36. ročník kultovního srazu Jawáč se i přes nepřízeň počasí vydařil

Motorkářských srazů se v letních měsících koná celá řada. Málokterý z nich má ale za sebou tak bohatou historii, jako právě dnes již legendární mezinárodní motosraz Jawáč, který v rekreačním areálu Jizbice u Čechtic pořádá neméně známý Jawa Klub Praha (dále jen JKP) založený již v roce 1961.

Kapitoly článku

Ti, co na tento sraz jezdí pravidelně dobře ví, že Jawáč se koná vždy první víkend v září. Letošní 36. ročník tak probíhal ve dnech 31. 8. – 2. 9. 2018. Kdo si myslí, že Jawáč je jen o Jawách, tak toho můžeme s klidem ujistit, že přijet může na jakémkoliv stroji včetně tříkolek. Na sraz pustí každého, kdo přijede na motorce jakékoliv značky, kubatury, ale i toho, kdo přijede na něčem, co motorku alespoň vzdáleně připomíná. Ani samotný JKP není značkovým či veteránským klubem, kdy se členové snaží hlavně navázat na historii a ctít tradici svých předchůdců, kteří založili jeden z nejstarších motoklubů u nás a od svého založení sídlí v Koněvově ulici v Praze.

Nejen o Jawáči jsme se bavili s presidentem JKP Ozzym, který je členem klubu od roku 1993: „Srazy začal JKP pořádat v roce 1981. Tenkrát pod názvem Rallye Spektrum. V 90. letech se to přejmenovalo na klasický MOTOSRAZ. Kolem roku 2000 jsme ale přemýšleli, jaký dát jiný název, protože přece jen označení MOTOSRAZ bylo nicneříkající a motosrazů u nás bylo už hrozně moc. Lidi začali sami říkat, že jedou na sraz za klukama z Jawáče, že jedou na Jawáč a tak jsme tento název sami přijali za vlastní. JKP se dříve snažil dělat tyhle srazy pokaždé na jiném místě. Obesílali se pozvánky lidem, kteří na sraz pravidelně jezdili přesně s plánkem, kam mají přijet. V roce 1999 jsme Jawáč poprvé přivedli do areálu v Jizbici u Čechtic a od té doby děláme sraz tady, protože nám tento areál plně vyhovuje. Sem jsme také poprvé přivedli živou kapelu, protože do té doby to byl malý sraz a od této chvíle se to začalo rozrůstat jak do počtu kapel, tak i návštěvníků.

Jinak nevím u nás o žádném jiném sraze, který by se pořádal takovou dobu a troufám si říct, že jsme nejstarší sraz v Čechách. První sraz se konal k 20. výročí JKP v roce 1981, kdy se ale jednalo o nultý ročník, jinak by to byl letos Jawáč s číslem 37. Už při druhém, nebo třetím sraze přijeli západní Němci a od té doby jezdí každý rok, letos jsou tu zase. Celkově je Jawáč dost mezinárodní, jezdí sem samozřejmě Němci, ti to začali a pak následovali například Švýcaři, Francouzi, Belgičani, Holanďani, Dáni a Švédi a celkově lidi ze západní Evropy. My jsme po revoluci začali po srazech jezdit právě hodně na západ od našich hranic a převzali jsme různé soutěže a další věci, který jsme uvedli na našem sraze, a to se chytlo dobře, protože u nás do té doby nic takového nebylo.“

Čím je Jawáč specifický a na co se mohou návštěvníci těšit? Kromě klasiky ve formě zmíněných dnes již klasických srazových soutěží jako je miss mokrý tričko, rozběh na gumě, tzv. „gumicuk“ pro různé ceny, pití piva „z kombajnu“ v pěti členných týmech na čas, ale i soutěž o tři nejhezčí Jawy srazu, nebo přetahování motorek. Na place před hotelem pak probíhají různá kaskadérská vystoupení, kdy letos zde své umění předváděl Míra Lisý. Občas se stane, že účastníci sami spontánně „vymyslí“ něco natolik neobvyklého, že pořadatelé odmění cenami i tyto nezvyklé nápady.

Na Jawáči je již klasikou jízda fichtlů, ale i větších motocyklů Jawa v požární nádrži, která bývá dle počasí naplněna do různé výšky vodou. Letos poprvé díky horkému létu byla nádrž kromě jedné louže vyschlá, a tak pořadatelé vymysleli alespoň náhradní variantu ve formě soutěže v jízdě po pomyslném oválu na dvě kola. Samozřejmostí srazu je i vyjížďka, na kterou mohou opět vyrazit všichni bez rozdílu značek, strip show a právě v pátek i sobotu večer živá vystoupení kapel, kdy se pořadatelé snaží v posledních letech zvát pouze originální hudební tělesa zejména z české scény bez revivalů známějších kapel. Během celého srazu pak máte možnost pořídit si na sebe nějaký pěkný kus textilu či různé přívěsky, řetízky a nášivky. Kdo chtěl, mohl si nechat na tělo vytetovat nějakou menší kérku v tetovacím stanu.

