Aprilia Dorsoduro 750 (2009)

Jakmile jsem přijel k autosalónu, tak ve dveřích stála připravená, celá v černém a s uhrančivým pohledem.

Více fotografii

Recenze

Po krátké známosti s DUCATI 848 jsem se v loňském roce začal poohlížet po nové společnici na naše silnice. Jelikož jsem ze supersportu rychle vystřízlivěl a zatoužil po hravosti, obratnosti a troše pohodlí, zabrousil jsem do vod "supermota". Už už jsem chtěl utrácet své peníze za Hypermotarda, ale po ustavičném hledání jsem narazil na fungl nové Dorsoduro od Aprilie. Jakmile jsem přijel k autosalónu, zahlédl jsem ji stát ve dveřích, připravenou celou v černém, s uhrančivým pohledem. V momentě, kdy jsem ji spatřil, bylo jasné, že další sezónu strávím v sedle této krasavice. Rád bych podotkl, že to byl první zcela nový stroj, proto se prvních 1.000 km neslo v duchu zajíždění, což bylo opravdu sebezapření. Hned poté, co jsem najel prvních 1.000 km, již nic nebránilo tomu, abych tuto krásku pořádně prohnal po mých oblíbených cestách. Jakmile jsem pochopil, jak funguje přepínání palivových map, začal jsem se v sedle této krásky pekelně bavit. Režim R-ain je sice pro začátečníky zajímavou volbou, ale rychle zjistíte, že je motorka hóóódně přidušená a nic se při přidání neděje a jestli nejste opravdové trdlo, nevyužijete ho ani v dešti. Dalším režimem je S-port. V tomto režimu se reakce na plyn hodně přiostří, motor jde pekelně za plynem a reaguje i na nepatrné pootočení pravé rukojeti. Po chvíli jsem zjistil, že tento režim je příliš ostrý (ucukaný) a místo jízdy, která mě baví jsem poskakoval jako začátečník v autoškole. Nakonec jsem se dostal k režimu T-ouring a zjistil jsem, že tento režim je pro Dorsoduro a mě ten nejlepší. Proč se vůbec v Aprilii obtěžovali s vývojem něčeho tak zbytečného? Na motorce bych chtěl vyzvednout její obratnost a neskutečné reakce na jakoukoli změnu směru. Při posedu přímo za řídítky, téměř na předním kole, cítíte jek ji to velmi baví. Také mě oslovily brzdy, které jsou ostré a příjemně se dávkují. Přesto že na 848 nemají, na motorku s 90ti koňmi jsou plně dostačující. S touto motorkou jsem si užil nejenom spoustu zábavy, ale také se na ní dá i příjemně cestovat. Své výlety jsem omezil z časových důvodů na jeden den, ale i tak s ní dá bez problémů ujet 400 km za den. Co je však trochu otravné, je poněkud tvrdší sedlo a malá nádrž. Při průměrné spotřebě 6,5 litru na sto kilometrů mě každých 150 km svítilo hladové oko. A když mi došel uprostřed buchlovských kopců benzín, počítal jsem i s neplánovanou procházkou. Tímto děkuji kolegovi motorkářovi za svezení na nejbližší benzínku. Další postřeh z jízdy je vyšší těžiště, které se negativně projevuje při maximální rychlosti a motorka se umí nepříjemně rozvlnit. Za sezónu jsem najel 7.500 km a jedinou závadou, která byla opravena v záruce, bylo nefunkční přepínání palivových map. Motorku můžu doporučit všem, kteří touží po zážitcích z hravé jízdy za řídítky. Tímto přeji stávajícímu majiteli spoustu pohodových kilometrů. A já se vracím k DUCATI