Vodní výlet BMW R 1100 RT

Vlastník	Marinemen
Vloženo	13.5.2015
Aktualizováno	24.5.2015
Zobrazeno	1 868x

Je sobota,slunce svítí a máme zase volno. No hurá a jede se na výlet. Tentokrát jsem zvolil lovecký zámeček Humprecht u města které nese název,no nelekejte se - Sobotka. Předpověď počasí sice slibovala občas přeháňky ale co nejsme z cukru a tak jedem. No to jsem se sakra spletl.
Ráno v 9.30 vytahuju Brunhildu z garáže a milosrdně prázdnou Prahou jedem směr M.Boleslav a Jičín. U pumpy před Bolkou dávám kafe a kupuji si něco k pití. Slunce už rozpaluje nebeskou báň a tak je nejlépe v sedle. Fičím si to směr Jičín a co by dup se na obzoru objevuje kulatý zámek Humprecht. Po malém kufrování (jak jinak - zase se tady kope) parkuji na malém parkovišti u hřbitova. Protože nejsem vokurka beru si na sebe „civil“ tj,.kraťasy a tenisky a odhodlaně se vydávám do kopce k zámečku. Po dofunění ke kase si pokecám se sympatickou kastelánkou,kupuju lístek a ve stínu relaxuju a čekám na prohlídku.
Historie zámku
Zámeček vystavěl italský architekt Carlo Lurago v letech 1666 – 1668 jako letní a lovecké sídlo pro hraběte Jana Humprechta Czernina z Chudenic. Stavba byla vybudována ve stylu raného baroka s prvky pozdní renesance a manýrismu. V roce 1678 zámek několikrát zasáhl blesk a Humprecht vyhořel. Během dvou let byl opraven, zvýšen o jedno poschodí a je možné říci, že od roku 1680 až dodnes existuje téměř ve stejné podobě.
Humprecht je naprosto nezaměnitelný svou odlišností od svých současníků, předchůdců i následníků. Oválný tvar jeho půdorysu, zajímavé řešení osvětlení horního sálu vystupující lucernou a netypická ozdoba vrcholu střechy – půlměsíc – z něj vytvářejí památku ojedinělou, kterou si s žádnou jinou nespletete. Zajímavé jsou i střípky historie, které se k zámku váží.
Po třech generacích Czerninů přešel Humprecht a celé kostecké panství do majetku rodiny Netolických z Eisenberka roku 1738. Ti uvažovali o radikální přestavbě zámku, aby mohl sloužit ne jako reprezentační sídlo, ale jako celoročně obyvatelný objekt. Patrně také z vojenských důvodů k této přestavbě nedošlo, Netoličtí dal Borgo si upravili nedaleký zámeček ve Vlčím Poli.
Polorozpadlou budovu zámku s celou oborou získalo roku 1926 město Sobotka, v rámci první pozemkové reformy došlo k zaknihování majetku začátkem třicátých let. Město také díky svým významným rodákům zahájilo opravy a vytvořilo zde první interiérové instalace v roce 1937 – čtyři místnosti věnované rodu Czerninů, prostor připomínající osobnost historika dr. Josefa Pekaře a upravilo nejzajímavější místnost v zámku – tzv. akustickou hodovní síň v 1.patře zámku.
No jo jenomže jsem natrefil na svatbu (asi Hujerovi ) a tak se nás na prohlídku vydalo místo 10 asi tak 30….no a protože jsou místnosti malinké většinou postávám venku a z výkladu moc nemám. Svatba nás naštěstí opouští a my pokračujeme prohlídkou ochozu a věže. Hezké a doporučuji – jen bacha na svatbu…..
Po prohlídce slezu k rozpálené Hildě a ve stínu lípy s mapou zvažuji další postup. Jasan – pojedeme směr Kuřivody,Ralsko,Úštěk ,Litoměřice a po staré ústecké domu. Cestou omylem vjedu na nádvoří hradu Kost…byl jsem tam loni – ale pak už po drncavé cestě směr Č.lípa. V Kuřivodech zastavuji na oběd v místním motorestu. Akorát jsem zase „vykousl“ cyklozájezd,ale naštěstí platí a nasedají na svoje „bajky“ (no pár cyklistů bylo ve stavu že bych jim sebral i papíry na koloběžku…. .)
Po jídle které mám ještě zpestřené hádkou rodinky Homolkových s uštvanou čísnici která se v tom zmatku chuděra sekla o 5 Kč a tak jí Homolkovi nařkli z okrádání….fakt ty lidi nechápu. No a začíná legrace. Nasedám na Hildu a hergot – začíná trochu kapat. Trochu se mění na víc a pak na hodně…. Zastávky jsou plné motorkářů a tak zastavuji u krámu s altánem v Bohaticích. Ten sice okupuje parta motodědků z Bíliny ale berou mě mezi sebe a tak svorně čekáme co bude. Prší,pak leje a pak najednou šlus. Rychle obléct a hajdy dál. Jo ouha,v Č.Lípě opět slejvák jak hrom a tak beru zavděk benzínkou. Milá čerpadlářka mě ke koupenému kafi donáší i štrůdl a tak čekání tak nebolí. No ale musí se dál. Obloha se vyjasňuje a tak ač zdravý rozum velí jet domu , jedu dle původního plánu. Slunce už zase svítí a tak to švihám na Úštěk,Litoměřice kde pozdravím bývalá kasárna kde jsem sloužil…to je proboha už tolik let???
No a přes Terezín nabírám směr na Prahu. Pohled na nebe mě ale zbavuje optimismu a naplňuje obavami.Mordor. Celá obloha ku Praze není zatažená,ona je černá. Ty jo tak to bude výživný.V Roudnici si beru bundu od nepromoku a před N.vsí to začalo. Stěna z vody a tak se šinu 80 km/h a i pomaleji. Vidět skoro není a protijedoucí auta mě sprchujou. No nazdar. V N.vsi u pumpy si beru i kalhoty od nepromoku(pozdě ale přece) a jedu v příšerným slejváku dál ku Praze. Nejhorší je že koleje na silnici jsou plný vody a tak se držím v prostředku a ten zase klouže. No děs běs. Roudnice - Praha jedu snad hodinu… .u Zdib parkuju,dávám si pauzu a najednou ejhle,voda nepadá. Rychle do hadrů a jedem. Prahu beru hákem přes Jižní spojku,už neprší a v nepromoku je vedro. No a jen dojedu do garáže a strčím Hildu do pelechu je to tady nanovo. Ale to už se koukám na to nadělení z okna….no suchý na mě zbyly jen fusekle…. Čili poučení pro příště – nepodceňuj předpověď počasí…..