Páteční večer byl podle programu strašidelnej a nářezovej. Večer na pódiu odstartovala kapela Train Robbers, po které následoval známý Krucipüsk a závěr patřil kapele Status Praesents. Našlápnutá bigbítová sobota pak patřila kapele Pumpa a po ní následovala vlna punku, kdy nejprve diváci bouřlivě ocenili kapelu Visací Zámek, která je na scéně stejně jako Jawáč již 36 let, a to stále v původní sestavě a hudebně pak sraz uzavřela výrazně mladší kapela Zakázaný Ovoce, která si našla posluchače zejména mezi mladšími návštěvníky. Cena vstupného přitom nijak nevybočuje od ostatních srazů a klidně za tuto sumu můžete jít „jen“ na jednu kapelu na nějaké místní zábavě, takže nic závratného.

Letošní ročník bohužel nevyšlo počasí, kdy po vlně veder začalo v pátek pršet a s krátkými přestávkami pršelo až do nedělního rána, což se projevilo samozřejmě jak na návštěvnosti, tak také na zrušeném spanilém wýletu, jak ho mají pořadatelé z JKP nazvaný. Stálí návštěvníci včetně zahraničních hostů a srdcaři na velkých i malých Jawách ale i přes nepřízeň počasí opět dorazili z různých koutů republiky. Ozzy k tomu dodává: „Pro nás jako pořadatele je tady ta Jawa nejvíc. Ty lidi, co dorazí na Jawách jsou prostě více ceněný, než „maséři“ na posledních modelech drahých značek, samozřejmě nic proti nim ani jiným značkám. I ten nejposlednější fichtlař je tu prostě vřele vítán, kdy je to spojené hlavně s tou značkou. Nám je často jako klubu vytýkáno, že ač máme na zádech nášivku Jawa, tak jezdíme na Japonských či jiných motorkách. To je pravda, kdy hlavně z kraje 90. let se na nás po revoluci valila vlna vysněných strojů ze západu známých jen z prospektů, plakátů a zahraničních časopisů, to je prostě fakt. Na druhou stranu se postupně k Jawám lidi z nostalgie vrací, je tu taková ta retro vlna, ceny letí nahoru a zase to chce mít každý v garáži včetně členů JKP (smích). Je to neuvěřitelný, nesmrtelný stroj a je třeba k tomu mít úctu. Možná je občas nespolehlivý, na druhou stranu ale opravitelný čímkoliv.“

Jak již bylo zmíněno výše, proběhla během sobotního odpoledne soutěž o 3 nejhezčí Jawy srazu, kdy se pod pódiem sjedou všichni, kdo chtějí v této soutěži uspět. Kromě toho má sjezd na louce před pódiem ještě jeden důvod, kdy se během túrování motorů vzdává pocta všem motorkářům, kteří již na Jawáč bohužel nedorazí… Modrý oblak kouře a specifický zvuk vytočených dvoutaktních motorů je zajisté pro všechny nezapomenutelný zážitek.

Tajnému agentovi se mezi shromážděnými stroji nakonec podařilo najít 3 nejhezčí Jawy srazu. Dva poháry putují do Jawa Neser Teamu, což lze jistě považovat za úspěch. 3. místo putuje za Vencou právě z tohoto teamu: „Jsme z Medlova od Pohořelic a já mám Jawu 555 De Luxe, která se dělala ze dvou různých strojů, protože oba byly v katastrofálním stavu, takže je to dělaný od píky, ale je to na značkách. Je to dobrý, loni už jsme tu taky zabodovali. Stavíme právě Jawy a renovujeme je. Na příští rok chystáme další projekt, ale to si zatím necháme pro sebe. Prostě co rok, to nový stroj.“

