Suzuki DR 800 Big (1997)

prostě BIG - jednoválcový nářez. buch, buch, buch, buch ...

Více fotografii

Recenze

Po dobrých zkušenostech s dvouválci jsem si řekl, že zkusím jestli ty jednovály taky jedou a neskutečně mě to chytlo. Tenhle Big je velice zachovalý, v pěkném stavu a po pravidelném servisování. Má kufr, laděný laufy, širší řidítka pro větší pohodlí, vyšší plexi a to je vlastně vše co člověk na tomhle stroji potřebuje ke štěstí. Jinak když jsem si na bigouše poprvé sedl zdála se mi motorka taková malinka, lehoučká, uzonká a celkově drobná, ale je to skutečně jen pocit. Nastartoval jsem, zařadil jedničku otočil heftem a pustil spojku - ta palice v motoru začala makat a mašina se rozjela, tak tak jsem se vzpamatoval a dal za dva hned za tři a v tu chvíli jsem si řekl, že bigouš je přesně takovej jakýho jsem si ho představoval - prostě v tý mašině je srdce. Ujel jsem sotva kilometr a motor mě tak mile překvapil že jsem neměl slov, podvozek paráda, ovladatelnost je až neuvěřitelně pohodová... Jsem rád, že se mi povedlo ho koupit.
Trošku zkusím popsat pocity, které z bigouše mám... Díky laděným výfukům je zvuk jednoválce opravdu luxusní. Všichni tvrdí, že big má podimenzovné brzy - musím říct, že mě se tohle nepotvrdilo, jen jeden kotouč je samozřejmě znát, ale brzdy jsou podle mě dobré a docela i vyvážené, na nich bych nic neměnil, možná jen opletené hadičky. Převodovka je přesná a ani není tak hlučná jak jsem očekával, podle zvyku z Capouše tam pořád řadím šestku a ona ne a ne tam zaskočit, škoda že to šestku nemá, na delší rovinky by se hodila. Spojka - no kapitola sama o sobě. Zvyk z Caponorda, tedy hydraulická spojka s antihopingovou membránou, mě přichystal pár zaseknutí zadního kola při podřazování a tady jsem si vzpomněl na svou bejvalkou TDMku, které se zadek sekal taky pořád, no teď už je to v klidu, ale prvních deset km jsem vlastně nechápal jak se s bigem vůbec řadí dolů . Zatáčky - ježiš to je tak úžasně lehký - to jsem si pomyslel při projetí prvního esíčka. Skutečně Caponord se skládal do zatáček pohodově, ale v menších rychlostech byla cítit jeho šířka a těžkopádnost u biga je to právě obráceně, při pomalejších rychlostech je to jak na supermotu. Vibrace- drobet to vibruje, ale dá se to přežít, zatím jsem si neukousl jazyk tak to jde, jo to přítelkyně na to trošku nadává, ale snad se to časem podá, holt to není takový gaučák jako cestovní capouš - ze kterého jsme trošku zpřepychověli, i když po úpravě sedla se to zlepšilo a povedlo se z něj udělat o kousek pohodlnější mašinu. Světla - zadní světlo s brzdovým a blikny jsou supr vidět - chválím, ale hlavní světlomet je fakt endurový - nic moc toho neosvítí a tak tedy toho s bigem moc v noci nenajezdim. Chtěl bych udělat mlhovky na denní svícení, mám je doma, ale nemám zatím vymyšleno kam a jak je uchytím, tak se uvidí jak to dopadne... Tlumiče, přední bez výhrad, možná se trošku potápí při brždění, ale to je u všech cest. endur (na to jsem zvyklý), ale zadek by mohl být progresivnější, možná to budu nějak časem řešit, ta pružina co tam teď je, má přeci jen už většinu životnosti za sebou.
Změnil jsem pár věcí: horní kufr za větší a napasoval jsem alu kufry co jsem si nechal dělat na Caponorda. Přemýšlím o GPS navigaci atd, mezi tím jsem si nechal udělat druhé cestovní sedlo...
Celkově bigouš je fajn, tahle motorka mě fakt baví, nečekal bych, že jednoválec bude tak zábavný. Doufám, že bude spolehlivý a vždycky spolu dojedem zpátky domů v pořádku. I když musím říct, že přeci jen na dlouhé cestování ve dvou jsou jiné motorky, ty zase nemají skutečný charakter endura a jak se říká takhle mašina má fakt něco v sobě - srdcová záležitost?