Suzuki GSX-R 1300 Hayabusa (2015)

Letošní motosezóna pro mě začala pozdě. Dokonce později než před dvěma lety kdy byla podmíněna napjatým očekáváním objednané nové motorky. Tentokrát Busa čekala na svou první jízdu dlouho hlavně kvůli vrtochům počasí a nedostatku času jejího pilota. Nakonec to rozhodl státní svátek v zemi mého klienta připadající na čtvrtek. Vzít si v pátek volno už byla hračka a protože předpověď počasí slibovala ideální podmínky, nebylo co řešit. Moc rád jezdím k našim východním sousedům. Jasně, za čtyři dny se rychlovka v Alpách dá stihnout taky, ale Slovensko mi prostě přirostlo k srdci. Ať už krásou přírody či pohostinností místních lidí - člověk si tu vždycky připadá skoro jako doma. Říkal jsem si, že jsem už dlouho nebyl až na samém východě a při troše štěstí bych tentokrát mohl nakouknout i na Ukrajinu. Jak jsem si řekl, tak jsem udělal. Ve čtvrtek jsem si sbalil pár nezbytností a už si to pelášil speciálně připravenou trasou na východ. Nebylo kam spěchat, takže luxus dálnic můžu s naprostým klidem vyměnit za spoustu zajížděk po starých, mnohdy téměř opuštěných, zato však mnoha zatáčkami oplývajících silnic nižších tříd. Z Brna bohužel vyrážím docela pozdě a na české straně musím bojovat s nepříjemnými objížďkami, cesta ale ubíhá příjemně. Až na první tankování na Slovensku kdy po ne úplně ideální odezvě od předního kola kontroluji pneu. Oproti zadku chybí asi dvě desetinky. Dofukuju na přípustné maximum a pokračuji v cestě s tím, že uvidím, jak se to bude chovat dál. V zatáčkách před Harmancem mě staví místní policie kvůli čerstvě převrácenému kamionu v mém pruhu. Policajt mrkne na mě, na kamion a se slovy: Jsi malý, to projedeš, mě pouští dál. Projíždět těsně kolem podvozku a do vzduchu trčících kol nákladního monstra byl docela zajímavý pocit... Cesta dál příjemně utíkala a přední kolo působilo dojmem, že si tlak drží. V sedle Branisko už mě chytil regulérní západ slunce, tak začínám trochu spěchat. Pro jistotu se v hustém lese držím za osobákem a dobře dělám když po chvíli tvrdě brzdí před srnou která mu zkřížila dráhu. Pokec na shellce v Prešove s motorkářem toho času obsluhou stanice a pak už jen několik kilometrů za město do zamluveného penzionku. Dobrá pizza a Šariš jako křen zakončují první letošní cestu. V pátek vyrážím na okružní cestu po stopách bojů z druhé světové války. Na Dukle už jsem několikrát byl, takže tentokrát jen ve zkratce a šup dolů na jih do Dargovského průsmyku. Vzhledem k ne úplně dobrému pocitu z předního kola zkouším najít v Košicích pneuservis. Jeden otevřený nacházím, ovšem naprosto mě odrovnají konstatováním, že sice motorky dělají, ale nemají ani jeden stojan. Majitelé jim prý vozí jen sundaná kola na přezutí. OK, nedá se svítit, zklamaně se vracím pomalu zpět na penzion. Další dva dny naštěstí ukazují, že únik tlaku je minimální, cca desetinka přes noc, takže starosti hážu za hlavu a užívám si prodloužený víkend naplno.