Informace o značce

Francouzská značka Alcyon má svůj původ vlastně ve Švýcarsku. Tam byla ve městě St. Aubin založena továrna na výrobu motorů Zurcher & Lüthi (také označovaných jako Zedel nebo ZL). Ta vyrobila první motocyklové motory na přelomu devatenáctého a dvacátého století, byly určené pro pohon jízdního kola s pomocným motorem Victoire, které se vyrábělo v letech 1897 až 1906. V roce 1903 potom postavila novou továrnu ve francouzském Pontarlier, čímž se vyhnula placení cla. V roce 1905 pak byla švýcarská továrna zavřena, zůstala jenom ta v Pontarlier a společnost Zurcher & Lüthi se stala francouzskou. Mezitím jistý pan Edmond Gentil založil v roce 1902 společnost Alcyon pro výrobu jízdních kol se sídlem v Neuilly sur Seine. Výroba se vyvíjela na svou dobu neuvěřitelným způsobem. V prvním roce výroby dodala na trh 3000 jízdních kol, v roce 1909 to bylo již 40 000 kusů. Brzy také začala s výrobou motocyklů. První motocykl Alcyon se objevil už v roce 1904. Měl motor Zurcher & Lüthi 350 cm3 o výkonu 2,75 koně s nesnímatelnou hlavou válce. Sací ventil byl automatický, výfukový postranní, ovládaný mechanicky. Regulaci předstihu zajišťovala páčka na nádrži. Do měděné nádrže se vešlo 5 litrů benzínu a 1 litr oleje, mazání zajišťoval jezdec ruční pumpou. Převod na zadní kolo řešil klínový řemen, zadní brzda působila na zvláštní kotouč u zadního kola a ovládala se pravou páčkou na řídítkách. Přední brzda ráfková se ovládala páčkou na druhé straně řídítek a byla na nich také páčka dekompresoru. Zadní kolo bylo neodpérované, přední kolo bylo vedeno odpruženou vidlicí, stroj vážil 49 kg a dosahoval rychlosti 65 km/h.

  

Alcyonu se dařilo stále dobře, zatímco Zurcher & Lüthi se za stagnace výroby kol Victoire stále více přikláněl k silnému odběrateli. Tak se stalo, že otevřel ve Ferriere sous Jougne v roce 1906 další závod. Od té doby byl vlastně Zurcher & Lüthi pod kontrolou Alcyonu. Došlo i k pokusu znovu obnovit výrobu ve Švýcarsku v roce 1907, ale po roce byla továrna znovu uzavřena. Další model Alcyonu přišel v roce 1906, měl také motor ZL, ale objemu 250 cm3 (vrtání 67 mm, zdvih 70 mm) s automatickým sacím ventilem o výkonu 2 koně. Zapalování řešilo magneto, brzdy i zavěšení kol zůstaly stejné. Ernest Zurcher, který byl mezitím soudně zbaven majetku Zedel France, byl v roce 1907 angažován Edmondem Gentilem. Motocykly Alcyon používaly teď motory zkonstruované Ernestem Zurcherem a vyráběné od roku 1910 až do roku 1927 v La Ferriére-sous-Jougne. Další model Alcyonu přišel v roce 1909. Ten měl motor Zedel 200 cm3 o výkonu 1,5 koně s automatickým sacím ventilem, zapalování měl bateriové, mazání stále ještě ruční pumpou na nádrži, brzda na zadním kole byla ráfková, převod na zadní kolo zajišťoval řemen. Při váze 35 kg dosahoval rychlosti 30 km/h.

K zajímavé události došlo v roce 1910. Cesarani of Caravaggio, italský dovozce Alcyonu, stavěl motocykly s francouzskými motory a prodával je pod značkou Alcyon. Protože se to jevilo jako perspektivní, byla založena dceřiná společnost Alcyon Italia se sídlem v Chiari a poté v roce 1925 v Turíně. Spolupráce byla ale díky finančním problémům v celé Itálii, způsobených vládnoucím režimem, krátkodobá a skončila roku 1928. Novinkou roku 1911 byl model s motorem 250 cm3 o výkonu 2 koně (vrtání 62 mm, zdvih 82 mm) se zapalováním magnetem Bosch. Převod na zadní kolo byl stále řešený řemenem, brzda na zadním kole působila opět na zvláštní kotouč, ale navíc byla i v náboji zadního kola. Přední vidlice byla odpérovaná. V roce 1912 se Alcyon začal také zúčastňovat sportovních motocyklových akcí. Předně to byl start na Isle of Man TT, kterého se účastnily dva stroje třídy 350 cm3. Jezdci N. D. Slatter a M. Stoeffel ale závod nedokončili. O něco lepší to bylo v následujícím roce, kdy jezdec N. D. Slatter dojel jako šestnáctý v čase 4:29:18,0, zbývající dva jezdci M. Canale a F. Sain závod nedokončili. V sezóně 1914 potom vyhrál Grand Prix Francie MCF ve třídě 350 cm3 jezdec Vuillamy.

Roku 1913 se objevil model Alcyon Touriste s vlastním motorem 305 cm3 (vrtání 65 mm, zdvih 105 mm) se zapalováním magnetem Bosch poháněným ozubenými koly. Také karburátor byl výroby Alcyon, ale v licenci Claudel. Přední vidlice byla vahadlová, přední ráfková brzda byla ovládaná ručně, zadní působila na zvláštní kotouč a ovládala se nožním pedálem. V té době také u firmy vznikl motor se čtyřmi ventily rozvodu OHV, kterým Alcyon předstihl Japonce o sedmdesát let. Byl použit právě u motocyklů startujících na Tourist Trophy. V roce 1914 se objevily dva nové modely. První měl motor 500 cm3 o výkonu 5 koní (vrtání 62 mm, zdvih 82 mm) s rozvodem SV. Zapalování zajišťovalo magneto umístěné před motorem, přední kyvná vidlice byla konstrukce Alcyon. Stroj měl dvoustupňovou převodovku a kuželovou spojku, sekundární převod zajištěný řetězem a startování nožní klikou. Brzdy byly shodné s předchozím modelem. Druhý model měl dvouválcový motor s úhlem válců 45 stupňů objemu 350 cm3 (vrtání 52 mm, zdvih 82 mm) o výkonu 3,5 koně. Motor měl automatické tlakové mazání a zapalování magnetem umístěným také před motorem. Sekundární převod byl řešený klínovým řemenem s regulovatelnou řemenicí, brzdy byly jako u předcházejícího typu.

Další nový model se objevil až po skončení první světové války v roce 1919 a měl hned několik novinek. Poháněl ho dvoudobý motor od firmy Ballot (výrobce lodních motorů) objemu 256 cm3, který dával výkon 2,5 koně (vrtání 65, zdvih 80 mm). Dvoustupňová převodovka byla ovládána dvěma pákami (každá z jedné strany nádrže) a řadilo se koleny. Motor byl v bloku se zapalovacím magnetem, převodovkou a kuželovou spojkou, primární převod byl řešen řetězem. Novinkou byla i sklopná startovací páka. Motor měl automatický dekompresor ovládaný ozubem (v roce 1920 s ovládáním z řídítek). Z řídítek se ovládal předstih, rám byl jednoduchý kolébkový a brzdový systém byl opět s přední ráfkovou brzdou a zadní působící na zvláštní kotouč. Po skončení války ale přišly také potíže. V roce 1920 se snížil zisk z odbytu, euforie ze skončení války oslabila, přesto se přes tyto obtíže průmyslová výroba začínala zvyšovat. V roce 1922 přišlo konjunkturální zlepšení, ale v roce 1923 přichází devalvace franku a těžkosti velkých bankovních domů při získávání válečných reparací. V té době také Alcyon začíná získávat další francouzské značky. Nejdříve to byla Olympique, postupně následovaly ještě Francaise Diamant, Armor, Labor, Lapize, Motte a Thomann, některé z nich ale prodávaly své stroje pod původními jmény i když byly shodné s modely Alcyon. Ten těmito kroky modernizoval svoje výrobní prostředky a rozšířil svou distribuční síť. V roce 1925 ministerský předseda Raymond Poincaré stabilizoval frank, bankéři Dawes, Young a Hoover konečně získali reparace a průmyslová výroba se opět začala zvyšovat. Akcionáři se na několik let vzdali svých akciových podílů a společnost se konsolidovala. Výzkum v oboru motorů pokračoval, Alcyon přesto v roce 1925 vyrobil určitý počet motocyklů s motory JAP. Ten byl také vybaven britskou převodovkou British Moss, karburátorem Amac a byl použit švýcarský osvětlovací systém s dynamem u zadního kola. Tak se mohl v roce 1923 objevit nový model se vzduchem chlazeným dvoudobým jednoválcem 175 cm3 (vrtání 62 mm, zdvih 56 mm) zapalovaný magnetem bez možnosti regulace předstihu a s celořetězovým převodem. Na klikovém hřídeli byl umístěn tlumič záběru, dvoustupňová převodovka měla ruční řazení pákou na pravé straně. V roce 1924 byla uvedena jeho sportovní verze Alcyon 175 cm3 OHV Super Sport s motorem Moser.

