Suzuki DL 1000 V-Strom (2007)

Tak konečně po asi 2 letech plánování cesty do Peenemünde na prohlídku ponorky a námořního muzea se zadařilo a díky Cyrilovi a Metodovi,nebo respektive díky těmto dvoum svátečním dnům které navazovali na víkend jsem vyrazil na dlouho plánovanou cest. Přidal se Mira z Tišnova,který jel na Yamaze FJR 1300.
První den máme sraz v 7:30 v Tišnově u pumpy. Po příjezdu zjišťuji,že jsem doma zapomněl itinerář. Nadával jsem si do starých kokotů s hovnem,místo mozku. Díky novodobé technice mě to synek oblejsknul a poslal jako MMSku. Takže první problém vyřešen a jedem. Máme před sebou 700km. Ubytování máme zamluveno za Berlínem v pensionu Bacchus.
Po všech objížďkách konečně dorazíme. Pension pěkný,čistý s bohatou snídaní a za rozumných 38,-€/os/noc.
Ráno se vydáváme směr Rostock s tím,že to tam vezmem po dálnici abychom ušetřili čas. Na druhé křižovatce louskáme německý nápis pod nápisem Umleitung. Domnívám se,že je tam napsáno,že to není pro nákladní auta. Mávám na Miru a odbočuji. Po pár metrech mrknu do zrcátka a Mira se válí i s FJR uprostřed křižovatky. Zastavilo se mě srdce leknutím. Otáčím a jdu mu pomoct s mašinou. Naštěstí jen špatně došlápnul a lehl na bok. Okolo jedoucí Němci čumí a už si představuji,jak ve své horlivosti a příslovečné německé "pintlich" povaze volají všechny složky záchranného systému. Postavit FJR,obhlídnout škody a rychle odjet bylo záležitostí asi 1 minuty. Mira má po náladě (nějaké odřeniny a naprasknutý držák zrcátka) a já se vzpamatovávám ze zástavy srdce.
Před Rostockem mě vypovídá službu navigace. Stojíme na malém parkovišti a rýpu se v navigaci. V tom mě rozbolelo břicho a než jsem se nadál,tak jsem lehce "potentoval" Druhá věc co jsem zapomněl doma byl hajzlpapír. Zachraňuje mě Mira a já v ToiToice dělám narychlo očistu. V Rostocku u pumpy na WC to pak doladím k dokonalosti
Naštěstí jsme našli parkování u moře hned,protože jsme měli motorky a protáhli se na takový plácek mezi květináči.

Na tom květináči vpravo pak při odjezdu zapomínám své vycházkové,skvěle ošlapané botky. Vzpomněl jsem si na ně před Sasnitzema říkám Mirovi z prdele že se musíme vrátit,že jsem zapomněl boty v Rostocku. Chudák se vyděsí,protože si myslí,že to myslím vážně Oželel jsem boty a zpět nejel.
Baltské moře nebylo až tak studené,ale fučel studený vítr a byla docela kosa. Přesto se lidi koupali.

Trochu jsem se prošli po promenádě,počuměli na trajekty co přijížděli do přístavu,dali si zmrzku a legendární Currywurst mit Pommes a chystali se do Sasnitzu.

V Sasnitzu je k prohlídce anglická ponorka. Bohužel celkový dojem v přístavu kazí kolotoče a stánky se vším možným. Mají nějakou slavnost,nebo čert ví co.
Vybírali vstupné,ale když viděli dva fotříky na mašinách,tak asi usoudili,že zrovna tito dvá se nejdou bavit na pouť. Nechtějí vstupné a pouští nás. Děkuji a hlásím,že tak za hodinu pojedeme zpět. Kluk s holkou jen kývli hlavou a hodili po mě "Na türlich"

Do Peenemünde už to dnes nestihnem,tak řešíme kde budeme spát. Vzal jsem si stan a spacák (no spíše jejich parodie ) ale vzhledem k docela zimě,tak se mě do kempu pod stan nechce. Mirovi se zase nechce dávat plno peněz za ubytování,ale já prostě do stanu půjdu jedině až bude tma klepat na dveře a bude hrozit,že budu muset spát někde na parkovišti opřený o motorku.
Po nějakém hledání nacházíme penzion,která má volno a ubytují nás. Je to docela hrůzinec.40,-€/os/noc-hajzlík a koupelka na chodbě,snídaně ani náhodou Navíc tam bydlí nějací podezřele tmaví pracanti. Hulí,jsou hluční,ale mají na sobě montérky a vesty,tak aspoň že makají. Pokojík asi 7m čtverečních. Už aby balo ráno a jeli jsem do řiti...

Ráno za to vezmem a palba do Peenemünde. Po cestě na pumpě kafe a bockwurst mit senf mit brötschen (pro posluchače českých okruhů-párek s hořčicí a rohlík). V Peenemünde jsme mezi prvními turisty. Kupujeme vlezné na ponorku a Hilda z poklady nám ukazuje,že máme podlézt řetěz a jít. Ještě ho nestačila sundat,páč jsme fakt první a je brzo. Pochodili jsme celý to námořní muzeum,dali si oběd,našli ubytování v Polsku,naplánovali trasu a vyrážíme směr domov s posledním přespáním v Polsku.

Po cestě se ještě zastavujeme ve Štětíně na kafe a zmrzku.

Ještě než nasedneme na motorky o pojedeme do hotelu,tak poradím pánovi s kruhem,kde je věž kostela

A také rozšafně postojím námořníkovi,aby i on měl fotku na památku,ale hlavně abych mu pomohl vyvážit ten kůl i na druhou stranu

Hotel Dom nad Rzeka v Skwierzyně je hotel,kde je ještě svět pohostinství v pořádku. Pěkné ubytování,výborná jídla,rozumné ceny a hlavně usměvavý a ochotný personál na nás dělá dojem. Číšníci jsou úslužní,usmívají se,mají černé gatě a nažehlené puky,sněhobílou košili a pod krkem černého motýlka. A to je 3-hvězdičkový hotel!!! Jaký kontrast oproti některým našim rádoby hogo-fogo podnikům.
Pivo Lech sice nepatřilo k těm pivům na které bych si zase zajel do Polska,ale můj salát s opečenou slaninou a bagetkou a Mirova kotlíková gulášová polévka s opečenou bagetkou už byla o nějaký ten level výš.


Ráno už jen bohatá snídaně a cesta domů. Nedělní špička byla na silnicích znát a národy se vraceli z prodlouženého víkendu. Před Svitavama mě prasklo uchycení deflektoru na plexi,tak jsem musel ještě neplánovaně zastavit a drcpáskou to poopravit,abych dojel domů.
Tak teď dát všechno do kupy a za 3 týdny frčíme na Zakyntos...