77th Goodwood Members´ Meeting: Esence britské motoristické kultury

Když se řekne Goodwood, každý si představí buď monstrózní červnový Festival rychlosti, anebo srpnový Revival zaměřený na historiky. Jenže v Goodwoodu se koná ještě jedna, mnohem komornější, ale o nic méně krásná akce. Goodwood Members Meeting na začátku dubna byl už 77. přehlídkou tradiční britské kultury, kde nechyběly ani unikátní historické motocykly.

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Kapitoly článku

Každoroční Goodwood Revival je považován za jedničku mezi historickými závodními podniky na dvou i čtyřech kolech. Koná se každý srpen od roku 1998 na 3809 metrů dlouhém okruhu Motor Circuit otevřeném v roce 1948 vévodou z Richmondu na místě bývalého vojenského letiště, které RAF postavila na jeho pozemcích nedaleko Chichesteru na úplném jihu Anglie. Revival je pro vozidla, která zde závodila do roku 1966, než byl okruh oficiálně uzavřen. Pokaždé se sem během tří dní sjede 150 000 diváků, a to je zde přísně daný dress code na oblečení ze 60. let.

Goodwood Festival of Speed, tedy Festival rychlosti, probíhá v červnu nebo červenci a byl založen v roce 1993 současným vévodou z Richmondu, když od svého otce převzal správu panství. Aktuálně je to jedna z hlavních kulturních akcí v celé Velké Británii, která přitahuje celebrity nejen ze světa motorismu. Čtyřdenní Motoring Garden Party probíhá formou závodů do vrchu na 1,87 km dlouhé příjezdové cestě k vévodovu historickému domu, postavenému na začátku 17. století. Tohle je monstr-akce s masivním sponzoringem a zájmem médií. Třeba před čtyřmi lety tu startoval Valentino Rossi na svojí YZR-M1, na níž předtím vyhrál v Assenu.

Možná jako protiváhu těmto dvěma organizačně vyčerpávajícím podnikům se v roce 2014 vévoda z Richmondu rozhodl uspořádat podstatně komornější akci na otevření sezóny nazvanou Goodwood Members´ Meeting, dvoudenní setkání historiků konané na Motor Circuitu každý březen s limitem 33 000 platících diváků. Víc tam prostě nepustí. Letos se termín přesunul na první dubnový víkend, loni totiž celou akci hustě sněžilo… Jde o pokračování tradice Goodwood Members´ Meetings, což byly klubové závody nadšených motorkářů, kterých zde během 19 let existence původního okruhu proběhlo 71. Poslední se uskutečnil právě v onom roce 1966 – tehdy otec současného vévody odmítl okruh obehnat železnými svodidly, jak vyžadovaly nové předpisy FIA/RAC, vytvořené pod tlakem budoucího mistra světa formule 1 Jackieho Stewarta, a britský autoklub RAC logicky okruhu odebral licenci. Z historie bohužel víme, že názor vévody z Richmondu byl správný a spousta motocyklových i automobilových závodníků zahynula po srážce s „železnou gilotinou“ naprosto zbytečně.

Na rozdíl od Revivalu tady můžou startovat i mladší stroje a hlavně – tady nikdy nebude tak ukrutně narváno! Pohoda, to je slovíčko, které celé setkání vystihuje asi nejlépe. Protože i když se teoreticky jedná o dvoudenní závodění po uzavřené trati, v praxi je Members´ Meeting svéráznou oslavou britství jako takového. Je tam cítit závan předválečných podniků konaných v Brooklands, kam se chodili dívat lidé, kteří milovali závody. I když tady neplatí přísný dress code jako na Revivalu, všichni návštěvníci 77MM, jak zněla oficiální zkratka letošního podniku, byli dopředu požádáni, aby se vhodně oblékli. Sako, kravata, košile, dámské kostýmky, dobrých 80 % návštěvníků a návštěvnic tohle dodrželo a výsledkem byla taková noblesní britská atmosféra.

Celou akci na okruhu Motor Circuit, kde bylo speciálně pro 77MM vysázeno 300 000 narcisů tak, aby v době konání byly v plném květu, odstartovala v sobotu ráno přehlídka honců na koních a jejich loveckých psů jako na královském honu, za nimiž okamžitě členové organizačního týmu odklízeli, co koním nebo psům vypadlo z „výfuku“, a večer proběhl velkolepý ohňostroj.

Hlavní náplní ovšem samozřejmě byly závody automobilů i motocyklů, kterých proběhlo dokonce 15 – nejvíce v novodobé historii. Po třech letech, kdy se při Members´ Meetingu jela Mike Hailwood Trophy, vypsaná pro dvoudobé stroje 250/350 cm3 vyrobené mezi roky 1970 až 1982, se letos jela Barry Sheene Trophy. Ta byla určená pro motocykly třídy Formula 750, vyrobené do roku 1972, a bylo to poprvé, kdy se na obnoveném Motor Circuitu představily velkoobjemové stroje.