8. května 1926 se změnily francouzské zákony a mohl vzniknout nový druh motocyklů – BMA – pro který nebyla nutná licence ani registrace. To mělo pomoci k motorizaci obyvatelstva a pomoci francouzským motocyklovým výrobcům. Mějme na paměti, že koncem dvacátých let začala světová hospodářská krize, která zasáhla Francii v roce 1930. Alcyon odpověděl na krizi větším soustředěním na výrobu levnějších výrobků, jako jízdních kol a strojů BMA. Tato kategorie měla technická omezení - objem motoru musel být nižší než 100 cm3, stroj nesměl vážit víc než 30 kg a maximální rychlost nesměla překročit 30 km/h. Alcyon a Motobécane byli první výrobci, kteří se této kategorii věnovali a výroba Alcyonu dosáhla v této kategorii výroby celkem 110 000 kusů. Alcyonette byl kvalitní lehký stroj, jehož jméno se stalo slavným mezi ostatními BMA ve třicátých letech. V roce 1928 přišel na svět model Alcyon AS2 s dvoudobým motorem Zurcher 100 cm3 se dvěma výfukovými kanály, odpérovanou přední vidlicí a bubnovými brzdami. Doplnil ho model Supersport s motorem Zurcher 250 cm3 (vrtání 65 mm, zdvih 85 mm) rozvodem OHV a hliníkovým pístem. Zapalování zajišťovalo magneto, mazání bylo tlakové s regulací množství. Na klikovém hřídeli byl tlumič záběru, lamelová spojka měla korkové obložení, přední vidlice byla paralelogramová a brzdy bubnové. V roce 1931 začala výroba modelu Alcyon Thomann 100. Vzhledově byl celkem identický s modelem AS2. Měl motor Zurcher s nesnímatelnou hlavou a píst s deflektorem, zapalování magnetem a primární převod řetězem. Dekompresor a ovládání plynu bylo na řídítkách, přední vidlice odpružená, brzdy byly dvojité ráfkové na zadním kole. U některých byl používán i motor Francaise, ten se lišil výfukem bez tlumiče, plochou hlavou válce a spojkou, která dovolila mít motor v chodu i po zastavení.

Dvacátá léta byla také roky velkých sportovních úspěchů Alcyonu. Zmíníme se jen o těch největších. Hned v úvodním roce tohoto desetiletí dokonale ovládl Alcyon GP Francie MCF. Třídu 250 cm3 vyhrál jezdec Louis, třídu 350 cm3 Georges Jolly a půllitry Vuillamy. Ve stejném roce vyhrál GP Francie UMF Jolly tentokrát na půllitru. V roce 1921 vyhrál na GP Francie MCF ve třídě 350 cm3 Marcel Mourrier a stejný úspěch si zopakoval i v sezónách 1923 a 1925. V roce 1922 ho ve stejné třídě na stupních vítězů vystřídal Paul Meunier, ten vyhrál také třístapadesátky na GP Francie UMF v roce 1921. V roce 1928 vyhrál GP Francie MCF Marcel Jolly ve třídě 175 cm3 a třídu 250 cm3 Lucien Lemasson. Alcyony se také představily ve vytrvalostním čtyřiadvacetihodinovém závodě Bol d´Or. V sezóně 1925, kdy se jelo na okruhu Loges v St. Germain, obsadili jezdci Alcyonu Verdoux a Goubé ve třídě 175 cm3 druhé a třetí místo. Daleko úspěšnější byl o rok později na stejném okruhu Paul Meunier, který v absolutní klasifikaci skončil šestý a třídu 175 cm3 vyhrál, když ujel za 24 hodin 1407,700 km průměrnou rychlostí 58,600 km/h. Jezdci Alcyonu také získávali tituly mistrů Francie. V sezóně 1928 to byli Marcel Jolly ve třídě 175 cm3 a Lucien Lemasson ve třídě 250 cm3, v roce 1929 oba tito jezdci znovu získali mistrovské tituly, jen Lemasson získal tentokrát titul ve třídě 350 cm3. Těmito výsledky tedy skončila dvacátá léta.

