Suzuki GSX-R 1300 Hayabusa (2015)

Pondělní etapa by se dala nazvat zmoklou. Ráno prší a počasí se trochu umoudřuje až během dopoledne. Balení mokrého stanu je docela opruz a tak jen tiše doufám, že v cíli bude moct v klidu vyschnout. V plánu je průjezd Švýcarskem mimo dálnice a dostat se pokud možno až do Itálie na pobřeží lago Maggiore kousek za Locarnem. Navigačně je to celkem snadné, stačí se držet celou dobu státovky číslo 13 přes průsmyk San Bernardino. Mraky visí celou cestu proklatě nízko a čas od času sprchne. Až do pauzy na svačinu je to celkem v pohodě, ale pak začíná liják který přestává až těsně před průsmykem. Škoda, hustý déšť a nízko ležící mraky zakrývají jinak úžasně fotogenickou alpskou krajinu. V Alpách už jsem sjezdil ledasco, ale serpentiny nahoru na San Bernardino jsou pro naloženou Hayabusu docela náročná zkouška. Zatáčky jsou utažené a i když si nadjíždím do protisměru, mám co dělat, abych se do nich poskládal. Výjezd ale stál za to. I když je nahoře pořádná kosa, přesto tam nejsme sami. Po prvních dvou fotkách si stírám orosený objektiv mobilu prstem a zjišťuju, že namísto žádoucího výsledku jsem si čočku zamlžil zevnitř. Co už, čas letí a do Locarna ještě daleko. Navíc se po zakroucené ostře klesající silnici nedá jet víc než kolem šedesátky na první dva kvalty. Jako mávnutím kouzelného proutku se tu ale usmívá sluníčko a čím dál pokračuju na jih, tím je tepleji. Před Locarnem se mé pozornosti začíná dožadovat prozpěvující řetěz. Přichází soumrak a já se snažím dostat se v hustém provozu do Itálie. Ostří hoši z Guarda di Finanza mě kývnutím pouští dál a když v jednom ze zálivů vidím kemp, okamžitě tam mířím. Na recepci už bohužel nikdo není, ale společně s partou němců s otřískanou dodávkou se nám daří domluvit se na ubytování s obsluhou restaurace v areálu. Výborná pizza a červené víno jakožto odměna za náročný den.