Motoslalom Kolín

I když jsem si po svém prvním závodě sliboval, že budu poctivě trénovat a kličkovat před barákem mezi PET lahvemi, nakonec k tomu vůbec nedošlo. Mám pocit, že letos nestíhám vůbec nic a nejvíc flákám právě mašiny. Naježděno teda letos nemám, takže na to musím jinak - večer před závodem jsem si aspoň vymyslel vychytávku, s jejíž pomocí jsem se hodlal lépe popasovat s modro-červenou klikaticí. Na řidítka jsem umístil suché zipy, se kterými se svazují lyže. Největší problém jsem vloni totiž měl s tím, abych si v tom fofru uvědomil, kudy mám vůbec kužely objíždět. Červený sucháč napravo, modrý nalevo - červený kužel budu mít po pravé straně, modrý po levé - bloudit určitě nebudu. Až v Kolíně, kde jsem se s tímhle nápadem holedbal, mi slalomáři řekli, že tohle rozhodně není můj nápad - Poláci prý takhle jezdí normálně…

Na kolínský závod se sešlo dvaadvacet motorkářů a motorkářek - přesný mísící poměr byl 17 : 5, a dámy rozhodně nebyly jen do počtu! Neuvěřitelně pestré bylo startovní pole co do značek a typů motorek. Vůbec si nedovedu představit, jak by vypadala ideální motorka pro motoslalom v případě, že by se nějakou počítačovou operací vygenerovaly veškeré požadavky na optimální slalomářské „nářadí“. Mrkněte se na silniční mašiny, motokros, trial, plochou dráhu - a zjistíte, že všechny motorky jsou tam plus/mínus stejné. Ale tady každá z těch motorek, která se proháněla na slalomové trati, byla od těch ostatních naprosto odlišná. Od čtyřtaktních stopětadvacítkových prdítek (ale i ta se dělila na „vysoká“ a „nízká“), přes dvouválcové půllitry až po litrová endura či cestovní koráby. A do toho ještě skútry a sajda! Malý, velký, enduro, silnice, dvoutakt, čtyřtakt, skútr, česká kejvačka, ruská sajdka a nakonec i ten Japonec… Ve výsledcích je to také pěkný mix, opravdu se nedá říct, že jeden typ motorek by byl výhodou, nebo naopak, že právě s určitým typem by jste tady byli za osla. Záleží jen a pouze na vašich dovednostech - rukách, očích a hlavě.

A právě proto, že záleží jen na našich (a tedy i mých) dovednostech, při dopoledních tréninkových jízdách jsem se snažil co nejvíc okoukat od svých soupeřů (i když tady jsou soupeři spíš kamarády a kolegy). Mezi kužely se nejjistěji pohyboval Jirka Schovanec, takže jsem mezi jízdami od něho vyslechl pár rad: 1) nezabývat se kuželem, kolem kterého se točím, ale vždy sledovat už ten následující, ke kterému směřuji, 2) nepoužívat přední brzdu, která při téhle malé rychlosti řízení mašiny „zamyká“, 3) co nejmíň používat spojku. První dvě rady byly super, ale ta třetí „spojková“ se pro mojí LC4 prostě nedala využít. Kopanec od jednoválcového hrnce jsem musel vždycky kolem kužele „vyžehlit“ zaspojkováním jinak mě vždycky motorka tlačila tam kam jsem zrovna nechtěl. Ale Jirka na svojí ER6 opravdu za celou jízdu nemusel na spojku ani sáhnout. Právě on si v Kolíně počínal nejlépe a ani v jedné ze tří jízd nenašel přemožitele. Nejrychlejší čas zajel (stejně jako většina) hned v té první, protože ta se odjela ještě na suchém asfaltu, zatímco při druhých dvou kolech jsme se už museli potýkat s nepříjemným deštěm. Ale i to jsou zkušenosti, a podle pořadatelů to byly úplně první jízdy, které se při domácím motoslalomu odjely na vodě. Za Jirkou skončil na druhém místě Ivan Zelenka na mnohými podceňované Yuki 125. Stejně jako v loňském roce, tak i letos jeho jízda připomínala cestu pro rohlíky - naprostá pohodička, žádný spěch… Myslím, že kdyby měl Ivan otevřenou helmu, klidně by si cestou dal i cigárko. Ale pohled na stopky ukazoval něco jiného, tohle byla krásná ukázka toho, že uvolněnost rovná se rychlost! Za ním končily další dvě stopětadvacítky, tentokrát japonské provenience. Třetí Marek Kyncl, stejně jako čtvrtý Jiří Svoboda jsou letošními nováčky, ale svoje osminkové Hondy vodí naprosto suverénně. Páté a šesté místo jsou důkazem toho, že opravdu není možné určit, který motocykl na slalom je nejvhodnější a se kterým se mezi kužely raději nevydávat, protože na nich figurují mohutný Triumph Speed Triple Slávka Dostála a skútr Honda Jazz 250 v sedle s Michalem Šťastným… Já jsem skončil na jedenáctém místě - no, mohlo být hůř, ale samozřejmě i líp. Vždyť přede mnou skončil skútr, čínské dvacky, dvě bábovky a taky Matouš Landa, který ale vůbec nestihl „suchou“ jízdu a svoji desátou příčku vybojoval na mokru!

Další šanci na vylepšení svého výsledku budu mít ještě letos a to 28. září, kdy se na stejném místě, tedy na kolínském autocvičišti, uskuteční vyvrcholení celého seriálu. Doražte taky, ať vyplavíte adrenalin, získáte další zkušenosti a příjemně ukončíte letošní motocyklovou sezónu! Pro další podrobnosti a informace se mrkněte na slalomácký web, případně na naše fórum.