Řadu nových typů přinesl rok 1934. Model Alcyon 12A měl dvoudobý motor 100 cm3 s vnějším setrvačníkem, odpruženou přední vidlici a měl bubnové brzdy v obou kolech. Vyrábělo se také dámské provedení, které se odlišovalo především rámem a cenou. Zatímco běžný model se prodával za 1295 franků, dámské provedení přišlo na 1345 franků. Další typ z řady BMA měl stejný motor jako předchozí ale také dvoustupňovou převodovku s řazením na řídítkách a balonové pneumatiky. Ten byl k dispozici za 1 650 franků. Z větších typů můžeme zmínit model Alcyon Passe Montagne, také z roku 1934. Jeho jméno v překladu (horský průsmyk) prozrazuje účel, pro který byl určen. Měl dvoudobý motor Zurcher 175 cm3 se startovací klikou, dvoustupňovou převodovkou a kuželovou spojkou s ferodovým obložením. Řazení bylo na řídítkách a bubnové brzdy měl na obou kolech. Podobný byl i model Légere ze stejného roku. Také měl dvoudobý motor Zurcher 175 cm3 mazaný směsí benzínu a oleje (8 až 10 %!) a dvoustupňovou převodovku. Přední vidlice byla paralelogramová, brzdy bubnové a za příplatek 150 franků mohl zákazník dostat převodovku třístupňovou. Model Alcyon Luxe, také z roku 1934, měl dvoudobý motor Zurcher 175 cm3 s pístem s deflektorem a třístupňovou převodovkou s nožním řazením. Přední vidlice byla paralelogramová, zadní kolo neodpružené. Bubnové brzdy teď byly už běžné u všech větších typů. Model Alcyon 201A Touriste měl čtyřdobý motor 250 cm3 s rozvodem SV a třístupňovou převodovku. Existoval i model 203A, ten měl dvoudobý motor 250 cm3 s třístupňovou převodovkou a model 202A Supersport se čtyřdobým motorem 250 cm3 s rozvodem OHV a také třístupňovou převodovkou. Model 301A Standard měl čtyřdobý motor 350 cm3 s rozvodem SV. Jeho verze Luxe měla bohatší chromování a talířovou spojku, verze Grand Luxe měla monoblokový motor a mazání se suchou skříní. Posledním modelem z roku 1934 byl model 304A Sport s motorem 350 cm3 OHV s třístupňovou převodovkou, zapalováním magnetem nebo bateriovým, podle přání zákazníka. Existoval i model 501A s motorem 500 cm3. Tyto modely se s několika úpravami vyráběly v podstatě až do ukončení výroby v roce 1940, způsobené vypuknutím druhé světové války. Velkou změnou bylo použití čtyřstupňové převodovky u modelu 350 Supersport v roce 1936, kterou dostaly v roce 1937 také modely 305 a 306, třiapůlky s rozvodem SV a OHV.

    

I ve třicátých letech se továrna věnovala motocyklovému sportu. Úspěchy ale už nebyly takové jako v minulém desetiletí. V silničních závodech se stali v roce 1930 mistry Francie ve třídě 175 cm3 Paul Meunier a ve třídě 350 cm3 Lucien Lemasson. Meunier svůj titul obhájil ještě v roce 1931. V sezóně 1935 se stal Alcyon jako továrna mistrem Francie ve třistapadesátkách. Jako poslední získal tento titul pro Alcyon v roce 1936 ve stejné třídě André Charrier. V závodech Bol d´Or v roce 1933 skončil jezdec Casnici druhý v kategorii 175 cm3 a v následujícím roce byl ve stejné třídě pátý. A to bylo vše.