Stejně jako Mike Hailwood Trophy, i tento nový závod organizátorsky zajišťoval Classic Racing Motorcycle Club/CRMC, který vede Gordon Russell. Jeho syn Michael také závodil, oba měli velmi odlišné stroje – Gordon unikátní čtyřválec Hadleigh Honda 1972 s rámem Rob North, Michael jel na sedmsetpadesátce Norton Atlas postavenou Richardem Adamsem. „Fanoušci na Goodwoodu milují závody motocyklů vložené mezi automobilová klání, navíc vévoda z Richmondu je sám motorkář, jezdí na Ducati,“ popisoval mi vznik nové třídy Gordon. „Pro 77MM chtěl po třech letech malých dvoutaktů zase něco nového, ovšem sem do Goodwoodu jsme mohli získat licenci jen pro motocykly do určité výkonové úrovně. Samozřejmě že by se nám tady líbily klasické americké superbiky 80. let s vysokými řídítky, jenže ty by na takhle rychlém okruhu už byly mimo jakékoli bezpečnostní normy. Rozhodli jsme se proto udělat závod pro stroje třídy Formula 750 omezené striktně rokem 1972 a pouze vzduchem chlazené, což dále vyloučilo start velmi rychlých dvoutaktů typu tříválcových Suzuki 750. Ale vůbec ničemu to nevadí, Formula 750 má velmi bohatou historii, ať už šlo o americkou AMA, závody TT na Manu nebo podniky typu 200 mil Imoly, a zajímavých strojů je k vidění dost.“

Hadleigh Honda 750 1972Honda CR750 1969Michael Russel, Norton Atlas 750 1970

Startovní rošt prvního závodu F750 na 77MM obsahoval 23 motocyklů včetně hned devíti tříválců BSA/Triumph, z nichž většina měla ty úchvatně znějící otevřené megafonové výfuky. V Goodwoodu totiž neplatí žádné hlukové limity a vévoda z Richmondu má megafony prý rád. Už jen tenhle akustický zážitek, připomínající dávné doby, stál za návštěvu! A motorek by bývalo mohlo být i víc, nebýt termínové kolize s jiným podnikem CRMC v Castle Combu. „To je prostě pech,“ stěžoval si Gordon Russell. „Termín na 77MM jsme věděli devět měsíců. Jenže nedávno nám Castle Comb dal jediné možné datum na otevírací podnik našeho klubu a samozřejmě úplně stejné jako na Goodwood! Jelikož jsme nechtěli naše závodníky startující v jiných kategoriích o tradiční otevírání sezony ochudit, museli jsme uskutečnit obě akce a logicky rozdělit startující v F750 do obou. Nicméně i tak to splnilo svůj účel, chtěli jsme tady vyzkoušet velké motorky a vévoda z Richmondu mi už potvrdil, že do budoucna budeme střídat dvoutakty 250/350 a Formulu 750 ob rok.“

Vítěz závodu Graham Higlett, RPS Triumph-3 1972V cíli druhý Andy Hornby, RPS Triumph-3 1972
Tenhle Harley-Davidson XR750-TT bohužel jenom stál v depuGordon Russel, Hadleigh Honda 750 1972Dave Degens se svým strojem Dresda Triumph 650, s nímž vyhrál 24 h Barcelony
Roger Skipp, Dresda Triumph 650Tříválce Triumph-3, vlevo rám Rob North, vpravo RPS

Bohužel se na startu neobjevila žádná Ducati ani BMW. Ohlášená replika vítězné Ducati 750 Paula Smarta z 200 mil Imoly 1972 se nestihla dokončit a Gordonovy snahy přesvědčit BMW, aby přijelo se svým ansámblem Mobile Tradition jako na Revival, bohužel skončily bez úspěchu. Harley-Davidson stál v depu, krásný silniční XR750-TT, jenže dokončený těsně před závodem a v trénincích se ukázalo, že z něj masivně teče olej. „Naší prioritou bude mít za dva roky na startu Ducati, Moto Guzzi, Bavoráky i Harleye,“ potvrdil mi Gordon. Za těchto okolností se Barry Sheene Trophy stal soubojem britských strojů, vybavených převážně tříválci Triumph-3 v různých rámech, s japonskými. A byly to samé lahůdky. Úřadující šampión CRMC třídy F750 Graham Higlett jel na 83koňovém šestikvaltovém tříválci Triumph v rámu RPS, Roger Skipp zase předváděl dvouválec Triumph 650 s rámem Dresda, na kterém jeho konstruktér Dave Degens vyhrál v roce 1970 čtyřiadvacetihodinovku v Barceloně. Hvězdu TT Jamese Hilliera jste mohli vidět na lehoučkém dvouválci Robinson Norton 750, nechyběl krásný Seeley-Weslake 750… Japonské motocykly byly samozřejmě hlavně Hondy 750, ale objevily se i dva krásné vzduchem chlazené dvoutakty Yamaha 350.

Chris Moore, Yamaha TR3 350Jamie O'Brien, Yamsel TR3 350 1972 Seeley-Weslake 750 1972Stuart Tonge, Rob North Triumph-3 1971
Superstar TT James Hillier, Robinson Norton 750 1970Michael Russel, Norton Atlas 750 1970

Všichni závodníci samozřejmě závodí proto, aby byli v cíli první. Podle nás ale výsledky nejsou vůbec důležité, tady šlo o ten samotný zážitek. Spousta motocyklů do cíle nedojela, protože Goodwood je mnohem rychlejší trať, než kde historici jinak jezdí, a do příštího ročníku tak tuneři budou muset zapracovat na životnosti motorů. Vždyť vítězný Higlett zde zajel kolo s průměrem rovných 150 km/h! Ještě teď mi jde ze zvuku jeho vytočeného tříválce mráz po zádech… Vychutnejte si obsáhlou fotogalerii a video!

Vítěz závodu Graham Higlett

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (3x):

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist