Moto Guzzi California EV (2008)

Před více než dvaceti lety jsem viděl starou potlučenou Guzzinu a já věděl, že jednou budu mít také jednu doma. Tedy ne tak potlučenou.

Více fotografii

Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
Moto Guzzi V11: Chtěl jsem něco cestovního (možná zbytečná obava)
Moto Guzzi V7 Classic: ...cestovního i pro dva

První dojmy - První dojem? Že ji musím zbavit současného majitele, který byl sice velký sympaťák a staral se o ní ukázkově, ale najel na ní za dva a půl roku necelých deset tisíc a takové postávání si fakt nezasloužila. :-) Jedenapůltý dojem byl, že mě přepere ale to trvalo jen chvilku. Za chvíli mi ten "trochu jiný posez" a "trochu jiný projev" perfektně sedl, takže jsme se hned začali mít rádi.

Motorku bych doporučil pro - Tenhle kousek bych nedoporučil nikomu. Filoména je jen má. :-) Ale jiný stejného druhu každému, kdo chce motorku na cestování (ale jezdím na ní i do práce), přitom si na ní i zablbnout, netouží po některém stroji hvězdnoválečného vzhledu současné produkce a přitom se nechce jen vézt, ale i cítit že sedí na motorce se všemi těmi zvuky, vibracemi a drobným neklidem, který k tomu patří.

Doplňky na motorce - Kačena je ve verzi Touring, takže od výroby 2x40 l kufry, 45 l topcase, vyhřívané gripy, velký štít (předchozí majitel přidal ještě jeden jiný), blastry na nohy.
Sice jsem si na začátku říkal, že je dokonalá a žádné změny nebudou, ale ono to stejně nedá. Když do mě na konci první sezony ze zadu drbnul poblázněný Feldista, výsledkem čehož byl pomačkaný blatník, rozbité zadní světlo a blinkr (už je vše nové) a také odřený lauf, tak jsem toho využil k pořízení nerezových Mistralů (kde jinde než v Mandelu by měli vědět, co na Guzzinu patří) s homologační vložkou a vyhození toho batohu dole a nahrazení ostrým háčkem. S tím se nahrála nová mapa do řídící jednotky.
Abych nevypadal jako rybář, necloumal se mnou každý poryv větru a nebál se, že mi při pořádném zatažení pleskne plexi do tlamy šly dolu oba velké štíty, které u motorky byly a místo nich přišla laminátová maska z Kozího chlívku doplněná štítkem z V11 RossoMandelo (stejný je i na Titaniu). Do hlavy sice vzduch jde, ale to mi nevadí. Tělo i přes svou velikost chrání výborně a svižná jízda je s ním o dost lepší. Revmaplechy jsem nechal, páč mám rád suché nohy a navíc se mi líbí.
Před letošní sezonou jsem ještě přidal řidítka z Bellagia, která jsou nižší. U orginálů jsem měl dost ohnuté lokty. Motorke je s nimi hravější. Tyhle rodla jsou užší, tak na zrcátka přišly rozšiřovací nástavce, ať nemusím mávat kedlubnem, když chci vidět za sebe. Jako poslední přišly stavitelné páčky (odíral se mi levý grip, jak přehmatávám na spojku - mám malé kancelářské ručky).
Do budoucna už mě napadá snad jen lepší tlumič řízení (originál je tam podivný třecí) a to bude nejspíš vše.

Recenze

Tak Filoména odjela s kamarádem. Ten mi alespoň slíbil, že si jí mohu občas pohladit. Byla výborná a třeba se k ní (tuhle mi Petr asi zpátky neprodá) zase vrátím. Teď mi jí bylo trochu líto ji honit, tak přichází náhrada. Po zkušenosti s Californií to je opět Guzzi, ať si antišpagetáři třeba trhnou. Pár sportům už ukázala zadní lampu a teď je čas, aby se chvíli v klidu projížděla.

Poslední klasická California (společně s Vintage) skoro tak jak vypadala před čtyřiceti lety, byť s moderními vychytávkami (stříkačka, dvě svíce na válec...). Nová 1400 už přece jen vypadá trochu moc americky a vzhledem k její délce a "nížce" už to asi nebude taková lítačka. Ale ne že bych se nesvezl.