Po druhé světové válce už království Edmonda Gentila a Ernesta Zurchera dostihly stíny a přes určité zisky pochopili, že éra motocyklů končí. Používali tehdy motory AMC a Ydral s vlastnostmi Zurcher. Poválečná výroba byla obnovena v roce 1947, prvním poválečným výrobkem byl model 18.BIS s dvoudobým motorem 100 cm3 a hmotností 30 kg, tedy kategorie BMA. Převodovku měl dvoustupňovou. V dalším roce ho doplnil model 18.TER s dvoudobým motorem objemu 125 cm3 a třístupňovou převodovkou. V roce 1949 se objevil první poválečný čtyřtakt, stále ale v kategorii BMA. Byl to model 22 a měl motor 48 cm3 s rozvodem OHV a dvoustupňovou převodovkou. Ve stejném roce přišly do výroby modely 20 a 21, oba měly dvoudobé stopětadvacítky, ten první měl čtyřstupňovou převodovku, druhý jenom třístupňovou. Model 20 se vyráběl do roku 1951. Větší výběr modelů se objevil v roce 1952. Předně to byl model Alcyonette Luxe 62 s dvoudobým motorem 48 cm3 (vrtání 40 mm, zdvih 38 mm) a se zapalováním setrvačníkovou magnetkou. Řídítka měl uložená v gumě, přední brzda byla ráfková, zadní bubnová. Doplňoval ho model Alcyonette Grand Luxe 63 se stejným motorem. Odlišoval se oběma bubnovými brzdami a větším množstvím chromu. Přední vidlice byla odpružená. Většími modely z téhož roku byly typ 45 s dvoudobým motorem Zurcher 125 cm3 (vrtání 52 mm, zdvih 58 mm) se dvěma výfukovými kanály. Motor měl litinový válec a hlavu z lehké slitiny. Převodovka byla třístupňová. Zapalování a osvětlení měla na starosti setrvačníková magnetka, přední vidlice byla teleskopická, zadní odpružená typu „Vista“. Existoval i model 35 bez pérování zadního kola, ten byl o 26 000 franků levnější než model 45. Do stejné třídy patřil i model 21 se čtyřdobým motorem  AMC 125 cm3. Motor měl válec z lehké slitiny se zalisovanou vložkou, zapalování a osvětlení setrvačníkovou magnetkou. Přední teleskopická vidlice měla tlumič řízení. Přední i zadní bubnová brzda měly průměr 130 mm a existovala také verze SP. Ta se lišila hlavně předním brzdovým bubnem 150 mm a zadním o průměru 170 mm. Model 25 Standard, také z roku 1952, měl dvoudobý motor Zurcher 125 cm3 a třístupňovou převodovku s řazením na nádrži. Jeho verze Luxe se lišila hlavně větším množstvím chromu. Posledním modelem z roku 1952 byl typ 19SP. Měl čtyřdobý motor AMC 175 cm3 (vrtání 56 mm, zdvih 69 mm) a čtyřstupňovou převodovku s nožním řazením. Měl rychloměr zabudovaný v krytu světlometu a existovala i jeho verze bez zadního pérování, která byla pochopitelně levnější. Naopak verze Sport s motorem AMC Sport s dvousedlem a speciálním tlumičem výfuku byla podstatně dražší.

V roce 1953 přišly další modely. Typ Alcyon 45 měl dvoudobý motor Zurcher 125 cm3 (vrtání 52 mm, zdvih 58 mm) a příliš se nelišil od modelu Standard z roku 1952. Existoval také levnější model 35 bez zadního pérování. Alcyon 250 typ B2 měl čtyřdobý motor AMC objemu 250 cm3 s rozvodem OHC a dynamobateriovým zapalováním. Bubnové brzdy s bubny z lehké slitiny průměru 170 mm doplňoval kryt řetězu a zadní vidlice „Vista“ s hydraulickým tlumením. To byl poslední motocykl Alcyon. Potom ještě přišel pokus o záchranu s výrobou skútrů, ale značku to nespasilo. I v této, pro značku těžké době, nacházíme její jméno ve startovní listině závodu Bol d´Or a ne se špatnými výsledky. V roce 1953 L. Rouger závod ve třídě 175 cm3 sice nedokončil, ale v příštím roce ve dvojici s jezdcem Robinem obsadili 4. místo ve dvěstěpadesátkách. Mimochodem, byl to první závod Bol d´Or, ve kterém skončily jezdecké galeje. Do tohoto závodu musel celých 24 hodin odjet v závodě jeden jezdec. Ještě lepší výsledek dosáhly Alcyony v roce 1955. Dvojice Tino - Dupont dojela druhá ve třídě 175 cm3, ve třídě 250 cm3 byla dvojice L. Rouger - Robin druhá a dvojice J.Rouger - Martine skončila třetí. Poslední výsledek je z roku 1956, kdy pár J. Rouger - Gugnabodet skončil druhý ve třídě 175 cm3. Značka Alcyon, která sama pohltila sedm jiných motocyklových značek, byla roku 1954 pohlcena velkou francouzskou firmou Peugeot, a tím její historie skončila. Ještě předtím ale stačila zaznamenat svou stopu v české motocyklové historii. V továrně na výrobu jízdních kol Fuchs a Co., Fahrradhaus, Zuckmantel (dnes Zlaté hory v Jeseníkách), známých jako Brilant, se montovaly také lehké motocykly s dvoudobým motorem 98 cm3 a výkonem 2 koně. Motory pocházely od značky Alcyon, továrna Fuchs k nim vyráběla podvozky. Motocykl Brilant - Alcyon vážil 35 kg a prodával se ve třicátých letech minulého století za 2950 Kč.

Pokud Vám v článku chybí některá data z historie, budeme rádi, když nám pošlete doplnění.