Ubytování bylo zajištěno v budově na samotě, která kdysi sloužila k rekreaci zaměstnanců jakéhosi JZD, její dnešní stav byl ovšem díky nasazení pořadatelů této akce zcela dostačující pro pohodlné přespání, hygienu i uložení zavazadel. V pátek kolem 9 hodiny večerní bylo prostranství před budovou již zcela zaplněno motocykly. Převažovaly stroje
Honda Africa Twin, jichž se sjelo celkem 12, největší obdiv ovšem sklízely čtyři, hrdě se tyčící stroje
KTM 950 Adventure. Hned vedle improvizovaného "depa" se rozhořela vatra a zavonělo grilované maso. Jídla a pití bylo více než dost, stejně tak jako tématů k hovorům, které se povětšinou točily, jak jinak, kolem motocyklů. Nejvytrvalejší "enduráci" vydrželi u ohně diskutovat dlouho do noci.
Sobotní dopoledne bylo zasvěceno "asfaltové" vyjížďce po Jizerských horách. Ta ovšem musela být pro průtrž mračen radikálně zkrácena, což ovšem v táboře nijak nezhoršilo náladu. Kolem poledne se počasí umoudřilo a tak mohli všichni účastníci srazu začít připravovat své stroje i sebe na zlatý hřeb programu -
off-road vyjížďku bývalým vojenským prostorem Mimoň. Majitelé GPS zadávali do svých přístrojů souřadnice místa cílového setkání - bývalého letiště v Hradčanech, protože bylo zřejmé, že díky rozdílné jezdecké vyspělosti, zvoleným pneumatikám i odhodlání jednotlivých jezdců se nepodaří celé "startovní pole" udržet pohromadě.
To se ostatně ukázalo v prvních stovkách metrů vojenského prostoru. V prudkém lesním výjezdu, komplikovaném kolejemi od traktorů svážejících dřevo se skutečně rozdávaly karty. Po chvíli se cesta stala neprůjezdnou, množství stojících strojů, jejichž jezdci se je snažili v náročném terénu otočit, rozrytá půda a bručení desítek motorů dotvářely skutečně "dobrodružnou" atmosféru. Po několika horkých minutách, kdy byla již většina jezdců zbrocena potem se za přispění ostatních podařilo uvázlé motocykly otočit a cestu tak uvolnit. Na její vrchol se nakonec z celkových 28 motocyklů dokázalo vyškrábat pouze 9 jezdců. Lídrem skupiny se stali přirozeně "ostřejší" stroje
VOR 530 a
Suzuki DR 400, ale zdatně s nimi drželi krok i dvě KTM LC4, Yamaha TT, Husqvarna 410 E a zahanbit se nedaly ani skuteční mastodonti v této skupině, opravdová velká cestovní endura - dvě "Afriky" a
Yamaha Super Tenere 750, které naopak v rychlejších pasážích přebíraly iniciativu. Celá skupina postupovala odhodlaně k cíli systémem pokusů a omylů, kdy po několika kilometrech jízdy dorazila na místo, odkud nebylo jiné cesty než zpět. Rychlé úseky písečných cest, vinoucích se lesem, kde se rychlost pohybovala nezřídka kolem 100kmh střídaly těžké, takřka "trialové" pasáže přes kmeny poražených stromů, výmoly plné bahna, kořeny a balvany. Úsek, vzdušnou čarou představující 12km se tak protáhl na více než 40km a na letiště v
Hradčanech tato "elitní" skupina dorazila se značnou ztrátou na zbytek jezdců, kteří zvolili "turističtější" cestu.
Po půlhodince strávené na opuštěném letišti, kterou mnozí využili k porovnávání schopností svých strojů při improvizovaných závodech ve sprintu, nadešel čas k návratu. Většina motocyklů tedy opět zmizela v lesích, skupina terénními radovánkami nejvíce vyčerpaných jezdců se rozhodla pro návrat po silnici. Večer se nesl opět v duchu diskuzí, tentokrát ponejvíce o čerstvých zážitcích z terénu. Náladu všem zpříjemnilo
grilování i dostatek piva a tak i dnes poslední nadšenci uléhali dlouho po půlnoci.
Nedělní dopoledne ještě zpestřil atraktivní
střelecký závod a potom již přišel čas loučení a návrat domů. Před ním si všichni slíbili, že tak vydařenou akci rozhodně nenechají upadnout v zapomnění a pokusí se z ní vytvořit tradici setkání cestovních endur, která tento víkend předvedla, že ve zkušených rukou rozhodně nejsou odkázány jen na cestování po silnicích. K dobru tohoto setkání jistě hovoří i to, že se za celý víkend nenašel nikdo, kdo by byl jakkoli nespokojený, k úhoně nedošel žádný stroj ani jezdec a i v lesích vojenského prostoru se všichni chovali vzorně a ohleduplně, takže nebyl vyplašen žádný zajíc ani turista a nebyl poškozen žádný porost. Zkrátka "enduráci" a "enduračky" (několik děvčat a žen na vlastních strojích sklízelo zasloužený obdiv) jsou příjemná
parta rozumných lidí a já doufám, že jsem se s nimi nesetkal naposledy.
Další foto z akce zde.
Informace o redaktorovi
Michal Moucha - (Odebírat články autora)