Zpracování není špatné a hlavně je to vše (až na pár drobností) poctivé železářství, se kterým se ještě vešli do snesitelné hmotnosti (cca 260kg suchých). U vymýšlení některých vychytávek ale museli Taloši nejspíš požívat nadměrné množství Grappy. Sundávání olejové vany kvůli výměně filtru mi fakt nepřijde úpně šťastné. Nutnost vytažení motoru kvůli výměně spojky je dáno koncepcí všeho za sebou, tak to jim vyčítat nebudu a navíc se mi tohle uspořádání (motor, suchá spojka, převodovka) tuze líbí. Ona se mi líbí celá kačena, takže za design budiž určitě pochváleni i když tohle může být individuální.

A co jízda? Rám to má z LeMansky (s trochu prodlouženou kyvkou), takže to zatáčí, motor z jedenáctkové Brevy (většinu dílů bez olejového chladiče), takže to jede a brzdy Brembo, takže to brzdí a to tak, že hodně dobře. Trochu zvyku chtějí kombinované brzdy, kdy rukou ovládáte jeden přední kotouč a nohou druhý a zadek, ale funguje to výborně. K tomu 45mm vidle Marzocchi (plně seřiditelná) a zadní tlumiče Sachs. Ty jsem musel trochu přitlumit, páč pod plynem v zatáčkách s nerovnostmi se zadek dokázal řádně roztančit.

Geometrií rámu, světlou výškou, hlavovým úhlem je kačena vlastně klasický naháč (malinko jinak se na ní sedí, ale pohodlně - prý vypadám jako Fantomas, jen doufám, že mám lepší pleť) a podle toho se i chová. Na to, že to není žádná vychrtlice, tak je výborně ovladatelná a i ve dvou a s kufry se nezalekne Gavia či Stelvia a jiných klikatic. Omezeni jste jen hlavním stojanem, který o sobě dá vědět kovovým rachotem o asfalt. Po dálnici (samozřejmě jen německé ) tu dvoustovku také udělá a víc by stejně mé svěrače nevydržely, takže to často nezkouším a ono ani není o co stát. V pohodě se dá jet mezi 160-170 tachometrových. Na tu naši dálnici by se spíš hodil větší zadní zdvih. Může se stát, že vám občas nadskočí batůžek. Nemusí se točit, krouťák se začíná slušně projevovat kolem 2000 a takhle se dá kochat a kdykoliv zrychlit. Místa a pohodlí pro dva je dost (nevím jak dva pořádní chlapi, ale to snad ani nebývá) a do dvou bočních (2+40 l) a jednoho horního (45 l) kufrů se v pohodě vejde fén, žehlička na vlasy, necesér a několik plachetnic či švestkových, takže cestování parádní.

2011 - Za čtvrt sezony od poloviny září necelých 5000 km ve znamení seznamování. Ze začátku musí člověk trochu vychytat řazení. Je třeba pořádně plynule došlápnou, jinak se občas potkáte s falešným neutrálem. Ale není to problém a kolébková řadička je příjemná. Hned první den po koupi mi vypadla hadička z palivového čerpadla a já na to hleděl jako čert do Betlému. Bývalý majitel za mnou okamžitě vyslal mechanika a vzal to na sebe. Velký palec nahoru. Hadička už je nová a pojištěná lepší svorkou. V zimě se mlží otáčkoměr asi jako u většiny strojů s těmito budíky.

2012 - Asi 16 000 km včetně pořádného točení v Alpských serpentýnách. Také jsme se byli podívat na ostatní Guzziny do Annína. Z poruch se dostavil jen ukroucený náhon tachometru a ucpaný odfuk nádrže, takže jsme si párkrát uchcali u benzínky přes víčko. Vyřešeno oním prdlým lankem upnutým do vrtačky. Alespoň ještě k něčemu bylo. Na profouknutí byl totiž krátký i kompresor. A ke konci roku se začala nějak zadrhávat, což bylo vyřešeno výměnou svíček. Dle olomouckého Guzzího guru (díky za něj) to vypadalo na nějaké srágory v benzínu.

2013 - Opět parádní sezóna a opět mě nikde nenechala. Hezkých cca 14 000 a zase ta "strašně poruchová" Italka neonemocněla. No dobře, pár šroubků jsem někde vytřepal, ale to je folklór, nikoliv porucha. A nastal čas, aby posloužila zase jinde. Vlhne mi oko.