh TomTom nás žene na třetí "adventure zkratku" Po odbočení z hlavní silnice jedem ještě po asfaltu,který se horší a horší,až přijedem na polňačku a pokračujeme v off cestě. Je rozbitá a zanechá to následky v podobě upadenýho držáku deflektoru plexi. Než si toho všimnu,tak mě ten lom držáku stihne poškrábat plexi. Zastavujeme a dávám se do opravování. No trochu silné slovo Elektrikářská zdrhovačka, "zázračná" stříbrná páska a trochu improvizace uprostřed ničeho,udělá z mého Stroma opravdový expediční bajk a díky té improvizaci vypadám i já jako ostřílený cestovatel. I přes rozladěnost nad poškozeným držákem v duchu spřádám příběh,kterým to poškození vysvětlím kamarádům u piva v hospodě a začínám se uščuřovat nad myšlenkou jak nás honili Jugoslávští partyzáni a vlastně ten držák neupadl díky špatné cestě,ale byl ustřelen samopalem vzor 58 a střepina z dělostřelecké granátu,který po nás vypálili mě lízla tak tak okolo helmy. Uf...ještě teď slyším jak letěla kolem mě.
To by šlo jako historka k pivu. Ale nevím jestli mě to sežerou. Když tak tu střepinu zmírním a řeknu,že po nás vystřelili z vrtulníku z palubního kulometu. To zní věrohodněji
Nakonec teda dojíždíme na Bosensko/Chorvatskou hranici Hrvatska Kostajnica a odtud už to bude jen horší a horší. Namlsaní zatáčkami,horami a prázdnými silnicemi,nám už moc nevoní jen sem tam nějaká zatáčka a sem tam něco pěkného a i když za Zagrebem je ještě pár zatáčkovitých úseků,už to je prostě jen slabý odvar toho,co v Bosně.

Navigace nás nahnala na dálnici,která není ppod. placená a je na ní přechod Chorvatsko/Slovinsko. Asi kilometrová,tříproudová fronta na hranice je plná Rakušáků a Němců. Proplítáme se mezi auty. Někteří nám nadávají,někteří se snaží autem neudělat místo. Chovají se jako fašounský,povýšenecký hovada.
Dojel jsem až k budce. Nechávám motorku vpravo,abych se nemusel tlačit do řady čekajících aut s nasranými lidmi.Slízám a jdu k okýnku s pasem. Slovinský policajt mě začal prcat,že musím být u okýnka a že jsem všechny předjel a že je tady jedna řada a já dělám druhou. Nejraději bych mu řekl že je čurák a chová se stejně,ale nestojím o problém,tak hraju dobromyslného kašpara,který krčí rameny a omlouvá se za neznalost místním poměrů. Hňupe...kontrola pasu zabrala 7 vteřin a příval tvých kydů 20 vteřin. Pak mě propustí. Přemýšlím nad nekonečnou zbytečností takových kontrol. Už vidím nějakého teroristu,nebo slavného bankovního lupiče,popř. věhlasného nájemného zabijáka jak stojí řadu na odbavení mezi německými a rakouskými rodinami a nemůže se dočkat,až ho soudruh policajt zkontroluje. Oni nevidí tu zbytečnost,takovýho vopruzování lidí?!?
!! Vítejte v EU !!
Přijíždíme do Ptuje a hledáme hotel. Našli jsme,ale je zavřeno. Sakra,vždyť mě odepsali na rezervaci,že OK a počítají s naším příjezdem mezi 19-20hod. Zvoním na kecafon vedle dveří a dlouho se nic neděje,zkouším znovu a u toho přemýšlím,kde budeme spát. Je velikonoční neděle a všude je mrtvo a když ne mrtvo,tak aspoň zavřeno.Když už to chceme vzdát,tak se v kecafonu ozve vochrápaný hlas,že jako kdo že ruší?!? Sděluji svou "perfektní angličtinou" že tady máme zamluvené pokoje přes Booking a ani nečekám,že to nějak klapne. Kupodivu mě rozuměl,řekl,že máme chvíli počkat a za chvíli nám přišel otevřít pomuchlaný mladík. Ten musel být včera na sračku,když ještě v 19:15 vypadá jako by skončil před chvílí nějakou pařbu. Restaurace zavřena. Ptám se na nějakou konkurenci. Prej neví. Ptám se do kolika jsou otevřený termálky v Ptuji. Prej neví. Chvíli se tak zapřemýšlí a čekal jsem,že se mě zeptá: V Ptuji jsou termálky?!?
Místo toho se mě ptá,jestli by nám nestačil jeden pokoj?! Jak se řekne v angličtině chrápu jak dobytek?? Říkám Nou, I'm strašně chrápu a aby to opravdu pochopil,tak zachrápu v rozsahu asi 140 decibelů. Na ten vypitý mozek,to asi zapůsobilo,jako když vám někdo elektrickým mixerem projede uchem do hlavy a zapne na pětku No a už má v ruce i druhý klíč Jsou Velikonoce. Všechno zavřeno.Dokonce i některé benzínové pumpy. Ve městě najdem pumpu,natankujem,koupíme piva a ptáme na hospodu. Neví. Nakonec jsme něco našli asi v 19:45,kde nám prodali 2 nealko piva a jeden salát. Uctivě nám vysvětli,že jsou svátky a mají otevřeno jen do 20hod. Takže nás zachránil McDonald,který měl ten den nadprůměrné příjmy.

Velikonoční pondělí. Zdlábnem snídani a letíme domů. Všechno pěkné jednou končí.Cca v 15hod jsem doma. Tisíc zážitků,krásných 5 dní v sedle pana Stroma.
Bože ta Bosna je tak krásná a ty silnice stvořil nějaký návrhář,který byl motorkář a nebo aspoň tomu rozuměl a chtěl,aby si to lidi,co jezdí na motorkách,pěkně užili.
Asi to vypadá,že na příští rok znovu naplánuji Bosnu. Využiju zase nějaký prodloužený víkend,nadstavím to nějakým tím dnem dovolené a už stačí jen naplánovat kudy kam