První místo pak získala Jawa 175 Villiers z roku 1933 ze stejného teamu. Kluci k tomu dodávají, že není na značkách a díly se sháněly kde se dalo. A jak dlouho se tento krasavec dával dohromady? „Hele, dva dny před Jawáčem sem to spojízdnil a víc k tomu říkat radši nebudu (smích). Ještě sem tu teď někde ztratil šroubek od motoru.“ Nám nezbývá, než se těšit na další stavbu z dílny Jawa Neser Teamu. Druhé místo pak získal Kuba Turek z Prahy: „Jedná se o Jawu 350 Sport typ 361, rok 1969. Koupil sem to sice pojízdný, ale zrezlý a do takového stavu jsem to dával dohromady docela dlouho, kdy mi s tím ještě pomáhal kamarád. Jsem tu teprve podruhé, před dvěma lety jsem na tom kvůli zapalování nepřijel, takže ze druhého místa mám radost, je to srdcovka.“

Navíc byla možnost pro všechny účastníky bez rozdílu značek vyhrát jednu z cen ze slosovatelných vyplněných lístků, které se vyplňovaly u vstupu do areálu. Losovalo se celkem 5 lístků a na vylosované výherce čekaly hodnotné ceny od sponzorů ve formě ledviňáků, páteřáků, různého motooblečení, motobrašen, helem až po hlavní cenu letošního Jawáče, kterou byla krásná Babetta.

Kromě úspěšného Jawáče přišel před 6 lety nápad členů JKP uspořádat ještě zimní sraz nazvaný příznačně Zimáč. Ten se koná ve stejném areálu v Jizbici u Čechtic a na začátku šlo spíše o recesi, protože zde panovala obava, že stejně moc lidí nepřijede. Při prvním ročníku, kdy přišla třeskutá zima a všude bylo plno sněhu se stalo něco, s čím nikdo nepočítal. Sjelo se tu kolem 200 motorek. Ozzy je se zimními srazy spokojen: „Termín Zimáče je vždy předposlední víkend v lednu ze soboty na neděli a zatím bylo vždycky pod nulou. Kromě jednoho ročníku byl i přes mírnější zimy vždycky i sníh a chlapci i dívky si to tady náležitě užívají. Velkou výhodou je právě ten areál, kdy jsme schovaní hluboko v lesích, takže nikoho nerušíme muzikou, a přitom je vše v dosahu 5 kilometrů. Zimáč je komornější akce, venku žádná stage není a hraje nám tu většinou v hotelu nějaká klidně i revivalová kapela. Cestu si sem vždycky najdou i místní z okolních vesnic, což je jen dobře a nikomu tu nevadíme. Je to sice už trochu zastaralý areál, kdy je to ten socialistický model škol v přírodě a pionýrských táborů, nicméně je tady vše, co je potřeba a správce se to tu snaží neustále vylepšovat, takže do budoucna to bude určitě jen a jen lepší (smích).“

Areál se skládá z poměrně velkého hotelu, kde se dá v místní restauraci sedět při nepřízni počasí. V hotelu jsou samozřejmě toalety a v přízemí je k dispozici také dostatek sprch. Nápor účastníků pro jistotu pokrývá ještě dostatečné množství plastových toalet venku. Ubytování je možné jak v samotném hotelu, tak v bungalovech, které jsou desetimístné a je jich v areálu něco přes dvacet a samozřejmostí je možnost bezplatně stanovat v rámci celého areálu. S ubytováním v hotelu a bungalovech je ale pro nové návštěvníky celkem problém, protože místa si již většinou rok dopředu rovnou objednávají ti, co jsou zde ubytováni již od počátku, a tak je lepší počítat s variantou ubytování ve stanu.

A co na závěr uvádí prezident JKP Ozzy? „Jawa, Jawa je, Jawa žije! Prostě jsme Jawaři a dneska už skutečně těch 90 procent členů klubu, kterých je v současné době 33 tu Jawu má a snažíme se to i propagovat na různých závodech jako jsou Fichtl cup, Hot Rod, nebo Socialistik Dragster. Jezdíme i na závody do bývalého východního Německa, kde pravidelně dáváme zabrat Simsonům, takže už nám nemůže nikdo vyčítat, že jako Jawa Klub nemáme Jawy, už ji má skoro každý.“

My můžeme Jawáč všem, kdo zde ještě nebyli jedině doporučit, a to nejen kvůli zajímavým strojům a dobrým kapelám, ale také pro pohodovou atmosféru a vstřícnost všech lidí, kteří se podílí jak na organizaci, tak na prodeji občerstvení a dalších služeb. Kdo nechce čekat celý rok na 37. ročník, ten může zavítat již v lednu 2019 na výše popisovaný 7. Zimáč. Ještě před ním můžete s JKP vyrazit dne 20. 10. 2018 na ukončení sezony, které je příhodně nazvané Ukončowačka.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autoři článku obdrželi prémie 5.5 Kč od 11 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (0x):


TOPlist